
V sobotu 15. června 2013 vyrážíme do Jeseníků. Dlouho jsme je nenavštívili, tak to musíme napravit. Naše kroky povedou ze Skřítku na Jelení studánku, pak kolem bývalé chaty Alfrédka nazpět na Skřítek.
Původně jsme měli vyrazit na Babiu Horu, ale počasí na Slovensku nás nutí změnit směr jízdy a vyrazit více na západ.
Už start naší společné cesty je dobrodružný. Po nasednutí do našeho čtyřkolého miláčka nám tento signalizuje děravou levou přední gumu. A také že jo - Janka v ní nalézá vrut vražený hluboko do dezénu. A tak vyzvedáváme Marcelku s Lumčou, na nádraží Františka a jdeme hledat funkční pneuservis.
(P.S. - mé autíčko nevlastní rezervu, jen těsnící sadu, proto je to pro nás nalezení pneuservisu zásadní)
Štěstí máme u mého dvorního opraváře kol, pana Špírka - sám majitel nám gumu během chvilky opraví a my můžeme vyrazit vstříc dobrodružství.
Půjdeme po zelené na místo zvané Pod Ztracenými kameny, tam se zelenou budeme pokračovat do kopce až na Ztracené kameny. Pak přes Pecný kolem Břidličné hory dojdeme až na Jelení studánku. Odtud sestoupíme po žluté k chatě Alfrédka a přes Mravenčí sedlo a Zelené kameny se vrátíme na Skřítek.
Zastavujeme se na motorestu Skřítek, kde začneme naši cestu fantasticky - posezením u piva. Potom už to nepůjde - alespoň řidič by tedy měl zůstat střízlivý, že?
Počasí nám přeje a my posilněni zvesela vyrážíme.
Pro štěstí se společně fotíme u Skřítka hledícího do všech světových stran.
No a pak začneme společně stoupat. Naposled jsem tady byl koncem devadesátých let, kdy ještě stála chata Alfrédka. Od té doby se mi ale z hlavy vypařilo, jak moc do kopce stoupáni jde. Měl jsem pocit, že to je skoro rovinka. Bylo to tím, že jsem byl mladší a o 15 kilo lehčí???
Z vrcholku Ztracených kamenů je krásný výhled do okolí. Posvačíme a pokračujeme směr Praděd:
Vlevo je vrcholek Břidličné hory, Praděd je přímo před námi.
Konečně dorážíme k Jelení studánce. Dominantou tohoto místa je malá noclehárna či skrýš před nepřízní počasí.
Ale studánku s čistou ledovou vodou tu také samozřejmě naleznete. My se vydáváme z kopce směr chata Alfrédka. Tedy to, co z ní zbylo. Cestu nám ale kříží milióny mravenců. Snažíme se opatrně našlapovat, abychom jim moc neublížili. Marné je naše činění... Jejich prostě moc - asi největší koncentrace v Jeseníkách.
Nemůžete ani na chvilku zastavit, neboť kluci mravenčí okamžitě nastupují na Vaše nohy a jdou Vaši troufalost vstoupit do jejich království ztrestat. Pokud se Vám vyšplhají až ke krku, začne se z okolních mravenišť ozývat skandování: "Hu-go, za - škrť - ho!!!" No kecám, ale skoro!
Po úprku z mravenčího království scházíme k chatě Alfrédka. Tedy spíše k tomu, co z ní po požáru v roce 2002 zbylo.
Smutný pohled. Má paměť ale už vymazala detaily původní chaty. Jen vím, že jsme před ní seděli na dřevěných lavičkách a společně s Neklapilovými zde hasili svou žízeň. Nyní si tu už nic nadáte... Vedle sice stojí malá dřevěná bouda, ale dnes je zavřená a musíme se spolehnout na naše zásoby.
Pak nás už jen čeká cesta po úbočí nazpět na Skřítek. Délka celé trasy je okolo 16ti km a tak si dáme i odpočinek. Ferda sbírá jehličí na med a my odpočíváme. Lumča to ovšem bere z gruntu. Když pořádně, tak pořádně! Nakonec se ještě zastavíme na Skřítku na pozdní oběd a pak pokračujeme směrem k domovu.
Naší předposlední zastávkou dne je nádherné arboretum Makču Pikču kousek nad Pasekou. Janka s Marckou nakoupí rostlinky, cestou se zastavíme popřát k narozenínám mé švagrové a pak hurá domů.
Komentáře (0)