Využíváme pondělního svátku a spolu s Františkem se jdeme po dlouhé době podívat na Gírovou. Naposled jsme tady byli 25. 10. 2013.

Ráno vyjíždíme dříve, tak abychom byli u Františka kolem osmé a výšlap na Gírovou nešli v pozdějších hodinách, kdy může být horko. U hotelu Grůň parkujeme před devátou a vydáváme se stoupáním vedle sjezdovky nahoru.

na-sever.jpgCestou odlovíme vyluštěnou kešku. Celou dobu se nám otevírají výhledy na sever - na Jablunkov a Třinec, v dálce vidíme i komíny a chladící věže elektrárny v Dětmarovicích. Je příjemný chládek, stoupání jde rychle. Vždyť převýšení až na vrchol Gírové není od začátku cesty větší než 320 m.
Mineme chatu pod Studeničným a pokračujeme do kopce k sesuvu.
Když jsme tady byli naposled, byl sesuv ještě relativně čerstvý, nyní už zarůstá a příroda začíná skrývat svou sebedestruktivní činnost.

satelit.jpg

sesuv-girova-2013.jpg

Toto jsme viděli v roce 2013

lavicka-nad-sesuvem.jpg

Takové výhledy jsou tu dnes

lavicka-nad-sesuvem-2.jpg

sesuv-pod-girovou.jpg

Pokračujeme dále ke Štípance a rozhodujeme se jít kolem domečku doleva - přímo na vrchol Gírové.

stipanka.jpg

Pohled na Štípanku směrem na severozápad

Cestou s Jankou odbočujeme z cesty na Čertovy mlýny. Je to skupina skal s několika pseudokrasovými jeskyněmi, dnes již povětšinou zasypanými. Vypráví se, že se zde v časech Jánošíkových skrývali zbojníci. Vypráví se ale také o čertech, kteří tu mleli hříšné lidi, a čarodějnicích, které nad nimi kroužily na košťatech. My ale máme jiný cíl. V jedné z jeskyní je totiž ukryta keš. A tak opatrně soukám své tělo do jedné z jeskyní a dávám si velký pozor, abych neujel po rozbahněném podloží směřujícím dolů do hlubiny. Zdárně promočenou schránku nalezneme a logujeme. Pak už jen vyběhneme na vrchol Gírové, kde nás čeká František.

Vrchol je zase o kus více zarostlý a výhled už není skoro žádný.

vyhled-z-girove-2013.jpg

Výhled z vrcholu Gírová na podzim 2013

vyhled-z-girove.jpg

Výhled z vrcholu dnes

Na vrcholu upravili posezení - dříve tu byl jen stůl s lavicemi, dnes je tu kryté sezení a mapa dostala stříšku. Přibyl i odpadkový koš ve formě pařezu. Sice nevím, proč bych zde měl něco odhazovat, co si sem přinesu, si také odnesu. Ale mnoho lidí, kteří chodí nyní po horách to vidí jinak. Snad i proto vidíme v přístřešku tento plakátek:

pozor-svine.jpg

mrtvo-pod-girovou.jpg

Po svačině se rozhodneme jít směrem na Komorovský Grúň. Po pár krocích se zastavujeme a nevěříme svým očím. Tam, kde byl hustý les a stezka vedla pod korunami stromů, jsou dnes jen suché kmeny. Jestli je to kůrovec, exhalace ze železáren, nebo kombinace obého nevíme, ale je to smutný pohled.

Z Komorovského Grúně se vracíme na chcatu pod Gírovou, kde si dáváme polévku a tekutiny. Musíme sedět uvnitř, protože venek je plný cyklistů, rodičů s dětmi a dalších výletníků. Jak jsme byli na vrcholu úplně sami, tak tady je to pravý opak. 
Po jídle se rozhodneme pro vyklizení pozic - vracíme se nazpět k hotelu Grůň a popojíždíme do našeho dalšího - skoro už pravidelného zastavení. Do cukrárny v Lomné. Dáme si něco dobrého na zub, pak svezeme Ferdu do Havířova a míříme domů. Cestou nazpět - někde u enháčka - nás dohání slejvák. Je to taková průtrž, že stěrače nestíhají a Janka musí jet padesátkou, aby se udržela na cestě. To máme štěstí, že nás ten slejvák potkal až tady...

ferda-a-janka-nad-sesuvem.jpg

Janka s Ferdou před sesuvem

Vytisknout stránku Vytisknout stránku14. 7. 2020, 11:45, zobrazeno 2029x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení