Hon za listonohem

Před sedmou ráno Janka kontroluje zahrádku - sluníčko už vykouklo a s ním i sněženky, krokusky, jaterníky... bohužel ale i papírky, vajgly... klasika

Za chvíli se k nám připojí Jolanka s Balem a vyrážíme na tramvaj. Na nádraží ve Svinově se potkáváme s Vencou a dobíhá i Břetík. Jsme komplet a kupujeme si lístky do Studénky. Zároveň s námi vyráží i davy dalších turistů. Sluníčko táhne ven, kdo by seděl doma, že?

Ve vláčku už jsme neseděli dlouho. No a ani nebudeme, neboť Studénka je tu coby dup. U nádraží odbočujeme do leva a napojujeme se na modrou značku, která nás vede na naučnou stezku Kotvice. Míjíme starý most s železničním náspem, ovšem bez kolejí. Násep končí v poli - kdo ví, kam koleje vedly - že by na letiště?

Po chvíli docházíme k Oderské lávce. Zde se dělí modrá a žlutá značka. My se pokocháme výhledem na líně tekoucí Odru a pokračujeme po modré kolem Studénských rybníků směr Jistebník.

Počasí je nádherné. Když dojdeme k rybníkům, začíná lov. Tedy hledání. Opatrně přistupujeme k tůňkám a pozorujeme, jestli nenajdeme listonoha. Je to malá potvůrka - takový prehistorický trilobit - živoucí fosílie. Je to ohrožený druh a je přísně chráněný - proto se ani neuvádí místa, kde žije. Vašek má z odborných kruhů informace o tom, že by mohl žít i zde.
Pokud nás někdo pozoruje, musí z nás mít srandu. Neustále dřepíme v porostu a oči upíráme do vody. Nic. Ani brouček, potápka či jiná havěť...

No bylo by to obrovské štěstí, kdybychom listonoha potkali. Spíš velký zázrak... No tak si o něm alespoň přečtěte ve Wikipedii - Listonoh jarní

Pokračujeme kolem Jistebnických rybníků až do Jistebníku. Všude je spousta bláta - chvíli se vracíme do dětských let a vzpomínáme, jak jsme hráli hru, kdo bude mít těžší boty... Prvně se snažíme blátu vyhnout a po chvíli to vzdáváme. Co se dá dělat...

Míjíme nově postavený most a splav na potoku Bílovce. Až tady si trochu očistíme boty z hromady bláta. Pak už jen popojdeme do Jistebníku. V jedné zahrádce potkáváme nádhernou hračku pro děti - či pro tatínky, kteří trénují na splnění dětského snu? Kdo ví...

Jelikož je už skoro jedna hodina, chceme si dát něco na jídlo. Chvíli počkáme před hospůdkou než otevřou. Vašek toho využije, a hodí se do polohy, kterou jsme mockrát viděli na naší společné cestě po Andalusii:

Sice se čertil, že ho zase fotím, ale mi to dělá takovou radost a vracejí se mi nádherné vzpomínky...

No a to je vlastně konec. Po jídle a pivu se už nikomu nechtělo pokračovat v cestě, tak jsme nasedli na vláček a jeli domů. Venca nás ještě vzal do své nové pěstitelské "kanceláře" a my se kochali nádhernými rostlinkami a jeho pokroky v opravách domečku.
Takže listonoha jsme nenašli, krásně jsme se prošli, ještě krásněji jsme se zablátili a prožili nádherný sluníčkový den. Díky!