Keškování v Hranicích

Po celém širém okolí se honí mraky s dešťovými přeháňkami skoro celý den. Jediné místo, kterému se déšť vyhýbá jsou Hranice. Tedy ty na Moravě. A tak neleníme a v rámci zdravého pohybu po přožilém obžerství vyrážíme.

První zastávku děláme pod hranickým viaduktem. Po jeho kolejích jsem toho najezdil nepočítaně - pod ním jsme stál poprvé. Hlavně to samozřejmě bylo kvůli kešky, ale i tak jsem toto monumentální dílo viděl rád z jiného úhlu. Pak pokračujeme obloukem až na náměstí, kde odstavujeme vozítko a vyrážíme na tůru.

V roce 1844 až 1846 byl nad údolím řeky Veličky před stanicí Hranice na Moravě postaven cihlový most. Most má třicet dva cihlových oblouků a dosahoval celkové délky 448,5 m. Nejvyšší oblouk měl světlou výšku 11,38 m. Během výstavby zde pracovalo až 2500 osob a zahynulo na 20 osob.[2] Most byl uveden do provozu s jednou kolejí v roce 1846.

V roce 1873 byl z důvodu zdvojkolejnění železniční trati postaven druhý kamenný most, který je s cihlovým mostem veden rovnoběžně a má třicet dva polokruhových kleneb. Délka je 426,5 m, mezera mezi mosty 2,5 m a dotýkají se v místech sdružených pilířů. Mezera je zakrytá betonovými deskami. Projekty vypracovali Ludwug Schiele a Karel Hummel.

V roce 1910 byla zahájena výstavba třetího betonového mostu pro dvě koleje, opět veden rovnoběžně s předchozími mosty na straně kamenného mostu. Délka 434,3 m, má třicet kleneb, mezera mezi mosty je 5 m a jsou propojeny lávkami. Stavba byla přerušena v roce 1914 a v letech 1915–1918 pokračovala s využitím válečných zajatců. Bylo zda nasazeno na 300 italských a ruských zajatců, jiné prameny uvádějí až 2000. Po první světové válce byla nedokončená stavba zakonzervována. Další negativní vliv na dostavbu mostu měla hospodářská krize. Výstavba mostu byla obnovena až v roce 1936 a most byl dostavěn v roce 1939.
V roce 1956 byla trať elektrifikována.

V letech 2000–2001 v rámci modernizace II. tranzitního železničního koridoru byl rekonstruován a opraven betonový most. Kvůli špatnému technickému stavu se uvažovalo o zbourání nejstaršího, zděného viaduktu, po kterém navíc po rekonstrukci betonového mostu přestaly jezdit vlaky.Zděný viadukt byl nakonec v roce 2008 rekonstruován, přičemž z něj byla odstraněna nepotřebná kolej. V roce 2007 byly mosty prohlášeny kulturní památkou ČR.

Velkým překvapením je pro nás radnice umístěná v zámku. Vnitřní nádvoří je nádherně opravené a hlavně je kryté vypouklou střechou. Krásný prostor.

Stojíme uvnitř a jako zdejší socha zakláníme hlavu dozadu - navíc s otevřenými ústy se kocháme...

Nakonec v Hranicích strávíme celé odpoledne. Projdeme je pěšky křížem krážem a do naší keškovací mapy zakreslíme nemálo žlutých smajlíků. Dokonce jednou i trochu zmokneme - asi zapoměli mrakům nahlásit, že tady se spouštět nemají...