Keškobraní v okolí Jarcové

Celý výlet je koncipován jako turistická oslava Marcelčiných narozenin. Nakládáme ji i s Lumírem, předáváme geodárek a vyrážíme směr ValMez. Původně jsme měli jet v sobotu 6.4. 2019, ale počasí rozhodlo, že jedeme až v něděli. A dobře jsme udělali. Je modrá obloha, fouká lehký vánek - prostě ideální počasí na turistiku.

Parkujeme v jižní části obce Jarcová pod Valašským Meziříčím s názvem Za vodou. Místo na odstavení geovozu volíme taktické - u hospody. Máme smůlu v tom, že otevírá až odpoledne, takže musíme porušit náš rituál, že si dáme pivo před cestou... Dáme si až na závěr.

Rovnou na začátek se dáme do šplhání pořádného padáku. Kolem je plno chat - je to vlastně velká chatová osada. Potkáváme staré domečky, ale i moderní roubenky - no a pak spoustu chatového umění okolo...

U Lipky- pomník T.G.M.

Ptáci našich lesů - tak se jmenuje řada keší, kterou chceme dnes odlovit. K tomu nějaké studánky a nakonec řadu škůdců.  Už na prvním kopečku s krásným názvem Kozí hřbet potkáváme něco, co nás bude provázet celou cestu - pokácené stromy. Už z logů našich předchůdců víme, ža zde řádí nejproduktivnější zaměstananci roku - lesáci.

Podél cesty potkáváme hromady stromů nařezaných do velkých hromad. Je snadné začít nadávat, že se zase plundrují lesy a někdo si chce nahrabat. Ale ono to není tak jednoduché. Když pozorně pozorujete okolí a nařezané dřevo, zjistíte, že to je trochu složitější. Těmito místy se v nedávné době prohnal silný vítr. Vidíme hromadu stromů vyrvaných i s kořeny, slabší a poškozené stromy jsou zlomené. Když prozkoumáte hromady stromů, najdete v nich druhý důvod kácení - kůrovce. Takže dvojí nadělení a pořádně poškozený les...

Je tak krásně, že už i dozrávají banány...

Lov keší je zapeklitý. Tam, kde byl les, jsou planiny, když nám hind říká u paty mohutného buku, najdeme jen mohutný pařez. Z mnohostromu je jen mnohopahýl... Nevím, jestli owner prošel před nedávnem celou trasu a vše udržuje, nebo jsou lesáci natolik ohleduplní a keše zachraňují. Podaří se nám - někdy po delším hledání - najít všechny keše ze sérií. A to je v tomto stavu lesa malý zázrak.

Hind - bříza vpravo.

Partyzánský bunkr a památníček za padlé z II. sv. války

Tady byl les.

A někde nahoře studánka ve stínu mohutných stromů.

Studánka Na Salaši

Pohled na Valašské Meziříčí

Krmelec?

Scházíme až k místu s názvem Pasečky, odkud se musíme lesní cestou dostat na sedlo Píšková. Jenže z cesty toho moc nezůstalo. Těžká technika z ní udělala hluboké neschůdné rozbahněné koryto. Pracně hledáme cestu lesem.

Pod sedlem narážíme na velký kus vyvráceného bukovéh lesa. Tady bych při tom větru opravdu nechtěl být...

Sedlo Píšková

Kam se hneme, tam vidíme stopy těžké techniky. Doufáme, že si s tím příroda rychle poradí.

Lumíra si osedlala babočka osiková a nechtěla se ho pustit.

Lumír jako náš dvorní stromolezec

     

Nakonec jsme ušlapali pěkných 14 kilometrů a dali si to zasloužené pivo.

31 smajlíků dnešní výpravy.

A aby ještě dne nebyl konec, prodloužíme si ho v Bělé tří kikometrovým odlovem jedné bonusové kešky. Takže výlet na počest naší geokamarádky Marcelky byl plodný :)