Náhradní plán - výlet po Lipníku

Ještě v autě si myslíme, že je o cíli cesty rozhodnuto. Vítr sice fouká trochu více, ale v autě je klídek, teploučko a za okny svítí sluníčko na modré obloze. Vše se mění po zaparkování auta na parkovišti. Sotva vystoupíme, chce nám vítr urvat dveře z ruky.
Navíc les za námi nešumí, ale řve. Stromy jsou ohnuté a pod nimi je spousta popadaných větví. Ne, to opravdu nejde - riziko je velké a byla by hloupost riskovat vstup de lesa. Hraběnka s námi na procházku určitě nepůjde. A tak znovu nasedáme do auta a jedeme směrem domů. Cestou určitě někde zastavíme.

Cestou směrem k dálnici nás zaujme na kopci postavený betonový hranol. Co to je? Kousek od něj vidíme na mapě kešku a tak zastavujeme pod dálnicí a jdem na odlov a na průzkum. Ale ono to není tak jednoduché! Vítr se do nás opírá neuvěřitelnou silou a výstup do kopce po rozblácené cestě dá pěkně zabrat. Kráčíme sklonění pod úhlem 45° a každý krok doprovází popojetí po blátě o půlkrok nazpět. Když se celí vyfoukaní doplížíme na vrcholek kopce, vítr utiche. Ona stavba, kterou jsme viděli z dálky je kaplička! Na mapách zjišťujeme, že to je kaplička sv. Vendelína soukromého investora podle návrhu ateliéru Pelčák dokončená v roce 2017. To bezvětří kolem je až magické.

Jediné okno do kaple je kruhové a uvnitř něj jsou kusy modrého a čirého skla.

Kocháme se okolím a prazvláštním klidem tohoto místa.

Pohled klíčovou dírkou do kaple

Pomalu se vracíme k autu. Sotva vyjdeme z doshu kaple znovu se do nás opře vítr. Celou cestu nám fouká silně do zad a my v poklusu poháněni větrem z kopce seběhneme pět krát rychleji, než jsme šli nahoru. Celí promrzlí a vyfoukaní sedáme do auta. Další cíl cesty stanovujeme cestou - zastavíme se v Lipníku. Mnoho a nohokrát jsme zde byli - služebně. Poprvé se tady podíváme ve volném čase a prozkoumáme okolí.

Zastavujeme na parkoviště vedle zámku.

Zámek postavili v letech 1597-1609 Bruntálští z Vrbna v renesančním slohu. Po Bílé hoře zámek připadl Ditrichštejnům, kteří jej využívali jako sídlo správy panství a byty. Na konci 17. století nechali zámek navýšit o patro. Zároveň byl zachován renesanční ráz objektu.Teprve ve 2. polovině 19. století byl zámek upraven novoklasicistně podle návrhu Josefa Zürka. Získal novou fasádu a upravena byla i boční křídla. Zajímavostí je, že zde byla na střeše bývalých stájí postavena první střešní zahrada severně od Alp. Tato zahrada je v letním období zpřístupněna veřejnosti.Dnes je objekt využíván jako sídlo městského úřadu, galerie, společenského sálu.Zámek obklopuje rozsáhlý anglický park, založený již v 17. století.

Plot na nádvoří zámku

Ze zámku míříme okolo hradeb, potkáme židovský hřbitov krásnou bránu v hradbách a obloukem se vracíme nazpět k autu. Pořádně profouklí a prochladlí.