Kľak

Lumča nás bere přes Frýdek do Bytče a podél dálnice do Žiliny. Zde odbočujeme na jih a míříme do Rajeckých Teplic, dále do Rajce a do Fačkova. Tím projedeme a vystoupáme na Fačkovské sedlo, čímž si ušetříme spoustu metrů stoupání. Venku je luxusní počasí. Marcelka ho objednala výborně!

Parkujeme na Fačkovském sedle a za námi vidíme vrchol Kľaku. Naproti jsou sjezdovky lyžařského střediska. Jak vidíte, osádka naší výpravy je natěšená na zdolání vrcholu. A Jančino vítězné gesto v základním táboře? No to je proto, že si je jistá zdoláním tohoto kopce...

Pomalu začínáme stoupat po polní cestě a vedle na louce objevíme záplavu ocúnů. No přeci kolem jen neprojdeme! To musíme zvěčnit!!!

Dost bylo focení. Janka zavelí konec a my vyrážíme po žluté směr Kľak.

Značně omšelá turistická cedule nás směřuje doleva a slibuje hodinu čtyřicet stoupání do výšky 1 351 m n. m. Celkem nastoupáme pohodových 549 m.

Po pár krocích vstupujeme do hustého lesa. Připomíná nám to stoupání na Manín. Jen na chvilku se nám otevře pohled na vrchol Kľaku. Cestička je uzoučká a čím stoupáme výše, tím více je rozbahněná. Na to jak je kolem sucho, je to zvláštní...

Z ničeho nic se les rozevírá a my vstupujeme na krásnou horskou louku s nádhernými výhledy. Kdyby nebyl opar, viděli bychom i Tatry. Teď je spíš jen tušíme...

Svačíme a užíváme si přestávky. I když to tak na fotkách nevypadá - je tady plno. Kolem proudí davy a vypadá to, jako by se všichni rozhodli jít s námi - nebo proti nám...

Aby nebyla zas taková pohoda, musí Janka řešit rodinné problémy - Kačka je v krizi a v tu chvíli je maminka jediná, kdo může pomoct. Aspoň někdy jsme v kurzu...

Louka je plná krásných odkvetlých bodláků.

Sluníčko nádherně pálí a tak se musíme před jeho paprsky chránit - všemi možnými prostředky...

Tato fotka jen potvrzuje má slova o davech... My pokračujeme proti této skupině směrem k vrcholu.

Mezi stromy již vidíme vrchol Kľaku. Už jen kousek!

Rozcestník nás směřuje k vrcholu, už jen malý kousek. V tomto místě kdysi stávala chata. Dosvědčuje to fotografie připevněná ke skale a zbytky kamenných základů:

Kousek za bývalou chatou se otevírají nádherné výhledy na okolí.

Vlevo je vidět sjezdovka na Fačkovském sedle a pod ní parkoviště s naším ořem.

Taky ještě předčasné - ale krásné vrcholové gesto.

Lumír cestou zdolává všechny vrcholky, které nalezne. Takto fyzicky namakaného horala nemůže pětisetmetrové převýšení uspokojit...

Vrchol je před námi. Ještě pár kroků...

Nesmí chabět vrcholové foto...

Pak dáme svačinku a kocháme se pohledem do nádherné okolní krajiny. No a na konec ještě malý odpočinek a opalování:

Odpočinek nám zpestřuje letadlo, přelétající nízko nad vrcholkem a následně polský horský vůdce, který své skupině popisuje jednotlivé viditelné vrcholy. Češi na Slovensku poslouchají Poláka popisujícího okolí. Pěkné :o))

No a pak nám už jen zbývá vrátit se po stejné cestě zpátky. Neodolám a ještě se zastavím na louce s ocúny...

No a jsme dole. Za Lumčou se rýsuje vrcholek Kľaku ozářený odpoledním sluncem.

Nasedáme do autíčka a popojiždíme do vesničky Čičmany na jedinečnou místní atrakci:

Tou atrakcí jsou malované staré roubenky a dřevěnice. Pokud se pozorně podíváte, uvidíte ornamenty jako z planiny Nazca. Odkud že to ti Slováci pocházejí???

Před místní hospůdkou ve staré dřevjance posloucháme dva harmonikáře z Těrchové. Za nimi se vaří ovčí sýr...

My si sedáme do stínu na pivko a posloucháme vyprávění o starých časech od moderního bači s mikrofonem. Nechybí ani fujara a práskání bičem...

Po krátké procházce dědinkou se vracíme k autíčku a míříme domů. Díky Marci a Lumo za výborný tip a ještě lepší společnost. Zase někdy příště!!!