Je už to více než dvacet let, co jsme se z Havířova odstěhovali. A je to poprvé, co se sem vracím, abych navštívil místa svého dětství, dospívání a vlastně i dospělosti. Prožil jsem tady krásné roky svého života.

Tyto zápisky jsou proto jen mou vzpomínkou na místa, události a hlavně lidi, které jsem znal a kteří ovlivnili můj život.

Parkujeme na novém parkovišti nad letním kinem na začátku ulice Na nábřeží. Cestu nám plánují kešky - tedy wigo Průvodce Havířovskou Sorelou. Sorela je zkratka socialistického realismu - tedy stylu, ve kterém je Havířov postaven.

zus-na-schodech.jpg

Zastavení první - hudebka Na schodech. Tady jsem už nebyl asi 30 let a je to tu skoro stejné. Jen obchody se změnily...

zus-sadova.jpg

Po nábřeží projdeme až na Sadovou, kde jsem chodil později. Tady byla nauka i hodiny nástroje. Nakonec i předehrávky, což bylo vystoupení pro rodiče, abychom ukázali, co vše jsme se za celý rok naučili. 

pavko-korcagin.jpg

Kousek dál je Korčagin - tedy městský úřad. Původně tyto prostory patřily OKD. A i když se to místo už určitě takto nejmenuje, Havířováci se určitě vždy orientují podle Korčagina. Pavko Korčagin byl mladý konsomolec z knihy Jak se kalila ocel. Bóže to je historie!

kulturak-petra-bezruce.jpg

Tady jsem stával a čekla na Janku, když jezdila z práce. A naproti je kulturák. Bezruč. A oddací síň, kde jsme měli svatbu. Divadlo loutek a před ním fontánka s mečounem - tu ale nenacházíme. Už ji zlikvidovali.

zastavky-na-nhkg.jpg

Stačí přejít přes cestu a vybavují se mi zástupy lidí čekající na spoj do práce. Havířováci byli naučení, že se staví do řad a spořádaně nastupují dveřmi u řidiče. Žádné předbíhání, cpaní se dopředu. To jinde nikdy nebylo...

nase-trida-na-gorkeho.jpg

Hned pod kulturákem je základka Gorkého. Koukám do oken v prvním patře, kde jsme měli třídu. Vzpomínám na pana Rutu a jeho HuFiLiTum - mimochodem - učil už mého tátu a zemřel loni skoro ve sto letech. Tuhý kořínek a bezva kantor.

nastup-pred-skolou.jpg

Tady jsme měli místo osmičky na zemi nakreslené "chlívky" podle tříd, kde jsme museli před vpuštěním do škol spořádaně čekat.

nechteji-me-pustit.jpg

Je víkend, tak je zavřeno. Vzpomínám, kde byly šatny, jídelna, tělocvička a sborovny. Už je to skoro zapomenuto...

radost.jpg

Procházíme dvory k Radosti. Spousta domů je krásně opravených, najdou se ale i ty, které jsou ještě v původním stavu. Skoro jsem zapomněl na Školní park, přitom jsem zde chodil do školky a Kačenka do jesliček. V Radosti jsem byl na svůj první nepřístupný film a pamatuji i první kasíno. A na to jak tu strejda hrával k tanci se svou kapelou...

hvezda.jpg

Parkem dojdeme ke Hvězdě. Jako malý jsem se tu vždy musel zastavit na deset deka pochoutkového, rohlík a sodovku. Babička říkala, že jsem ji vždy stál pětikorunu.

mlady-technik.jpg

O kousek dál byl můj nejoblíbenější obchod - Mladý technik. Kolikrát jsem tady pod půltíkem dostával modely. A dostavěl jsem je až nyní, skoro po 40ti letech!!! To byly časy...

rybi-gril.jpg

Tam kde je teď Raifka, bývala restaurace Rybí grill. Měli uvnitř velká akvária a já tam jako kluk chodil na ty ryby koukat. A nahoře bydlí rodiče mého nejlepšího kamaráda, tam jsme spolu vařili a snili. Krásné časy.

labuznik.jpg

Když jsme ujídla, Labužník byl taky top. V patře měli saláty, zákusky, koktejly - jahodové :) A vedle bylo velké elektro a pak knihkupectví.

budoucnost.jpg

Naproti Labužníku je Budoucnost - teď Elán. Pamatuji na dobu, kdy se stavěla a na prázdná patra a mezi nimi jen jezdící schody. Dědeček tam parcoval jako vysloužilý havíř na brigádě. Už je ale vše jinak...

divadelka.jpg

Sejdeme dolů a já vzpománám, jak dědeček s babičkou chodili do Divadelky na pivo ja s nimi na sodovku. Na nábřeží, kde jsem vběhl do horkého asfaltu a sešup, ze kterého jsme sáňkovali až k Lučině a na kluky, kteří se tu zimu utopili se sáněmi pod ledem...

na-nabrezi.jpg

Na druhé straně byly obchody - řezník - masař, jak říkala babička, potraviny, zelenina. Chodil jsem si tam kupovat za korunu dlouhé hady v cukru. A v podloubí byl holič - pán s hrbem ze kterého jsem měl stach a utíkal mu ze židličky. Sundal si z kalhot pásek a dal ho přes opěrku šroubovací stoličky. Už jsem neutekl...

dvory-na-radnicni.jpg

Hned za podloubím je dvůr, kde jsem vyrůstal. Jen mi na něm nesedí velký betonový plac uprostřed. Opravdu tam byl???

nas-trun.jpg

Výdech z bunkru byl náš trůn

Potkáváme staršího muže venčícího psa, kterého odněkud znám. Dáme se do řeči a zjišťuji, že bydlel ob jeden vchod a že je o tři roky starší než já. Nepamatuji si jméno, ale obličej si i po padesáti letech pamatuji. Vyptávám se na lidi bydlící  zde v době mého dětství. Kristýnovi, Flešarovi, Sabolovi, Byrtusovi, Pokorní, Grocholovi, Erbenovi, Tomášovi a další a další jména. Nikdo. Už nežijí. Děti se odstěhovaly a jedna generace je celá pryč. Jdu ještě dopředu ke zvonkům, ale opravdu už neznám ani jedno jméno.

u-babicky.jpg

Smutně koukám do oken a vzpomínám na dědečka, který na mne vždy zapískal z okna a já už běžel se ukázat, že jsem v pořádku. Na klukovské hry a lumpárny. Na procházky s dědečkem a kuchtění s babičkou. Na tátu, který mě odpoledne vyzvedával a vodil domů. Je to tak dávno a já to cítím, jako by to bylo včera. Je mi smutno. Čas neuvěřitelně letí...

Vytisknout stránku Vytisknout stránku15. 5. 2022, 13:47, zobrazeno 168x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení