Kašava

Předevčírem jsme museli služebně do okolí Brna, a tak jsme se společně s kamarády zastavili prohlédnout právě kvetoucí koniklece na Kamenném vrchu.

Zatím co my jsme si užívali na jihu Moravy sluníčka, v Ostravě bylo celý den zataženo. V pátek to pokračovalo a ač předpověď hlásí celé dny slunečno, dusí Ostravsko inverze. Je sobota 23. 3. 2019 ráno a vypadá to stejně jako předešlé dny - zataženo, mlhavo a chladno. Proto jsme rádi, že o půl deváte ráno u nás zastavuje červená japonečka a nakládá nás na naši cestu za sluníčkem.

Marcelka vybrala trasu na Zlínsku, v okolí obce Kašava. Dobrovolně se přiznávám, že jsem o tomto místě ještě neslyšel a jsem zvědavý, jaké to tam je. Janka dopředu hledá keše a čte zápis jednoho autora kešky: "Nezapomeňte, že Valachy sú furt do kopca a len občas z kopca..." No a je to jasné!

Musím si najít mapu, abych věděl, kde Kašava je...  Skoro celou cestu je mlha a zamračeno. Naštěstí za Bystřicí pod Hostýnem se mraky trhají a nad námi je modrá obloha se sluníčkem. Parkujeme v Kašavě u obchodu a naše první kroky dnešního výletu vedou do Cukrárny u Šamanů. Ani tentokrát se nezpronevěřujeme naší tradici občerstvení před výletem...

Organismus zavodníme výborným Zubrem a domácími tyčinkami. Vůbec se nám odsud nechce. Sluníčko krásně hřeje, je teplo a mok tak lahodný! A to máme někam jít???

    

Vypadá to, že jsme se po ránu pěkně cinkli, ale ty hlavy na stole mají jednoduché vysvětlení - Marcelka s Lumírem koukají škvírou mezi prkny stolu na mobil, chovaný ve stínu pod stolem. Jedině tak se na něm dá číst!

Když se zavelí k odchodu, Lumír se demosntrativně připoutá ke stromu a žádá setrvání v tomto místě!!! Moc mu to nepomůže - je násilně oderván od darů naší země a vyhnán z ráje. Tedy na výlet!

Stoupáme po asfaltové cestičce kolem Křížové cesty vzhůru. Mineme odbočku naučné stezky a pokračujeme po žluté rovně. Janka se těší na kešku s obtížností 4 - ta bude na stromě. Je, ale v kořenech. Urvaná šňůrka. Levná čtyřka.

Na okolních kopcích se pasou kravičky s telátky a mezi nimi i pořádní bejci...

První zastávku si děláme na vyhlídkovém místě Pod Kopnou v 630 m n. m. Celou cestu nepotkáváme žádné turisty, až tady. Nejsme sami, koho vytáhlo sluníčko ven. Po obědě se vracíme pár metrů nazpět a odbočujeme na modrou značku po které dojdeme na vyhlídku Na Kopné.

Znovu usedáme na odpočívadlo, tentokrát ale z důvodu logování kešky. Vyměňujeme zde trekovací předmět a pokračujeme v cestě. Po chvíli se napojujeme na naučnou stezku, kterou jsme dole opustili. Před námi jsou Vrzavé skály. Proč vržou, nebo kdo na nich vrže nevíme, ale je tu krásně.

Pak nám zbývá jen cesta dolů do Kašavy. Marcelka má obavy, co budeme dělat dole tak brzy. Nemusí. Scházíme z cesty a loukou jdeme odlovit kešku u starého dubu. Dub je ale za elektrickým ohradníkem, za kterým se pase stádo koní. Vysíláme Lumíra, aby kešku odlovil a my nechodili do vyhrazeného prostoru, zvláště, když se mezi koňmi pohybují jejich ošetřovatelé / majitelé. Pak lovíme krásnou keš u studánky Stázička a opět se vracíme na naučnou stezku.

Výhled na jih na vodní nádrž Slušovice.

Na konec zase usedáme k našemu stolu v Cukrárně u Šamanů jako ráno. Já doplňuji tekutiny Zubrem a ostatní si dávají kávičku. Máme za sebou zhruba 21 tisíc kroků. Mapa ukazuje, že jsme ušli zhruba 10,5 km + odbočky za keškami. Takže něco navíc.

Nasedáme do vozítka a míříme k domovu. Jance to ale ještě nedá a hledá, kde by se cestou dala odlovit keška. Nakonec Lumíra ukecá, aby zastavil na sedle Troják. Janka táhne Lumču ke stromu, kde je další čtyřka. Chce mu udělat radost a poslat ho do kuruny k lovu. Smůla. Nalézá další roztrhaný pytlík s keškou, ležící u paty stromu. Druhá lehká čtyřka dnešního dne.

Nakonec okusíme - mimo dnešního nádherného teplého jara - i mrazivou zimu. No, mrazu sice moc není, ale na Trojáku se ještě lyžuje. Jezdí vlek, na lehátkách na sněhu se opaluje a pár posledních lyžníků využívá tající sníh na sjezdovce. Je půl šesté večer, sluníčko je nízko a my jsme šťastní, jak sme si tu dněšní první jarní sobotu užili. Díky Marci za krásný výlet.