Už nějakou dobu máme v plánu zajet si odlovit do Východních Čech pár keší. Tedy více než pár - celou lajnu! A tak využíváme státní svátek a jedeme!

Naše cesta začíná ve čtvrtek 27. 9. 2018 - bereme si jeden den volna, necháváme omladinu pracovat a hned ráno vyrážíme. Cestu si prodlužujeme služební zastávkou v Prostějově a pak už rovnou na sever - do Rtyně v Podkrkonoší.

První zastávku si děláme v Ústí nad Orlicí. Zastavujeme kousek od náměstí a jdeme odlovit "velkého chlapce". Co to je? Asi ta největší keš, jakou jsem kdy viděl! Fakt, nekecám!

velka-keska.jpgimg_20180927_134417.jpg

Když jsem se do ní chtěl dostat, málem jsem tam zahučel po hlavě... Ale pak jsem si na krk pověsil určitě největší trekovatelný předmět u nás. Prostě Big Boy jak se patří!
Udělali jsme si radost a pokračujeme dále. Jednoduchá cesta se začíná komplikovat - potkáváme jednu objížďku za druhou. Tady se snad cestáři zbláznili. Největší lahůdka je asi kilometrový úsek v zatáčce, na kterém je cesta zúžena do jednoho pruhu (druhý dostává nový povrch), který není řízen ani lidmi, ani semafory. Po pár minutách se prostě auto před námi naštve a strhne s sebou celou kolonu za námi. Vyrážíme vstříc neznámu a protijedoucím autům. Pak se všichni lisujeme v jednom pruhu a modlíme, aby doproti nejel náklaďák, nebo autobus.

Už notně utahaní dorážíme do Rtyně, kde máme zajištěné ubytování. Je ve statku nad vesnicí, jen kousek od vlakové zastávky. Nastěhujeme se do apartmánku a po radě paní domácí popojedeme do Batňovic na večeri do restaurace U Bulánka. Vaří tady parádně. Neodolám a objednám si grilované koleno. Nakonec si ho většinu nesu zabaleného s sebou - to se prostě nedalo sníst, jak to bylo velké... (a dobré)

img_20180927_175752.jpg

Po cestě nazpět se těsně před západem slunce zastavujeme na benzince nad Rtyní. Je tady keška na rozhledně. Jako bonus ke keši odlovujeme i nádherný výhled do krajiny. Před námi se otevírá široké údolí, kterému na obzoru vévodí masiv Krkonoš se Sněžkou - jeho královnou.

dsc00562.jpg

Janě to nedá a ještě mne žene kousek za ubytování pro dnešní poslední kešku. Jdem polem se sklizenou kukuřicí a pozorujeme západ slunce. Pak nám něco zabliká do očí - to se lesknou okna na polské chatě na vrcholu Sněžky.

dsc00568.jpg

Výhled od kešky je opravdu nádherný. Sedáme si na lavičku a užíváme si tu úžasnou a nezapomenutelnou chvíli.

dsc00569.jpg

Obloha je plná letadel - v jednu chvíli jich vidíme celkem devět. Skoro po tmě se vracíme na pokoj. Zítra nás čeká dlouhá trasa. Jdeme spát, ať jsme zítra fit.


Brontosaurus - 51 keší za sebou

Náchodská hraniční - 73 keší za sebou


Je neděle a naše krátká dovolená plná dlouhých cest pomalu končí. Jedeme se ještě vrátit do Náchoda, kde jsme nechali neodlovené kešky.

img_20180930_100856.jpg

Včera nám to nedošlo, dnes už jsme kešku před nádražím odlovili okamžitě.

img_20180930_104155.jpg

Kolem koček vyhřívajících se na sluníčku se snažíme podle map dorazit k zámku. Cesty ale nevedou tak, jak jsou nakreslené - realita je prostě jiná...

img_20180930_104222.jpg

Ale pak mne osvítí...
Vydáme se cesta necesta nahoru a za chíli jsme v cíli.

img_20180930_104646.jpg

U zkamenělého dřeva

Zjistíme vše potřebné pro odlovení eartky a jdeme se podívat na zámek. Lovíme v paměti dobu, kdy jsme tady byli s dětmi. Je už to tak strašně dávno, že si skoro nic nepamatujeme. Zámek není právě v nejlepším stavu. Potřeboval by pořádnou finanční injekci.

img_20180930_110300.jpg

Medvědy nevidíme, asi někde lenoší. Na prohlídku nemáme čas a tak se vydáváme nazpět na náměstí.

img_20180930_110713.jpg

img_20180930_112734.jpg

Sedáme si na kafe a vyhříváme se na sluníčku. Je nádherně.

img_20180930_102828_resized_20181027_055924199.jpg

Počkáme si na poledne, až nám zvonkohra zahraje svou cinkavou melodii. Pak nasedáme do auta a míříme k domovu.

img_20180930_131240.jpg

Zastávku na krátkou procházku si děláme v Opočně. Vlastně tak trochu omylem - nějak si nemůžeme vzpomenout, kde jsme to v oboře krmili daňky. Bylo to tady? Ne, špatně. To byla Blatná.

img_20180930_131542.jpg

Tady jsme byli před 25 léty s dětmi. Bože jak ten čas letí.

img_20180930_151723.jpg

Cestou meditujeme, kde se zastavíme na oběd. Když v tom Janka zavolá: "Tady to vypadá hezky!" Ostrá levá a už stojíme před hotelem U černého medvěda. Kde to vůbec jsme??? Musím nastartovat navigaci, abych se dozvěďel, že jsme v Jablonném nad Orlicí. Sedáme si ven a dáváme si oběd na sluníčku.

img_20180930_151333.jpg

img_20180930_151323.jpg

Po obědě se jdeme projít kousek za náměstí - ke starému památnemu dubu.

Strom, jehož kmen je nápadný tím, že jeho nízký spodek se podobá obrovské trojnožce, stál původně na svahu. Pri úpravě okolí cesty byly odkopáním obnaženy kořeny, které se časem pokryly kůrou, takže se podobají kmeni. V roce 1909 se místní okrašl. spolek postaral o očištění korenů, úpravu místa a obehnání dubu železným plotem na betonovém spodku. Do dubu byla před konzervací vložena litina s tímto textem: "Tento věkovitý dub, který nejméně 800 let čítá, byl co starý na rozcestí stojící veterán zanedbáván a odpadky skla vyplňován, takže zželelo se staroby tak památného stromu v život vstoupivšímu okrašl. spolku, který ujav se ho, vyklidil sklo mezi kořeny naházené, kterého dvě párové fúry byly odvezeny, obezdil jej betonovou ohradou, oplotil železným zábradlím, okrášliv kameny místo tak památného stromu, který se stal nyní ozdobou celého města." V Jablonném nad Orlicí v mesíci červnu 1909.

Domů dorážíme pozdě odpoledne, unavení, ale spokojení. Prodloužený víkend je za námi, úspěšný na počasí, počet kešek i zážitky. Východní Čechy jsou krásný kus země, budeme se muset zase někdy vrátit.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku27. 9. 2018, 20:10, zobrazeno 2038x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení