Zhruba před rokem Jana s Marcelou plánovaly výlet do okolí Grygova, kde prý rostou ve starém Strýčkově lomu koniklece. Vydali jsme se tam ale příliš pozdě a koniklece to už měly většinou za sebou. Letos jsme plánovali vyjet dříve, aby jsme tu nádheru neprošvihli. Nakonec jsme zvolili pro nás netypický den - úterý 30. března. Děti jsme odvezli k autobusu na školní zájezd a my - jen s fotoaparáty - se vydali směr Olomouc a Grygov.
Počasí bylo nádherné a slibovalo krásný den. Po příjezdu jsme netrpělivě vyhlíželi první koniklece - kvetou už? Nebo jsme přijeli brzo a nenajdeme tady ani jeden? Kolem žaludku jsem cítil napětí... A pak jsme je objevili!
Měli jsme štěstí. Koniklece byly nádherné, sluníčko pomalu rozehřívalo zem a okolo ani noha. Užívali jsme si těch nádherných chvil do sytosti. Janka dostala k focení D70 s objektivem 70-300 makro a stativ, já se válel po zemi s novou D90-kou. Museli jsme být hodně opatrní a dávat si pozor, abychom při zápalu focení nějaké koniklece nezváleli, ale dalo se to zvládnout. Štěstí jsme vlastně měli dvakrát - ve chvíli, kdy jsme si řekli ža naše fotografické orgie ukončíme, přijelo přímo k místu s kytkami auto. Chytali jsme se za hlavu, který magor si přijel až sem - a hle - byli to samotní ochranáři, kteří celý prostor s koniklecemi ohraničili červenobílou páskou. Stihli jsme to na poslední chvíli. Věřím, že pokud by prostor již byl ohraničen, neměl bych již možnost tak v klidu pořizovat snímky a tak si to užít.
Všimněte si kytičky vlevo - tváří se jako rozzlobený králík...
Jelikož byl den ještě mladý a my namlsaní tou krásou, nechtěli jsme se vracet domů. A tak Jana vymyslela další cíl dnešního dne - Litovelské Pomoraví. V lužním lese jsme už letos byli - v Polanecké nivě, ale v přírodní rezervaci Litovelské luhy se nacházela kytička, kterou jsme ještě letos nepotkali - bledule jarní. A tak jsme se zastavili u dědečka na kus řeči a pak zamířili do Litovle. Chvíli jsme bloudili, ale pak jsme našli vstup do rezervace. Celý les ještě spal, jen u jeho pat se to už bělalo sněženkami (sněženka podsněžník), objevili jsme i dymivku dutou, ale bledule nikde. Asi po kilometru na mne Janka začala zuřivě mávat a přivolávat mne k sobě. Ona ji našla! V záplavě zelených listů česneku medvědího pomalu odkvétal trs bledulí. No nic moc. To jich přeci musíme najít ještě víc! A taky že jo, hlouběji v lese se to bledulemi jen hemžilo. Jen v tom zmatku sněženek, česneku a bledulí byl problém najít nějakou kompozici.
Vzhůru nohama
Na jeden den toho bylo opravdu dost. Jsme překytičkovaní a sotva pleteme nohama. Proto přijmeme nabídku chvilky odpočinku u Rádi a Sváti a pak pokračujeme přímo domů. Cestou nám sluníčko barví krajinu do červena a my si libujeme, jaký krásný den jsme to prožili.
Auto-portét
Jo, a v Klimkovickém tunelu na nás zaútočili světelní hadi.....
Přidat komentář
Komentáře (3)
5. duben 2010
14. únor 2012
burle (at) seznam.cz
Mějte se krásně! (23. duben 2013)
22. duben 2013
pikaso.andreas (at) seznam.cz