Poslední říjnovou sobotu (31. 10. 2015) máme výšlap s překvapením. Marcelka a Lumír nás před devátou nakládají za domem a za mlhy husté tak, že by se dala krájet (díky Rákosníčku) vyrážíme neznámo kam. Překvapení...
Jedeme, jedeme a pak chviličku bloudíme, pak zase jedeme a nokonec jsme tady! Kdeže? No přeci na Santově. Pro ty, co neví kde že to jsou - ani já to nevěděl - je tady mapa:
Jsme na Hostýnsko - vsetínské pahorkatině - konkrétně mezi Rožnovem a Vsetínem. Parkujeme u krásné hospůdky stejného jména - Santov - a už za nádherně modré oblohy vyrážíme na naši pouť.
Na společných cestách a Marc a Lum jsme si zavedli takovou vychytávku, že prvně jdeme na pivo - to proto aby řidič - v tomto případě Lumča - si mohl jedno pivečko dát a cestou důkladně vystřízlivět... Bohužel je ale hospůdka ještě hodinu zavřená. Takže smůla! Nakonec ale Marcelka vyjedná protekční předotevírací pivo a my můžeme tradici dodržet.
Radost mi - profesionálně deformovanému - udělá i zákaz vstupu - tedy pokud je dobře napsaný...
Neradi se z vyhřáté a prosluněné verandičky zvedáme a vycházíme na naši cestu. Těsně před opuštění hospůdky vidíme, jak z uzáku vyndávají šrůtky voňavého masa - okamžitě máme pusu plnou slin... To by byla lahůdka!!!
Lumír má takovou chuť až z toho leze po soše :)
Hned nad hospůdkou je palouček a na něm památník padlým partyzánům z druhé světové války. Fotím a málem si při tom zašlápnu drahou polovičku. Ta si nechce zkazit idylku a užívá si každé minuty:
Je naprosto luxusně - postupně sundáváme svršky - sluníčko hřeje a kolem je nádherně!
V dálce vidíme nějaký vysílač a malou rozhledničku - tedy já ji vidím až po maximálním zazoomování a zvětšení na displeji. Lumír říká, že se to jmenuje Búřov. Neznám... Tam jsem nikdy nebyl - možná proto nevidím tu rozhlednu...
Až doma mi dochází můj fatální omyl! Byli jsme tam - a dvakrát! Už jsme od tama vycházeli ke dvěma stečům na Vsácký Cáb! Jsem hlava vygumovaná.
Po pár kilometrech pohodové vycházky přicházíme k ceduli s popisem - Baťova naučná stezka. Sice k ní přicházíme z druhé strany a od prostředka - ale i tak se dozvídáme, že kousek pod námi je Vsácké jezero. No to musíme vidět!
Radost nám sice trochu kazí prudký sestup - který po cestě nazpět budeme muset znovu vyjít. Ale my se nedáme. Všichni se vrhnou do lesa a jdou hledat houby. Je ale takové sucho, že tady nic růst nemůže...
,
Jezírko je malé, ale luxusní. Podzim ho vybarvil všemi barvami.
Sedáme si na hráz a čekáme na Lumču - a ten nám vytře zrak - rostou!!
Po krásném relaxu vyběhneme jako srnky kopeček a pokračujeme kolem Ptáčnice na chatu Vsácký Cáb. Už cestou nás kolemjdoucí turisté upozorňují, že jestli jdeme na chatu a toužíme po občerstvení - a to toužíme - máme smůlu. Plnou kapacitu obsluhy zabírá nějaká soukromá akce, a ač je volno, stejně vás neobslouží...
Kocháme se alespoň nádhernými výhledy na Radhošť, Velký Javorník a Rožnov.
A jsme u chaty pod Vsáckým Cábem.
Stoupáme si na verandu pod chatou a pozorujeme hřeben před námi:
Je to hřeben Velkého a Malého Javorníku. Byli jsme tam celkem dvakrát - jednou ze strany od Kasárne , podruhé z Kohútky.
Chvíli si povídáme s místním, který nám vypráví o zdejších "jezerech" a pak míříme zpět. Santov je snad naše záchrana - když už nám nedali najíst na Cábu.
Dobrovolně se přiznávám, že jsem bohatý. Tedy obdařený bohem. Mám totiž výborné přátele - a dva z nich byli zrovna s námi - Marc a Lum.
Lumíra na podzim chytají zvláštní chutě. Před pár lety, při cestě z Grúně na Bílý kříž Lumča básnil o jitrničce a vznikla z toho tradice našich "nezabijaček".
Dnes - asi vinou nesobsluhování na Cábu a hladu v kombinaci s ranním zážitkem na Santově - začne básnit o uzeném...
Hádejte jak to dopadne? No přeci tak, že letošní nezabíjačku doplníme o uzení masa!!!
Posezení a odpočinek s luxusním výhledem...
Pomalu se blížíme k Santovu a naše diskuze o budoucích zážitcích nabírá na konkrétnosti. Asi hladem docházíme na diskuzi o "utopencích". Tedy o těch naložených v láku. Lumča vzpomíná na recept, který dělali kdysi doma a všichni (alespoň chlapi), máme plnou pusu slin.
Cestu ukončujeme na Santově, kde si objednáváme talíř uzeného a čtyři vidličky...
Náš plán pak dotahujeme do konce. Po domluvě s Vaškem se celá nezabíjačka bude konat na chatě na Slovensku, kde je uzák a vše můžeme řádně ukočírovat. No není to paráda chodit s labužníkem Lumírem na podzim po horách? JE!!!
Tady máte mapku naší cesty. Ze startu po žluté k jezírku, pak do cíle a nazpět. Tentokrát už bez jezírka.
No a tady ještě jedno dokumentační foto. Lumčo - tvé sny (a mé samozřejmě také), jsou na nejlepší cestě ke splnění. Máme naloženo a za tři týdny - na chatě u Vaška - ještě než budou dobrotky nezabíjačkové a uzené - máme co zobat. Co ty na to???
Komentáře (2)
9. listopad 2015
lucie.fremlova (at) freml.cz
10. listopad 2015
senov (at) techall.cz