Lednové výlety

K tomu nás 3x vytopili sousedi, zahořela jističová skříňka, čímž jsme se vrátili do doby petrolejek a svíček a pak nás opět vytopili. Co k tomu říct - začátek roku jen ukazuje, co nás v následující měsících čeká - samé sračky.

Alespoň se nám koncem měsíce podařilo vypadnout ven:

20. ledna - kešky v Lískovci a Bělském lese

Venku je bílo a mrazivo, nad námi modrá obloha. Prostě parádní počasí. V sobotu nakládáme Marcelku s Lumírem a míříme kousek za Frýdek na pár kešek. 
Parkujeme za Lískovcem odkud míříme do lesa ke Kapli Povýšení sv. Kříže v Hájku.

V lese za kaplí je několik kešek, které nemáme odlovené - oproti Marcelce a Lumčovi, kteří tady už jednou byli a většinu kešek už mají zalogované. Projdeme až ke staré lípě, pod kterou stojí Kaple Panny Marie. Vyfotíme se po lípou a vracíme se nazpět do lesa.

Po odlovení všech kešek nasedáme do vozítka a popojíždíme na okraj Výškovic a jdeme do Bělského lesa prohlédnout si Cestu vody. Je to krásný poválkový chodníček vedoucí nad mokřady, doplněný spoustou zábavy pro děti a obrem:

Děti si hrají...

Cestu zakončíme v teple Starobělské Koliby. Dávám si tady černé pivo "Černý čáp" a tak mi sedne, že mám pocit, že lepší pivo jsem ještě nikdy nepil. A jelikož nevím, že by se tato lahůdka čepovala ještě nekde jinde, je jasné, že se sem ještě nekdy vrátím.

21. 1. 2024 - CITECIVADA

Druhý den už sami míříme opět do Bělského lesa na Citecivádu - tedy event, který se opakuje už po šesté. O co jde? Nejlépe to řekne přímo autor - Jardavera:

CImrmanova TEorie CIrkulace VÁnočních DÁrků

Cimrman věřil na Ježíška až do svých třiceti let. Když dostal třetí rok po sobě vysoké papuče s krásnou kovovou přezkou, odebral se dárek reklamovat k liptákovskému faráři. Ten mu vysvětlil, že sklerózu nemá Ježíšek, ale Járova vetchá babička. Tato šokující zpráva Cimrmana nadlouho poznamenala. Depresi pak úspěšně zahnal převratným vynálezem zavíracího špendlíku (tzv. sicherhajcky). Aby se vyhnul dárkové duplicitě či triplicitě, tak v dalším roce už nedlouho po Vánocích aplikoval na sebe a své přátele další skvostný výše avizovaný vynález – CITECIVADA.

Vysvětlování sociálních a psychologických aspektů této teorie by bylo zbytečně zdlouhavé a složité. Proto bych vám na eventu rád ukázal, jak to probíhalo v praxi.
Každý z vás si přinese jeden zabalený dárek, o kterém si myslí, že by mohl někoho potěšit. Nejedná se tu o cenu dárku – měla by to být nějaká drobnost (iPhone, tablet, dědovy zuby či zlaté hodinky apod.).

Potom účastníci utvoří lehce deformovaný kruh (tzv. šišoid) a připraví se na cirkulaci dárků. Po zvuku lodní sirény Titanicu předají dárek sousedovi vlevo. Po dalším houknutí se bude situace opakovat. Až se ozve dvojí signál, cirkulace bude ukončena a každý si rozbalí dárek, který k němu doputoval.
Pokud si kladete otázku co dělat, aby mi v rukou nezůstal nakonec můj dárek, ihned odpovídám. Této situaci zabráním pomocí složitého algoritmu, v němž je použita CX (Cimrmanova variabilně-těkavá konstanta).