Dlouho jsme o této cestě mluvili a snad ještě déle mi trvalo, než jsem zde tyto zápisky vložil. Takže pojďte si zavzpomínat na výlet na Medvědí soutěsku do Rakouska. Mimochodem - poslední rest z roku 2016...
V pátek 20. května 2016 odpoledne vyrážíme společně s Marcelkou a Lumírem směr Mikulov. Přesněji Sedlec u Mikulova. Přijíždíme ještě za sluníčka na naše ubytování v penziónu Eva - jsme úplně poslední. Čeká na nás obří banda - dokonce přijeli i Rabasi - ubytování ale mají v jiném místě kousek od nás.
Naše ubytování je luxusní, vše čisté, nové, krásné posezení venku i velká společenská místnost uvnitř. Vlastní sklípek s možností vybrat si samoobslužně jakékoli víno. Platí se až za prázdné lahve při odjezdu. Prostě luxus a komfort. Můžeme jen doporučit.
Večer sedáme do společenské místnosti, zatopíme v krbových kamnech a výborně se bavíme. Ale žádné ponocování! Druhý den nás čeká dlouhá cesta!
Sobota 21. 5. 2016 - Bärenschützklamm - Medvědí soutěska
Ráno nasedáme do aut a v koloně míříme na jih. Jedeme přes Vídeň do metečka Mixnitz, vzdáleného zhruba 240 km z Mikulova. Prakticky celou cestu jedeme po dálnicích. Bez problémů - zhruba před půl desátou - zastavujeme na parkovišti pod soutěskou. Cesta nám trvala asi dvě a půl hodiny.
Parkoviště se pomalu plní, a tak neváháme a začínáme stoupat prvně po asfaltové cestičce - později po lesní cestě vzhůru ke vstupu do soutěsky. Teplota stoupá - dnes bude nádherný, slunečný den. Kopec na začátku nám dává zabrat a připravuje nás na to, co nás čeká...
To je banda!
Ke vstupu do soutěsky přicházíme notně opocení... Kupujeme si vstupné a pokračujeme dál. Před námi se objevují první žebříky a lávky. Začíná to být zajímavé, jen těch lidí kolem je čím dál tím více... Odpočineme si a dáme lehkou svačinu na "dřevišti". Sedíme na kulatinách, které mají na opravu žebříků a lávek - a že jich tady mají - než se vyšplháme nahoru, přejdeme jich celkem 164!
No a pak to začíná - stoupáme nádhernými soutěskami kolem hučících vodopádů čím dál výše.
Nestačíme se ani rozhlížet kolem. V jednu chvíli ale začínam bojovat sám se sebou. Ne že bych nemohl, to není problém, bojuji ale se svým vlastním přesvědčením - s nastavenými hodnotami a pocity. Začne to nevinně - dojde nás autobusový zájezd z Čech. Ti lidé asi přišli podat fyzický výkon a vcelku je nezajímá, co je kolem. Prostě jen to co nejrychleji vyšplhat, udělat čárku a zase jít někam jinam... Ve chvíli, kdy se chci podívat kolem - nedej bože zvednout fotoaparát - mi do batohu na zádech narazí dáma jdoucí za mnou. Poprvé to neřeším, po druhé také ne, ale když už se mi to stane po třetí, po čtvrté - začínám mít problém. To moje "slušné já" mi říká, že bych neměl nikomu zavazet, brzdit ho, znepříjemňovat cestu. To druhé zase huláká, že se chce podívat kolem, užít si tu nádheru, udělat pěknou fotku...
Vyhnout se není kam - chodníček je tak úzký, že se dva lidé neminou. Místa na míjení jsou minimálně kde. A tak trpím, šťouchán neustále do zad lidmi za mnou... Asi se budu muset naučit otočit a poslat ty šílence za mnou do prd... Ale to nemumím. A tak jdu a vržu zubama...
Musím se přiznat, že převýšení cca 700 m mi dává zabrat. Na posledních žebřících už pokukujeme po označení na nich, ukazující jejich pořadové číslo. Už aby byl konec! Naštěstí se na konci cesty můžeme u hospůdky svalit na nádherný trávník plný sedmikrásek. No kdo by odolal!!! Z toho místa se dá pokračovat k nejvyššímu vrcholu Štýrské pahorkatiny - vrcholu Schüsselbrunn ( 1720 m n.m.) My se ale rozhodujeme vrátit nazpět do Mixnitzu.
Cestou dolů se nám v zeleni otevírají nádherné výhledy do okolí. Cestička nás zavede nazpět ke vstupu do soutěsky. Že bychom to dali ještě jednou??? Raději ne - ale jednu výhodu by to mělo - nikdo by nám nelezl na záda!
Cesta domů - tedy do Sedlece proběhne bez problému. Rychle si dáme sprchu a jdeme se natáhnout na odpolední sluníčko.
K dovršení nádherného dne už stačí jen zajít do sklípku a vybrat si, na co máte chuť. Večer se skvostně bavíme a odpočíváme.
Neděle 22. 5. 2016 - Babí lom
Ráno ještě chvíli lenošíme na sluníčku v zahradě našeho ubytování. Je tady nádherně - taková malá Provance na Moravě. Vezmeme si ještě nějaké víno na doma, uklidíme pokoje, rozloučíme se domácími a míříme na sever.
Zastavujeme ve vesničce Vranov - kousek nad Brnem. Auta zaparkujeme na velkém parkovišti za pensionem Na Gruntě. Jdeme po značené cestě naučné stezky "Krajem říčky Ponávky".
První zastavení si uděláme u Lelkovadla. Co je to Lelkovadlo? Tak to si přečteme na cedulce na něm umístěné:
Po odlelkování pokračujeme v cestě - stoupáme do kopce k místu zvaném Babí lom - rozcestí. Tady odbočíme doprava, abychom došli na vrchol se stejným názvem. Tvoří ho skála, ze ketré je nádherný výhled do okolí. A vůbec - okolí Brna je fakt nádherné!
Vracíme se nazpět na rozcestí a pokračujeme po hřebeni skal směrem na jih. Je to nádherná cesta - jdete mezi ostrými skalami, cestička je chvíli obchází, chvíli zase musíte vyšplhat na jejich vrcholky. Mezi tím se vám otevírají výhledy do údolí na obě strany.
Cesta nás zavede až k rozhledně Babí lom. Nahoře krásně pofukuje a vítr chladí naše propocená záda. Rozhodujeme se pokračovat dále po červené směr Lelekovice. Kousek před vesnicí odbočujeme do leva a po lesní cestě dojdeme k malému rybníčku, kde si dáme občerstvení.
Rozhledna Babí lom.
Pak nás čeká nezáživné stoupání po asfaltové cestě nazpět k Lelkovadlu. Díky sluníčku a vysoké teplotě se cesta zdá nekonečná. Nakonec s radostí přicházíme nazpět do Vranova. Dáme si něco malého k jídlu v penziónu, kde zmateme již tak zmateného číšníka. Cesta domů je už je taková smutná. Jsme utahaní a je nám líto, že je tento nádherný víkend za námi...
Komentáře (1)
10. leden 2017