Je to přesně rok a čtyři dny, co jsme poprvé navštívili vesičku Ratiboř. Dnes se zde vracíme pokračovat v odlovu dalších kešek.

Vlastně jsme tady už po třetí. Druhou návštvu Ratiboře jsme udělali 1. 8. 2020 - to jsme popojeli ještě kousek dál - za Hošťálkovou na odlov několika prvků periodické soustavy. Při obou předešlých cestách jsme se zastavili v místní vinotéce a cukrárně a vždy jsme si tady pochutnali. Ani dnes jsme nemohli tento dobrostánek minout. Vcházíme do něj v rouškách a kupujeme si každý čtvrtku hruškového frgálu. Pochoutka náramná!!! Lumča zde uloví i jeho oblíbené tyčinky a naplánujeme tady i odpolední zastávku pro pivo z malých pivovarů.

Oproti loňskému únoru je ještě v okolí sníh a krajina vypadá zase trochu jinak - pomalu stoupáme po cestičkách nad Ratiboř. Ranní mlha, kterou jsme jeli až z Ostravy se vytrácí a nad námi je jen nádherně modrá obloha. Máme zase parádní štěstí!

dsc02663.jpg

Rozcestník - vlevo Miroslavova země - vpravo Evropská unie

Po pár úvodních keších se rozhodujeme odlovit dva kousky mimo trasu. Musíme se k nim šplhat do parádního krpálu. Moc se nám nechce, ale za prvé - přece to tu nenecháme - a za druhé - Lumču zaujme název vzdálenější kešky - Ratiboř Himaláje. A jelikož jsou Himaláje jeho snem, jdeme nahoru! Sice Luma už tvrdí, že se snu vzdal - je mu prý blbě už ve dvou tisících a navíc tam už jsou davy lidí. My jsme mimo manželského páru se třemi dětmi a pána s lopatou nikoho nepotkali.

dsc02669.jpg

Himaláje

Výšlap v bořícím se sněhu nás parádně rozehřívá. Ještě že dole pod kopcem jsme sundali vrstvu oblečení! Podaří se nám najít obě keše, i když cestičky u kterých mají být jsou totálně ztracené pod vrstvou sněhu. Ovšem výhledy jsou tady parádní.

img_20210220_121205.jpg

dsc02673.jpg

Dostáváme se ke zlomu naší cesty - jsme na Valachách - tady je to furt enem do kopca, jen někdy z kopca. A to někdy je teď. Problém je to, že cestu před námi zdevastovali dřevaři. Jít se po ní nedá - a tak musíme hledat cestičky lesem, abychom nebyli jako čuňata.

dsc02674.jpg

Pod kopcem si sedáme na verandičku staré chaloupky na svačinu. Pěkně si odpočineme, poděkujeme za pohostinství a lávkou přes potůček se vracíme na naši trasu. Dojdeme až k Arboretu Semetín, kde jsme sestoupili při naší první cestě. Máme před sebou tři kešky do kopce - původně jsme říkali, že se na ně vykašleme a nebudeme šplhat nahoru. Realita je ale jiná - ani se nezastavíme a dereme se vzhůru - kešku za keškou. Dojdou nás dva maladíci, kteří bezostyšně čekají, až jim kešky najdeme a míří ke schránce podle stop a bez navigace. Tak to ne! Necháme je předejít a vrátíme jim to u poslední schránky na naší horní úvrati.

dsc02679.jpg

Luma u schránky

Nejvzdálenější kešku s názvem Bobři v Bečvě nalézá Luma. U ní se otáčíme a vracíme se kousek ve svých stopách. Cestou musíme uhýbat Kie, která nás rozpráší do lesa - za chvíli ji potkáváme zaparkovanou u krmelce za pěkným stoupáním. Tady to musel řidič pěkně rozjet, aby to s předokolkou zvládl. Po pár set metrech dál chceme odlovit kešku u krmítka, když nás auto dojíždí. Vystupuje nějaký lesák, který se ptá, jestli jim kontrolujeme krmítka. Přiznáváme, že ne, že lovíme kešky. Ví o čem mluvíme a hned si stěžuje, že se kešky umisťují do houští, kde se chodí schovávat vysoká a že se šroubují přímo do stromů. Oni prý i když staví posed, si nedovolí do stromu zabít hřebík...

dsc02681.jpg

Zamrzlý potok

Kousek před návratem do Ratiboře se nám nepodaří najít jedna schránka. Hint nám radí: "Ležím u rozvráceného pařezu". Rozvrácené pařezy nalézáme, ale keš ne. Jestli je někde hlouběji pod kořeny, nemáme šanci ji najít. Sníh tvoří zmrzlou krustu, která vše níže položené zakryje. No není každý den posvícení.

img_20210220_155737.jpg

Po návratu do Ratiboře se znovu zastavujeme ve vinotéce a z ledničky si kupujeme pivo v petkách. Chtěl jsme si koupit veverku, ale zůstal na mě jen borůvkový Valášek a Valáškova zbořená ovca. Boží názvy. Doufám, že se z ní nezbořím já! Při psaní tohoto zápisu si otevřu borůvkové pivko a hlásím - je výborné!!!
Tak jsme dnes měli zase nádherný slunečný den. Ušli jsme 21 tis. kroků, ulovili jsme 23 kešek a pěkně jsme se u toho zapotili.

mapa.jpg

Když se tak dívám na mapu, je jasné, že se do vinotéky budeme muset zastavit po čtvrté! Protože ty zelené kousky - v tak krásném prostředí - tady prostě nemůžeme nechat!!!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku20. 2. 2021, 19:34, zobrazeno 768x, dnes 0x
5.0 2Hodnocení