O návštěvě Megoňek si už povídáme nějaký ten pátek, či měsíč - no spíše nějaký ten rok... A konečně jsme se k této zvláštnosti rozhodli vydat. Využíváme nádherného podzimu a v sobotu 26. řijna ve velké grupě vyrážíme.
Tu velkou skupinu myslím vážně - mimo naše stálé souputníky Marcelku, Lumíra a Františka doplňuje sestavu Kačka se Sebim a vzácná návštěva z jihu Čech- Jitka, Kíťa a Slávek. No ale když to tak beru, jediný nový je v naší partě Sebi. Jinak jsme toho spolu pochodili už dost.
Ale co to jsou vlastně ty Megoňky? Jsou to velké pískovcové koule, které můžeme vidět ve zdejším lomu. No nakonec zjišťujeme, že uvidíme jen jednu. Ostatní už mají mastňáci navezené v zahradách...
Janka s Marcelkou si tu poslední chtějí zachránit na chalupu, ale nějak jim to nejde...
Tak alespoň fotku, když už si tu zvláštnost nemůžeme vzít domů...
Takže tady je společná. Jediná koule v lomu visí kousek na Slávkovou šiškou. Tedy koulí...
Jako perličku potkáváme naši kamarádku Majku, kterou jsme již v Ostravě nepotkali hromadu let. Krásná náhoda. Ahoj Maji!!!!!
Po prohlídce jediné koule jdeme na okružní procházku. Obloha je nádherně modrá, pofukuje vlažný větříček a my si užíváme nádherný podzim.
Zahalený v oparu na nás v dáli vykukuje Rozsutec - malý i velký a s nimi i Stoh.
Na svačinu si sedáme k místní přehradě. Tedy k tomu, co kdysi přehradou bylo. Co kecám - furt to přehrada je, jen v ní není voda. No nebrání nám to v jídle, tak na co si stěžovat, že?
Po sváče pokračujeme směrem nazpět do Čech. Zastavujeme se na osvěžení v místní hospudce (už na naší straně) a pak jdeme prozkoumat staré hradiště - Jablunkovské šance.
Příkopy okolo jsou i po těch letech jasně patrné.
Toto je pohled z valu šancí směrem na sever - na Jablunkov.
A jsme u našich vozítek. Aby jsme si to ještě trochu více užili, přemlouvá nás Ferda k návštěve cukrárny v Lomné. Asi má na ta místa nějaké moc dobré vzpomínky, protože vždy, když projiždíme tato místa, musíme do cukrárny zajít. Po tolika návštěvách si ji asi oblíbíme i my.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)