Janka už nějakou dobu plánuje odlovit sérii keší v Dolní Lomné na úbočí Malé Skalky (798 m n. m.). Série se jmenuje "Přemnožená prasátka" a prý je z ní krásný výhled na okolí.
Bereme s sebou Františka a trochu netradičně i Báru s Tomem. Bára se nechala nalákat na sběr hub a Tom se nenechal na hory přemlouvat.
Parkujeme hned za železničním viaduktem´v Dolní Lomné. Máme štěstí - chytáme poslední místo na parkovišti. Vydáváme se k mostu přes říčku Lomnou. Přejdeme jej a pak pokračujeme doleva a vzhůru k trati. Sotva vejdeme do lesa, všichni se rozprchnou hledat houby. Ferda se rozhodně, že opustí skupinu a půjde vyzkoušet štěstí na vlastní pěst - místa zde dobře zná a ví, kde rostou. Máme se sejít až na vrcholu Skalky.
Tak dále již pokračujeme ve čtyřech. Tomíka to za chvíli přestane bavit a vydá se rychlým krokem dopředu. Není divu - my se neustále zastavujeme a hledáme buďto houba nebo kešky a pro něj to je moc málo aktivní.
Potkáme ho vždy po pár stech metrech sedícího na pařezu s knihou v ruce. To je akce - rychlá chůze, pak odpočinek s knihou. Sotva ho dojdeme, zase nám zmizí za zatáčkou a tak pořád dokola.
Cestou se nám otevírají krásné výhledy na údolí říčky Lomná. Počasí nám přeje - ač na odpoledne hlásí déšť, zatím to vypadá moc dobře.
Vrcholem dnešního dne je keška umístěna na vrcholku skal nad cestou. Chvíli hledáme nějakou vyšlápnutou cestičku, ale nic. Nakonec se vydáváme sami dva s Jankou zprudka přímo za nosem. Šplháme přes velké kameny až pod skalku. Navigace ukazuje, že jsme do 10 m od místa určení. Hledáme okolo, ale marně. Že my budeme muset vyšplhat na vrchol skály???
V jednu chvíli myslím, že už kešku vidím. Na stromě předemnou se schovává malá krabička - kdo jiný než šílený keškař by ji tu mohl mimo civilizaci a mimo jakoukoli cestičku umístit? Jdu se podívat blíž, když v tu chvíli mi něco silně blýskne do očí. Mžoutám jak vyoraný krtek a chvíli jsem úplně slepý. Když se mi konečně rozplynou hvězdičky před očima čtu: "Fotopast pro výzkum obratlovců". Jsem obratlovec? Jsem! Takže jsem si nechal udělat ánfas záběr. Chvíli přemýšlím kudy dál a nezbyde nic jiného, něž projít znovu kolem pasti. Udělám si ještě jednu fotku přímo na obratle. Ta bude taky dobrá... Kluci ochranářští budou asi mít z mým momentek radost.
Kešku nakonec opravdu najdeme až na vrcholku skal.
Při pohledu do hloubky lesa vzpomínáme na zelené mechové zahrady pod stromy v Krušných horách. Je vidět, že tyto hory jsou podstatně sušší, což asi nahrává i kůrovci a jeho řádění. Tady je plno holin po vykácených smrcích, což v Krušných lesích nenajdete.
Přijímáme hlášení od Františka, že nás čeká pod Sklakou a schází pomalu dolů. V místech, kde měly být jeho houbové ráje jsou jen vykácené paseky a ani jeden hříbek. My se už také pomalu vracíme, ale s lovem kešek je cesta podstatně delší.
Nakonec Františka najdeme skoro za dvě hodiny unuděného až dole u řeky. Nečekal, že se tak zdržíme a už ho to čekání nebavilo. Tak ho jako odškodné vezmeme do cukrárny v Lomné na kafe a buchtu. Kešky odloveny, dětí vyvětrány a Ferda poněkud zklamán čekáním a stavem lesů... Co naplat.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)