Fulnek - Kletné - Odry

Plán naší cesty. Jdeme po modré značce - Fulnek, Stachovický vrch, Kletné, Pohoř, Odry. Naplánovaná je i cesta nazpět po červené, kolem Stříbrného jezírka do Fulneku.

Na cestu se k nám připojuje Petr a Katka s dětmi a svým čtyřnohým miláčkem. Meditujeme, jestli v těchto vedrech, které panují budeme mít chuť a morál ujít celou trasu. Nakonec se pojistíme trochu komplikovaným, leč logisticky vychytaným činem. Scházíme se v devět ráno na náměstí pod fulneckým zámkem. Tam necháme všechny účastníky zájezdu a jen řidiči se všemi třemi vozítky míří do Oder. Parkujeme u Peny a nazpět se vracíme jen s Lumovým Modráskem.

Odtud po společné fotrografii u sloupu nejsvětější Trojice na náměstí začneme stoupat po schodech do kopce se zámkem. V tu chvíli zažiji úžasnou chvilku a volám: "Heuréka!"

Stane se totiž něco, co jako fotograf prakticky nezažívám (alespoň ne s Marc a Lum). Lumír se zastavuje, vytahuje svou novou zrcadlovku a začíná fotit, čímž zaostává a já se prodírám před něj!!! Připadám si jako mořeplavec po měsících strávených na širém moři, který v oparu na obzoru zahlédne zemi! Nebudu poslední, mám s sebou dalšího fotografa, se kterým budu pravidelně uzavírat cestu! Hurááááá!!!

Ale stejně jako prožije rozčarování mořeplavec zjišťujíc, že zahlédl pouze mraky na obzoru, zažívám zklamání i já. Lumír udělá snímek, hodí si svůj Canón kolem krku a mizí mi z dohledu. Marné všechny naděje, zase zůstávám sám na konci pelotónu. 

Pozor! Lumír zastavuje a vyndává z batohu fotoaparát! Krátká chvíle naděje...

V půli kopce narazíme na směrovník, který upřesňuje cíl naší cety. Po modré to je do Oder 15 km, nazpět po červené 9,5 km. Celkem tedy skoro 25 km. Ač je těsně před desátou, slunce už nemilosrdně pálí a teplota se šplhá ke třicítce. Doufejme, že neprožíváme léto, a o prázninách už bude podzim. Vybavuje se nám vtip - miluju léto, je to nejkrásnější týden v roce!!! 

Po krátkém stoupání dorážíme k zámku. Má nádherný nový kabát a střechu. Radost pohledět. Smůla je to, že je v soukromých rukách a veřejnosti není přístupný. Alespoň, že nechátrá.

Naproti zámku se za plotem schovávají další budovy, jejichž účel nám zůstává utajen. Moc krásné místo. Ale není čas na lelkování, všichni včetně kolegy fotografa jsou už v čoudu a tak zase dobíhám:

Už jim dýchám na paty, na mě si nepřijdou!!!

Včelín, jehož majitel je nádherný hračička. Proč? Protože kolem najdete spoustu totálně zbytečných, leč na oko zajímavých vychytávek.

Napáječka pro včely zdobená šiškami.

Směrovník...

Po chvilce dorážíme na Stachovický vrch. Krátce postojíme a doplníme tekutiny. V Kletné snad najdeme sedací občerstvovnu.

Pod Stachovickým vrchem přijdeme na nádhernou louku. V dáli vyplašíme na pastvě laně. Když tak přemýšlím, asi jsem laně takto na volno ještě nepotkal. Srnek vidíte kolem stovky, ale laně???

Další zastávka na občerstvení. 

A jsme tady. První osídlení po Fulneku. Domorodci jsou přívětiví, dostatečně civilizovaní. I občerstvovnu nacházíme!

Ta vrchní je sice divná, ale čepuje...

Občerstvujeme se a vyrážíme dále. V jednu chvíli se z ničehož nic - v úplném bezvětří - zvedne vichřice. Ze země se zvednou oblaka prachu, ze stromů se trhá listí. Znamená to, že odsud máme rychle vypadnout? Neleníme a makáme...

Pak se před námi objevuje hladina Kletenské přehrady. Přehrada to je - už proto, že údolí je "přehrazeno"... Ovšem to co vidíte na fotce výše je vše. Taková větší kaluž s kalnou vodou. Ale u přehrady je kemp a v okolí spousta chat...

Hráz je nízká, ale docela dlouhá...

Foto z hráze. To je vše. Více přehrady už není... Voda došla.

Za přehradou začneme zprudka stoupat do kopce. Během chvíle jsme propocení. Horko graduje...

Stoupání máme doplněno o adrenalinové prvky. Nás ale nic nezastaví!!

Konečne les končí a my vycházíme na hřeben.

Do cíle nám chybí 6,5 km. Před námi se uprostřed polí vine asfaltka lemovaná rozkvetlými třešněmi. Janka to vychytá - předběhne celou partu, zastaví se pod rozkvetlým stromem a loudí od každého chlapa pusu. Ta bude letos plná energie - mám se na co těšit!!!

Na obzoru se tyčí poanorama Beskyd. Vidíme Lysou, Radhošť. Jen opar brání udělat slušnou fotku.

Moravská brána a Beskyda jako na dlani.

Další domorodci na obzoru. Mám okolí projěžděno dostatečně, ovšem Pohoř, to jsme ještě neslyšel. Pro mne je to prvovstup.

Sluníčko pálí. Přivítáme každý mráček, který pichlavé paprsky přefiltruje. Kolem dokola žádný les, jen asfalt a pálící slunce.

Projdeme Pohoř a po modré pokračujeme do luk a strání. Za vesnicí nám zapózuje nádherná blondýna...

Blížíme se ke konci naší cesty. Procházíme polní cestou mezi rozkvetlou řepkou. Pohoda, klid, prostě nádhera.

Pohled na Moravskou bránu. Naposled se zastvujeme na odpočinek. Sedáme na kraj louky a koukáme do údolí. Chybí nám už jen sestoupat do údolí. V Odrách dojdeme do restaurace. Doufáme, že uprostřed civilizace si dáme alespoň polévku. Ale v nabídce je jen smažené, pak smažené a ještě jednou smažené. Alespoň že pivo tady mají. Sice nealkoholické (pro řidiče), ale přece.

Tak jsme došli. Cestu ukončujeme na parkovišti u Peny, kde nás čekají naši plechoví miláčci. Dále se nám už nechce. Trasu po červené do Fulneku si necháme na příště.