Jeseníky - Vozka a Vřesová studánka

V pátek 19. listopadu 2011 mne má drahá polovička vysazuje v Koutech, kde mne do své čtyřkolové stařenky nakládá Pavel a pak společně vyrážíme do Jesenických kopců. Povolení k vjezdu nám ušetří dlouhé kilometry trmácení s těžkým batohem a fototechnikou. 

Nahoře už u rozpálených kamen čeká třetí fotograf naší miniexpedice Libor. Oba dva už mají za sebou pouť z naší chaty na chatu Jiřího na Šeráku a ještě kousek dál na Obří skály. Liborovi se klíží oči a tak zalézá do spacáku. Já ještě na spaní nejsem a tak alespoň testuji foťák a trápím můj obstarožní polámaný stativ focením miliónu hvěz na nebi.

Je to zázrak vidět na nebi hvězdy. V nižších polohách všechny trápí inverze a slunce už jsme neviděli notnou dobu... Po pár fotkách uleháme do spacáku a těšíme se na ráno.

---

 

Nad ránem nás z vyhřátých spacáků vythuje rudé světlo vycházejícího slunce. Neváháme a vybíháme pře chatu. Slunce a mraky nám připravily nádhernou podívanou:

Rychle se oblékáme a vycházíme na nedaleký vrchol Klínové hory (1 180 m n. m), kde sledujeme nádherný východ slunce nad Pradědem a inverzi vytvářející pocit moře s ostrovy. Jesenické moře...

Souputníci, nebo je možno použít zprofanované "soudruzi". Ale to bych někoho mohl urazit. Takže kamarádi fotografové - Libor a Pavel.

Vracíme se už za plného slunce k naší chatě. V klidu a pohodě se nasnídáme a pak vyrážíme uzoučkým neznačeným chodníčkem v úbočí  směrem na sever do údolí Hučivé Desné.

Úbočí je místy velice ostré a bez připravených chodníčků by cesta nebyla jednoduchá.

Mezi stromy se nám otevírají výhledy na Praděd a sjezdovky na Červenohorském sedle.

Vpravo vedle šiškovníku je náš cíl - Vřesová studánka.

Po chvíli se nám otevře pohled na jih. Inverze vypadá jako by se moře vlévalo do fjordů... Vůbec Těm dole nezávidíme - zima, tma, smog... Tady je báječně!

Pak přicházíme do údolí Hučivé Desné. Jméno má tajemné a dovedu si představit její sílu při jarním tání. Nyní je ale krotká a mírná.

Mráz vykouzlil na potoce svá malá umělecká díla.

Z údolí stoupáme chodníčkem k Sedlu pod Vřesovkou.

Na sedle se nezastavujeme a pokračujeme ke Kamennému oknu. Ve stoupání se nám otevírají krásné výhledy na Keprník a Vozku.

Vlevo jsou skály na Vozkovi, vpravo Keprník.

Pak přicházíme ke Kamennému oknu. Ptáte se kde to okno je? No přece tady:

Pak už nám zbývá jen pár kroků na vrchol Červené hory (1 337 m n. m). Míjíme lavinové pole - touto dobou tu už je vždy spousta sněhu. Jen letos se podzim ne a ne vzdát své vlády. Pro nás to je dobré, alespoň nemrzneme...

Na vrcholku Červené hory potkáváme další turisty s nádhernou smečkou. Kousek dál si nádherného počasí užívá další hobista:

Pár kroků níže stojí kovový kríž na místě bývalé kaple a pod ním Vřesová studánka. Slunce už klesá k obzoru a kouzlí nad inverzí:

Neodoláme té kráse a leháme do trávy - to sluníčko potřebujeme trochu jinde:

Aby to nevypadalo jako umění a jako důkaz, že nejsme suchaři tu mám ještě jednu - takovou teplou:

Kluci sorry, ale šli jste do toho dobrovolně :o))

Pak jedem na prohlídku pramene Vřesové studánky.

Den už se chýlí ke konci a my pomalu míříme nazpět k chatě. Nemáme čelovky a neradi bychom po tmě bloudili. Ještě pár fotek a fofrem nazpět!

Vlevo je střecha Vřesové studánky, ještě více vlevo Vozka, vpravo Keprník.

Po cestě nazpět k chatě pozorujeme Inverzi pomalu stoupající nahoru. Snad nám počasí ještě zítra vydrží! Vlevo vidíte useknutý vrchol s přečerpávací elektrárnou Dlouhé stráně.
Večer prohlížíme fotky a probíráme jak jde život...

---

Ráno za svítání opět stojíme před chatou. Oblačnost je větší, ale pohled je to nádherný. Miluji taková rána!!!

Dnešní den již není čas na dlouhé výpravy. Proto nahazujeme batohy a vydáváme se ulovit pár ranních fotek na Vozku.

Cestou míjíme chatu, na které jsme byli asi před třemi lety. Tenkrát nás bylo 5 a celý víkend sněžilo. Dolů jsme se málem nedostali. Adventure!!!

Na Vozkovi se podepsal ranní mrazík. Některá místa jsou pokryta nádhernou jinovatkou. Z údolí se ale docela rychle zvedá inverze. 

Na vrcholu Vozky jsou zajímavé oči. Na půl zamrzlé...

Poslední zbytky ojíněných brusinek pod Vozkou.

No a pak nás dožene inverze. Už v mlze se vracíme do chatičky, vzorně ji uklízíme (abychom mohli zase někdy přijet), sekáme dřevo pro další návštěvníky a pak už míříme dolů. Do mlhy, zimy a smogu. Ovšem s pocitem nádherně prožitého víkendu.

Pavle díky za pozvání!!!