Podzim se pomalu, ale jistě hlásí o slovo. Padá listí a teplota začíná klesat. I první kapky po tomto suchém létě se objevují. Tak to bylo i v něděli 4. listopadu 2018.
Myšlenky zamknuté v krajině z medu,
jak kočka na klíně tiše ti předu
Do uzlů splétám si ústřižky z vět,
pak spojím je navždy v krasohled
Mňau :-) Přijď si mne pohladit!
Chvíli bloudíme, protože signál pěkně kolísá. Pak se ozve z údolí pod námi: "Máte nějaký velký rozptyl!"
To se k nám při hledání přidává kačer Tibor. Janka nalézá, logujeme a pak se naše cesty rozchází. Tedy prozatím.
Nádherná poetika a k tomu ještě nádherná schránka. Děkujeme.
My pokračujeme dále v naší naplánované trase - jdem lovit Malého prince.
Tuto knížku jsem nikdy neměl morál dočíst. Zato Antoina de Saint-Exupéryho mám v hlavě zapsaného jako pilota a letadlo, které používal a ve kterém zahynul mám v měřítku 1:48 pověšené přímo vedle mého monitoru.
Počasí je mlhavé a sychravé. Naštěstí není zima, takže při chůzi se příjemně zahřejeme.
Jdeme místy, které dobře známe a prošli je mnohokrát. Na keškách je krásné to, že i když se vracíte na stejné místo, dokážete ho vidět zase z jiného úhlu - a znovu si ho užít.
Malý princ - nebo spíše jeho keška je nádherná a výborně zamaskovaná. Dá nám práci ji najít a pak i otevtřít. Ale stojí to za to!
Kešku dobře ukryjeme a rychle mizíme - blíží se k nám mudlí rodinka, tak necheme místo prozradit.
Pokračujeme dále do míst, které jsme ještě nikdy nenavštívili. Další plus geocachingu - bez něj bychom se sem určitě nikdy nevypravili.
Nalézáme další Zouzininy kešky - všechny krásně provedené a milé. I když už máme boty plné bláta a vlhkost se nám dere pod oblečení, máme stále nádhernou náladu. Procházíme novými místy a radujeme se z každého nálezu.
Naši keškovou cestu završíme v restauraci Arrows vedle baseballového stadionu. Ač trochu nevhodně oblečeni, vstupujeme se ohřát, najíst a odlovit zdejší keš. Vše se podaří! Žebírka jsou naprosto boží, plzeň lahodná a keška nápaditá. A to ještě nemá být všem hodinám dnešního dne konec!
Nasedáme na autobus a necháme přes celou Ostravu zavézt až k restauraci u Slunce, kde se pořádá event setkání s retrívrem - tedy sorry, s reviewerem. A hádejte, kdo stojí před námi u zápisu? Tibor!
Přicházíme pozdě - přednášku jsme už propásli, a tak měníme pár koleček a míříme k východu. A tady opět narážíme na Tibiho - nabízí nám svezení k čerstvě spuštěné keši u svinovského kostela. Nabíráme další kolegyni a popojíždíme ke kešce. Samozřejmě, že tady nejsme sami. Tak hustá koncentrace kačerů musí být poznat.
Tibi má správný geovůz - otagovaný geočíslem, v kufru žebřík, elekrokoloběžku - no prostě kačer tělem i duší! Jsme žabaři :) Každopádně mu děkujeme za odvoz - rádi jsme se s ním poznali.
No a pak už ťapkáme domů. Byla pěkně náročná geoneděle...
Komentáře (0)