Koniklece ve Strýčkově lomu

Počasí bylo nádherné a slibovalo krásný den. Po příjezdu jsme netrpělivě vyhlíželi první koniklece - kvetou už? Nebo jsme přijeli brzo a nenajdeme tady ani jeden? Kolem žaludku jsem cítil napětí... A pak jsme je objevili!

Měli jsme štěstí. Koniklece byly nádherné, sluníčko pomalu rozehřívalo zem a okolo ani noha. Užívali jsme si těch nádherných chvil do sytosti. Janka dostala k focení D70 s objektivem 70-300 makro a stativ, já se válel po zemi s novou D90-kou. Museli jsme být hodně opatrní a dávat si pozor, abychom při zápalu focení nějaké koniklece nezváleli, ale dalo se to zvládnout.  Štěstí jsme vlastně měli dvakrát - ve chvíli, kdy jsme si řekli ža naše fotografické orgie ukončíme, přijelo přímo k místu s kytkami auto. Chytali jsme se za hlavu, který magor si přijel až sem - a hle - byli to samotní ochranáři, kteří celý prostor s koniklecemi ohraničili červenobílou páskou. Stihli jsme to na poslední chvíli. Věřím, že pokud by prostor již byl ohraničen, neměl bych již možnost tak v klidu pořizovat snímky a tak si to užít.

Všimněte si kytičky vlevo - tváří se jako rozzlobený králík...

Jelikož byl den ještě mladý a my namlsaní tou krásou, nechtěli jsme se vracet domů. A tak Jana vymyslela další cíl dnešního dne - Litovelské Pomoraví. V lužním lese jsme už letos byli - v Polanecké nivě, ale v přírodní rezervaci Litovelské luhy se nacházela kytička, kterou jsme ještě letos nepotkali - bledule jarní. A tak jsme se zastavili u dědečka na kus řeči a pak zamířili do Litovle. Chvíli jsme bloudili, ale pak jsme našli vstup do rezervace. Celý les ještě spal, jen u jeho pat se to už bělalo sněženkami (sněženka podsněžník), objevili jsme i dymivku dutou, ale bledule nikde. Asi po kilometru na mne Janka začala zuřivě mávat a přivolávat mne k sobě. Ona ji našla! V záplavě zelených listů česneku medvědího pomalu odkvétal trs bledulí. No nic moc. To jich přeci musíme najít ještě víc! A taky že jo, hlouběji v lese se to bledulemi jen hemžilo. Jen v tom zmatku sněženek, česneku a bledulí byl problém najít nějakou kompozici.

Vzhůru nohama

Na jeden den toho bylo opravdu dost. Jsme překytičkovaní a sotva pleteme nohama. Proto přijmeme nabídku chvilky odpočinku u Rádi a Sváti a pak pokračujeme přímo domů. Cestou nám sluníčko barví krajinu do červena a my si libujeme, jaký krásný den jsme to prožili.

Auto-portét

Jo, a v Klimkovickém tunelu na nás zaútočili světelní hadi.....