Keškování okolo Svitav a Moravské Třebové

Teď to chceme změnit - podíváme se na Moravskou Třebovou a pak do Svitav - na jejichž okraji máme ubytování.
Cesta začíná ve středu 20. srpna, kdy se s kamarády scházíme na benzinové pumpě na dálnici u Olomouce. Zajdeme si na ranní kávu do restaurace a pak společně vyrážíme dále. Marcelka se chtěla podívat na Bouzov - my jsme tam byli předloni v říjnu s Raduškou. Ale rádi se tam vrátíme - Bouzov je nádherný.

Počasí nám přeje -  je modrá obloha a příjemné teplo. Obejdeme si hrad, odlovíme nové kešky a kamarádi i ty, co už máme z minula. Kousek od hradu je udělaný druhý hrad - pro představení rytířského klání. Kolem nás prochází bubeník s dalším pánem, vedle nich jde hradní paní se svými věrnými psy - pěkné :)

Pak sedáme do vozítek a další zastávku si děláme až v Moravské Třebové. Zaparkujeme u Billy a jdeme na prohlídku centra a pak na pár kešek v parku za ním. Jsme překvapení, jak je Moravská Třebová krásné historické město a jak je okolo spousta krásných a udržovaných míst.

Nakonec pochodujeme po městě více než dvě hodiny. Sedneme si ještě na náměstí na jedno čepované osvěžení, zajdeme si nakoupit něco na jídlo do Billy a pak pokračujeme dále - na měsíc!
Tedy skoro - sjíždíme z výpadovky směřující na Svitavy - míjíme tím Hřebečský tunel a jedeme po staré cestě se serpentýnou nahoru. Zasatvujeme hned v té první zatáčce. Je zde areál hlubinných dolů, kde se původně těžilo uhlí od roku 1863 pro pohon strojů tkalcovny a barvírny. V roce 1904 se těžba přeorientovala na těžbu žáruvzdorných jílů a lupků. Z těch se pálením vyráběl šamot. No a ze zbytků vytěžených lupků a hlušiny vznikla halada, která se erozí rozkládá na měsíční krajinu.

Doly byly uzavřeny po revoluci a dnes z nich zůstala funkční jen úzkorozchodná dráha, která vede až do areálu Průmyslového muzea v Mladějově, odkut tady o víkendu vyjíždějí parní vláčky. Po prohlídce se vracíme k autu a vyjíždíme k hormínu portálu Hřebečského tunelu, kde si sedáme na oběd v restauraci U tety. Toto místo je oblíbeno kamioňáky, kteří využívají místní velké parkoviště a dobré ceny domácího jídla. Hned u parkoviště je udělaná dřevěná vyhlídka do Moravskotřebovské kotliny na Boršov a Moravskou Třebovou.

No a pak už je to jen kousek do Lačnova, který je předměstím Svitav a kde máme ubytování. Bydlíme ve starém rekonstruovaném domě, kde máme každý pár svou ložnici a společnou kychyň s velkým jídelním stolem a sociálkou. Vše je pěkné a čisté.

Večer ještě vyražíme pěšky do Svitav, pro pár kešek na discgolfovém hřišti a u vlakového nádraží. Cestou se zastavíme na večerní točené a pak už jdeme otestovat kuchyňský stůl a jeho funkčnost na scrabble. Funguje dobře...

21. 8. 2025 - čtvrtek - Za keškami okolo Třebovského hradiska a na Křížovém vrchu

Předpověď počasí nám poslední dobou při našich krátkých dovolených nepřeje. Vždy to ale nakonec dopadne dobře. Předpověd říká, že bude deštivo a chladno. Déšť naštěstí nepotkáme, a teplota klesá dolů - což je při výšlapech vždycky lepší, než kdyby bylo parno. My ráno vyrážíme do Moravské Třebové, kde parkujeme pod výpadovkou a pak kráčíme směrem ke střelnici. Ta je umístěna nad bývalým motokrosovým závodištěm, kde se jezdily i mistrovství republiky. Motorky už tady dávno nejezdí, jen my se musíme vydat po jejich stopách do prudkého zarostlého kopce. Proč? Protože keška... Nakonec se nám podaří mimo motokrosové posbírat dalších 30 bylinek s jednatřicátým kořeněným bonusem. Pak sestoupíme do Třebové, kde se zastavíme na polívku a tekutiny a pokračujeme na Křížový vrch. To je místo, které vidíme vždy, když se tudy vracíme domů z našich cest - hlavně Kalvárii na samém vrcholu kopce, která je vidět z cesty. Teď si to projdeme pěšky a pochopíme, na co se to díváme.

22. 8. 2025 - pátek - Návštěva průmyslového muzea v Mladějově a kešky v okolí Starého města

Ráno je ještě chladněji než včera - teplota je mírně nad desíti stupni. Vyjíždíme do muzea v Mladějově - to je místo, kde končí úzkorozchodná dráha z lupkových dolů. Škoda, že vláček nejede mimo sobotu a neděli. Proto si jen kupujeme vstupenku na komentovanou prohlídku a užíváme si staré buldozery, bagry, lokomotivy, parní stroje i staré motorky a autobusy.

Z muzea popjíždíme do Starého Města - je severně od Moravské Třebové a odtud jsme schopni odlovit další kešky, které jsme včera už nestihli, ač byly jen kousek od nás. Parkujeme na parkovišti u hřbitova a posekaným polem se vydáváme k Bílé studni, od které opíšeme velký oblouk který nás přivede nazpět do Starého města. Je to nádherná cesta. Potkame do protivky jdoucí turisty, kteří si nesou jako spolucestující kudlanku. Málo se nám stává, že bychom toto zvláštní zvířátko potkali. Vlastně ji naživo vidím podruhé.

Když dokončíme okruh, vyluštíme místní mysterku, která nás dovede až k letišti, kde si sedáme do restaurace a dáváme si pozdní oběd. Po cestě nazpět na ubytování odbočujeme z hlavní cesty do Koclířova, kde vyjdeme na poutní místo u kostela sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské, kde sídlí Českomoravská Fatima. Projdeme se kolem a pak už míříme na ubytování.

23. 8. 2025 - sobota - keškování ve svitavském lese u Rosničky.

Dnes necháváme auta odpočívat a jdeme pěšky do lesa vedle rybníku Rosnička. Musím pochválit město, které udělalo z okolí Rosničky nádherné odpočinkové místo, které jim můžou jiné města závidět.
Projdeme kolem Svitavského rybníka a zastavíme se v restauraci Rosnička na jedno točené. Janka si tady koupí i malou dřevěnou kuličku, aby mohla hrát hry, které jsou tady všude okolo. Některé jsou nedostupné, protože se rybník Rosnička vypustil a opravují ho.

Kousek od Rosničky vstupujeme do lesa. Hned na jeho kraji je řada cvičících strojů, které si pěkně všichni vyzkoušíme. Škoda, že něco takového nemámě někde u nás, rád bych si tam občas zašel na protáhnutí těla.

Hlouběji v lese je náš hlavní cíl - keška v místě zvaném Památník včelích matek. Proč takový název?

Právě tehdy zde němečtí včelaři zřídili oplozovací stanici včelích matek. Na původní lesní louce byl umístěn dřevěný včelín, ve kterém se klasicky včelařilo, a v jeho okolí bývaly během sezóny rozmístěny malé úlky – oplodňáčky, používané při umělém chovu včelích matek, které se do této lokality vozily za kvalitním oplodněním. Z historických pramenů je zřejmé, že svitavský německý spolek chovatelů včel vznikl v roce 1904 a svou činnost vyvíjel až do skončení II. světové války. Včelařství patřilo v tomto regionu k důležitým zdrojům obživy. Stejně jako o historii samotného spolku, tak ani o celém oboru včelařství v našem okolí se nedochoval písemný materiál, nicméně o pískovcovém kameni, který na místě zůstal v zapomnění do dnešní doby, se podařilo zjistit to podstatné:

Kámen byl vztyčen péčí Franze Thomase, ředitele odborné školy tkalcovské a učitele na odborné škole pro ženská povolání, v roce 1932. Thomas patřil k aktivním představitelům kulturního, spolkového a osvětového života. Kámen stanice včelích královen je výsledkem spojení včelařů ze Svitav, Lačnova, Skleného a Vendolí, jejichž jména byla na kameni uvedena, a je svědectvím o významu lokality. V dedikaci je věnován zakladateli a vedoucímu této včelařské stanice, řediteli Fr. Thomasovi. Podle pamětnických výpovědí byl nápis krátce po II. světové válce poničen vyškrábáním a zničen byl i celý areál, který se změnil na standardní stanici pro chov včel.

Samotná lokalita byla jako oplozovací stanice využívána i za dob socialismu, ale postupně o ni včelařský zájem utichl a vše bylo ponecháno napospas přírodě a vlivu občasných návštěvníků. Znovuvzkříšení zájmu o celou lokalitu lesního komplexu Brand s sebou přineslo i projekt na obnovu památníku, který byl pojat opravdu velkoryse. Obnovy se dočkal nejen samotný pískovcový kámen, ale i zchátralá studna, která se nyní pyšní funkčním rumpálem. Celý prostor zbytku původní louky je upraven a doplněn o několik exponátů včelích úlů využívaných v průběhu minulého století. Především ale byl v roce 2013 vystavěn nepřehlédnutelný dřevěný altán, který by, nadneseně řečeno, mohl být bez kapky studu regionální včelařskou svatyní.

My tady ale jdeme hlavně pro kešku - ta je ukryta na dně studny. Abychom ji dostali, máme s sebou kovový háček, baterky a hlavně patnáctimetrovou šňůru. S těmito proprietami se pokusíme zachytit očko na plováku plovoucímu na hladině studny. Zprvu se marně snažíme najít systém, jakým navléci háček na očko plováku. Když ale asi deset metrů pod sebou nevidíte ani očko a ani háček, velmi těžko můžete něco chytit. Až Luma přijde s božím nápadem - na konec háčku připevní magnet - pak stačí tři pokusy a schránka je naše!!!

No radost máme prádní, po patnácti minutách marného snažení se nám to povedlo napotřetí.

Procházíme zbytek lesa - k jezírku Písník, k bodům záchrany, k pramenu Svitavy a po dalších keškách nazpět k rybníku Rosnička. Byla to krásná procházka. Pak naše kroky míří do centra Svitav - do cukrárny na zaslouženou kávičku a zákusek. Moc se mi líbí Svitavské náměstí s dlouhými podloubími i galerie pod otevřenou oblohou.

Po cestě domů nás chytne první a poslední déšť naší krátké dovolené. Podle černé oblohy to vypadá, že budou padat trakaře, ale nakonec je to jen pár kapek. Ač to prvně vypadalo jako krátká procházka, ujdeme přes 22 km.

Neděle 24. 8. 2025 - Biltemy za Svitavami

A je tady poslední den naší dovolené. Balíme se a vyrážíme za posledními keškami. Marcelka s Lumčou jedou někde k Moravské Třebové, my s Jankou míříme odlovit sérii biltem kousek od Rosničky, kde jsme byli včera. Je opět nádherný den a úžasná procházka. Mají to tady parádní okolí. Stačí pár kroků a jste v přírodě - to je výhoda malého města.

A opět tady jsou krásně upravené lavičky, které jen lákají se na ně usadit, nádherné studánky a krásný les okolo. Škoda, že je tady takové sucho - byl by to určitě houbový ráj... Po dokončení okruhu se shodujeme, že už potřebujeme domů. Konec týdne jsme nepracovali a zítra je pondělí - musíme dohnat resty. A tak nasedáme do vozítka a míříme domů.
Děkujeme kamarádi za společnost, bylo to fajn.