Frenštát a Rožnov pod Radhoštěm

Původně máme namířeno do Štramberka, ale když chceme zaparkovat, zjišťujeme, že není kde. Jezdíme dokola asi 15 minut a nic. Asi se tam koná nějaká akce, tak jsme se rozhodujeme jet jinam.
Obracíme vozítko a míříme do Frenštátu. Parkujeme na Horečkách na Vlčině. Stačí jít pár kroků a před námi se otevře výhled na chodníček s názvem "Život v korunách stromů".

Projdeme si ho, zastavíme se u každé tabule a čteme spoustu zajímavostí. Hned nad stezkou je amfiteátr, kde se asi konají nějaké vystoupení. Kdyby tam natáhli plátno, bylo by tam parádní letní kino. A kdyby k tomu spustili lanovku, mohla by to být paráda.

Nás ale zajímá Lab keška, která tady u můstků je. A tak vyrážíme kolem můstku dolů po betonových schůdcích. Než jich všech 428 sejdeme, máme skoro celou sérii geozastavení za sebou.

Projdeme kolem doskočiště a posadíme se na lavičky pod lanovkou. Janka vytáhne bloček a jdeme luštit bonusovou schránku. Za chvíli nás zdraví starší pán s dotazem, zda chceme jet lanovkou - on ji obsluhuje a myslí si, že na něho čekáme. Vysvětlujeme, že máme v plánu jít nahoru po svých a dáme se do hovoru. Původně jsem si myslel, že lanovka jezdí jen v zimě, ale opak je pravdou. Pán si stěžuje, že to nestojí za nic, že dnes lidé nejezdí. Chvíli s Jankou meditujeme, že nás čeká keška v půlce kopce a bude snažší ho vyjít pěšky, ale já ji nakonec ukecám, že se chci svést tou nejkratší lanovkou, jakou jsem kdy jel. A tak přispíváme obsluze třiceti korunami za jízdenku a vezeme se nahoru. Mám z toho tadost jak malý kluk :)

Na horní stanici lanovky se zase otočíme a jdeme po schodech dolů. Nešli už jsme tady dneska??? Šli!
Odlovíme kešku a já špičkuju: "Jani, pojď, sejdeme zase dolů, a necháme se po druhé vyvézt nahoru. Chlapi z obsluhy lanovky na nás budou čučet !" To mi ale neprojde a tak nahoru šlapeme po svých. Za odměnu si ve stánku popovídáme s paní prodavačkou a si sedneme s Birelem na lavičku. Máme pře sebou ještě jenu kešku a přemýšlíme co dál. Janka navrhuje, abychom ještě popojeli do Rožnova, že tam jsou další labky. Tak jo. Vracíme se na Vlčinu a cestou dolů ještě zastavíme na oběd U Janíka.

V Rožnově parkujeme na velkém parkovišti u "Městečka" a vyšplháme se k Jurkovičově rozhledně. Je to moderní stavba podle historických plánů.

Dušan Samo Jurkovič působil na Valašsku, konkrétně ve Vsetíně, v letech 1889 – 1899. V tomto období vznikl mimo jiné dnes už proslulý soubor výletních ubytoven Maměnka a Libušín na Pustevnách na Radhošti (1897–1899), ve které se Jurkovičovi podařilo skloubit inspiraci lidovou kulturou s geniem loci Radhoště. Mimochodem - obě stavby jsou už dnes národní kulturní památkou. V tomto období vznikl také návrh rozhledny, kterou si objednali členové turistického spolku ve Valašském Meziříčí (1896). Stát měla v Brňově. Jenže na ní nebyly peníze. A tak zůstal celý projekt „u ledu“ po více než stovku let.
Jurkovič přesídlil do Brna, odkud stihl realizovat projekty lázeňských domů v Luhačovicích (1901– 1903). Následně pak přesunul své působiště do Bratislavy, kde v roce 1947 zemřel.

V 60. letech 20. století přišel s myšlenkou vybudování Jurkovičovy rozhledny tehdejší ředitel Valašského muzea v přírodě Ing. Jan R. Bečák. Jeho záměr bohužel nebyl naplněn a upadl v zapomnění. Teprve po 112 letech od vzniku náčrtů připomenul tuto vizi rožnovský etnograf Daniel Drápala, který oslovil vedení rožnovské radnice s možností realizace její výstavby. Město Rožnov se po delší diskusi rozhodlo přivést Jurkovičovy plány k životu. Kromě problému se zajištěním financí na náročnou stavbu se hned od počátku objevil ještě jeden velký otazník. Kam rozhlednu umístit. Bylo vytipováno několik lokalit. Nakonec vybrali rožnovští radní Karlův kopec.

Stručný popis rozhledny říká, že se zde kombinují dva základní materiály – kámen tvořící fundament stavby a dřevo zpracované tradičními tesařskými technologiemi. Základnu stavby tak tvoří vysoká kamenná podezdívka skládaná z opracovaného kamene rozličné velikosti. Dřevěná konstrukce je tvořena dvěma segmenty – roubením „chaloupky“ a z ní vycházející věžovité osmistěnné nástavby. Dominujícím prvkem středové části „chaloupky“ je čtveřice štítů zakončených kabřincem a dřevěnou makovicí. Věžovitá část rozhledny s vyhlídkovou plošinou ve výšce 19 m je zakončena jehlancovitou střechou s čtveřicí drobných vikýřků a makovicí u vrcholu.

Od rozhledny sestupujeme dolů do města lovíme zase další Lab kešky. Ty nás nakonec dovedou po druhé ke skokanským můstkům - tentokrát rožnovským.

Oproti Frenštátským jsou menší a je jich o dva více. Odlovíme v okolí krásnou kešku, pak popojedeme ke starému hřbitovu a tam naše pouť končí. Tedy jen obrazně. Odtud už totiž míříme domů. Navštívili jsme nám známe města, ale díky geocachingu zase poznali nová místa, která bychom asi sami od sebe těžko navštívili...