Kus Slovenska jsem měl už tu čest prochodit, ale i tak zbývá dost bílých míst, která stojí za to navštívit. Jedním z míst nepoznaných jsou pro mne Roháče. Loni 13. června je navštívili kamarádi (Stáňata s Mládky) a líčili Jance, jak nalezli střevíčník pantoflíček. No to bylo něco na ni... A tak se letos konala expedice na Roháče za touto nádhernou rostlinkou.
Marc a Lum vyprávěli, jak v Roháčích narazili na zuřivého ochránce přírody, který jim (pod pokutou) zakázal vstup na uzavřené turistické trasy, neb bylo 13. 6. a trasy se otevírají až 15. 6.!!! Prý nemají o turisty zájem... Proto si při plánování musíme dát pozor, abychom nezopakovali stejnou chybu.
Při návštěvě Marcelky a Lumíra u nás v předvánočním čase se začínají nad kalendářem na příští rok domlouvat podrobnosti. Vyrazíme na Slovensko 14. června, abychom mohli hned patnáctého navštívit zakázané cesty. Jelikož nám kamarádi líčí, jak na Roháčích bývá špatné počasí (bodejť, když jeli s Ivkou), chce se Jana pojistit a posílá přání Ježíškovi. Podepisujeme ho všichni a vyvěšujeme za okno. Snad nám naše přání splní - přání se mají plnit nejen o vánocích...
Druhý den na nás ťuká Jolanka a ptá se, co to máme za oknem za papír, že ho zespodu nemůže pořádně přečíst. Jasně, že nemůže, to totiž není pro Jolanku, ale pro Ježíška!!!
Kde vůbec Roháče leží? Na této mapce to jednoznačně pochopíte. Vlevo nahoře vidíte Čadcu, uprostřed nahoře pak vodní nádrž Orava.
Velký masiv v pravé části jsou Vysoké Tatry. Roháče jsou jejich východní část.
Zde je již detail mapy - ubytování v Habovce máte označeno šipkou. Vrcholy Volovec a Baníkov vymezují západní Tatry - Roháče.
Další díl tohoto výletu se začíná promítat koncem dubna, kdy Marcelka objednává ubytování a my domlouváme další spolucestující - synátora Toma a penzionovaného učitele Františka. Počet cestujících jasně ukazuje na to, že pojedeme dvěma auty. Jak bylo domluveno, nastupujeme na ubytování ve čtvrtek, 14. 5. 2012.
V plánech máme urychleně ukončit práci a tak kolem druhé odpoledne vyrazit směr Havířov - pro Františka. Ale víte, jak to chodí - my míníme a zákazníci mění. Práce se natahuje, nervozita vzrůstá a čas letí. Nakonec vyrazíme až kolem páté odpoledne. Stáňata jsou už tou dobou hodinu na cestě. Nahazujeme GPS a zase ji vypínáme. Neustále nás tlačí do Polska. A tak ze začátku jedeme po paměti - na Slovensko přecházíme přes přechod v Mostech u Jablunkova a jedeme do Čadce. Pak odbočujeme doprava a po okreskách dorážíme až k Oravské přehradě a za chvíli už vjíždíme do obce Habovka. Tam nás nasměrová příjemný místní mladík na správný směr a po pár set metrech už na nás z dálky mává Marcelka s Lumírem. Dorazili jsme!!!
Přenechávám místo Lumčovi, který vede Janu - řidičku a já s Marcelkou pěškobusem míříme k ubytování.
Bydlíme u manželů Hrubošových, kteří nás přátelsky vítají mezi dveřmi. Už cestou po Habovce zjišťujeme, že skoro každá druhá usedlost nabízí ubytování. Náš domeček není výjimka. Bydlíme až ve třetím patře, ale se vším komfortem. Máme dvě sprchy s toaletami, tři pokoje, ve kterých se vyspí celkem devět lidí. Vedle malé kuchyňky s plnou výbavou je centrální - obývací pokoj s televizí a satelitem. Co ještě více si můžeme přát za 8 EUR za noc a osobu? No paráda!
Anna Hrubošová,
Stodolisko 119,
Habovka 027 32.
tel: +421 435 395 055
mobil: +421 903 532 755
www.hrubosova.szm.sk
V přízemí jsou další apartmány, takže místa je tu opravdu dost.
Jelikož přijíždíme až po osmé hodině, uděláme si jen večeři a v družném hovoru plánujeme další dny. Venku je ještě zamračeno a dnes celý den dnes pršelo, nejsme si proto jisti, že můžeme jít delší trasu. Volíme proto krátkou cestu do Juráňovy doliny. Zítra začíná naše poznávání západních Tater!
Naše další cesty:
Juráňova dolina
Volovec
Komentáře (0)