Kohútka a Malý Javorník

Vše začalo v pátek (17.9.2010) na návštěvě u Marc a Lumči. Seděli jsme u burčáku, hráli scrabble a domlouvali, co si počneme s nadcházející sobotou. Rosničky hlásily krásné počasí, a tak nás nikdo nemohl udržet doma. Navrhlo se více tras, ale nakonec jsme vše nechali na ráno, které je, jak všichni víme, moudřejší večera (zvláště pak po třech litrech burčáku).

V sobotu ráno dorazilo naše taxi dle dohody a my přisedli plni očekávání, kam že to vyrazíme. Marc rozhodla - jedeme na Kohútku a dokončíme minulou cestu - dojdeme na Malý Javorník a zpět. Budeme tím mít celý hřeben zdolaný.

Lumír si to namíří trochu netypicky na Frýdek - Místek. To proto, že právě probíhající dny NATO v Mošnově zcela zneprůjezdňují místní komunikace. Ve Frýdlantě odbočujeme vpravo na Čeladnou. Nebyli jsme tady pár let a nyní nestačíme koukat. Čeladnou obkličuje spousta nových domů, jak malých rodinných, tak větších - nájemních. Nutno podotknou, že v celku rozumném stylu, který není jako pěst na oko. Pak už projíždíme Frenštátem, kde odbočujeme do leva a jedeme do obce Hutisko - Solanec, dále do Karolinky a Nového Hrozenkova, kde odbočujeme směr Vranča. Zde odbočujeme a uzoučkou asfaltkou (v zimě to musí být maso - celá asi 3 km dlouhá cesta je řízena semafory a stoupání je opravdu prudké) vyjíždíme až na parkoviště pod chatou Kohútka.

První co nás zaujme (Janka to hlásí už před zaparkováním) je louka - malá sjezdovka - plná ocúnů. To jsem ještě v životě neviděl. Původně se na ně chtěla Janka jet podívat až na Slovensko, ale v těchto dnech je pozorujeme kolem cest v celých Beskydech. A tady je jich na jednom místě opravdu požehnaně. Pak nastane to, co se asi ode mne čeká - fláknu s sebou do vlhké trávy a pokouším se tu nádheru zaznamenat na čip fotoaparátu. Jelikož si Janka - specialistka na kytičky - dnes nebrala foťák, je to na mě. A kupodivu je to zrovna ona, kdo mne honí, ať už toho nechám a jdu.

Vlevo prázdné parkoviště (zatím...), na kopečku chata Kohútka

A tak se vydáváme do kopečka po červené značce směr Malý Javorník. Po pár metrech míjíme chatu Spartak a asi po 1 km přicházíme k chatě Portáš. Jak je už na této hřebenovce dobrým zvykem, jdeme se nejdříve občerstvit :o)) Obsluha je rychlá a tak jsme po pár minutách opět na cestě.

Chata Spartak

Výhled do krajiny před chatou Portáš

Oproti minulé trase z Kasáren, není zde tolik výhledů. Jdeme prakticky celou cestu lesem. Chodníčky jsou promáčené a zdevastované prací lesníků, stahujících dřevo. A tak se brodíme blátem a neustále hledáme cestičky, jek se blátu vyhnout. Janka samozřejmě zamíří do lesa a kouká po houbách. Nenajde jediný hříbek, za to bedel nalézá dosti.

Prakticky celá cesta probíhá po státní hranici.

První zastávku si děláme na Frňovském sedle. Při minulé cestě o něm jen čteme na směrovkách a nyní jsme tady. Dáme si krátkou svačinu a pokračujeme dále.

V lese jsem ještě zábrany na auta nepotkal...

Medvědí tlapky na Frňovském sedle

Cesta pokračuje lesem. Jen jednou se nám otevřou výhledy do okolí. Jsou jasné a viditelnost je opravdu dobrá. To se často nestává...

Po chvíli dosahujeme našeho vratného bohu - Malého Javorníku. Dnes už není tak pěkné počasí jako minule, pofukuje a zem je mokrá. Takže žádný velký odpočinek. 

Odpočinek na Malém Javorníku

Obracíme se nazpět směr Portáš, kde si chceme dát oběd. Situace se ale rapidně změnila. Po dosažení chaty už z dálky vidíme, že lavičky před chatou jsou plné. A jak za chvíli zjistíme, není to v chatě lepší. Naštěstí se uvolní stůl a my s úlevou usedáme, celí natěšení na kynuté knedlíky, které jsme si ráno vyhlídli. Čekáme 5 minut, 10, 15... Po dvaceti minutách nám dochází trpělivost a my neuspokojení opouštíme chatu.  Po chvíli míjíme Spartak a v dálce uvidíme parkoviště pod Kohútkou - je narvané až na strop. Tak tady se asi také nenajíme. A tak slovo dává slovo a my vyrážíme směr Bordovice. S tím, že se zastavíme v cestou v potravinách a koupíme něco na opékání.

Před Kohútkou s sebou ještě jednou flákám na zem a fotím nádherně kvetoucí ocúny

A tak po nákupu rozděláváme u chaloupky v Bordovicích oheň, děvčata usmaží bedlové řízečka a společně opékáme špízy.

Janka čistí bedličky

Naši idylku ruší kvílení kol a pak několik ran. Běžíme se podívat, co se stalo. Dva mladí muži (25 - 30 let) se rozhodli říznou ve starém kabrio BMW zatáčku. Přecenili ale své schopnosti a skončili v kotrmelcích v poli. Naštěstí už běhají kolem a sami si ošetřují odřeniny. Měli velké štěstí, letos v této zatáčce vysekali celou řadu stromů. Kdyby tam byly, dopadlo by to asi podstatně hůře. Stejně tak měli štěstí ti, co nejeli v protisměru... Nakonec si rozbili ústa jen oni a zrušili jen své auto. Dobře jim tak!

Pak nám už jen zbývá cesta domů. Aby to ale nebylo tak jednoduché, najede Marcelka do výmolu a prorazí gumu. Vrhneme se s Lumčou na výměnu a do pár minut pokračujeme v jízdě. Fofr jak u výměny gum u F1.

Povolený doping spalovacího motoru - jedna koňská síla navíc...