Dnešní neděle má patřit mezi nejteplejší dny srpna. Venku má být i více než 32° C. Nám se ale nechce sedět doma. Proto vyrážíme alespoň na krátký výpad.

Ráno se nepovalujeme v pelechu s knihou, ale vstáváme jako do práce a před půl osmou vyrážíme směr Havířov. Tam nakládáme Františka a pokračujeme směr východ. Projíždíme Jablunkovem a zastavujeme až na posledním parkovišti před Přírodní rezervací Bukovec. Vejdou se tady asi jen 4 auta, ale jsme zde jediní. Pak stačí ujít pár kroků a jsme na hranicích.

img_0745.jpg

Před námi je poslední louka ČR, za námi již Polsko:

img_0752.jpg

Louka není jen loukou - je to degradující - zarůstající rašeliniště, na kterém se vyskytují vzácné rostliny a dokonce i orchideje, jako třeba vstavač májový. Louky se pravidelně ručně kosí.

img_0755.jpg

My pokračujeme podél lesa po zahloubené cestičce k nejvýchodnějšímu místu. To vypadá takto:

nejvychodnejsi-bod-cr.jpg

Za tímto kamenem je již Polsko. Před ním posezení - ne jen jedno, ale dvě. Snad ne proto, aby se zde separovaly národnosti :)

img_0775.jpg

Pod posezením protéká říčka Oleška, která se kousek severněji vléva do Olše. Hranice vede po Olešce.

img_0761.jpg

Chceme si na hranici sáhnout, tak nám nezbývá nic jiného, než se zout a hopsnout do vody:

img_0784.jpg

Ne, kecám, knajpování je v tom horku velmi příjemnou činností. Říčka Oleška není ledová, ale příjemně chladí. A Ferda sbírá kamínky na malování. Kdo ještě z mých zápisků neví, tak vězte, že František krásně kreslí portréty na kamínky. Dokonce jsem od něj dnes dostal jeden k narozeninám:

img_0824.jpg

img_0767.jpg

František na konci světa, sorry - na konci ČR

img_0803.jpg

stetconos-trnkovy.jpg

Na budce u informační tabule nalezneme zajímavou housenku. Snažím se ji vyfotit, ale moc se mi to nepovede - co chcete od mobilu, že? Má chlupaté tykadla, je vůbec celá chlupatá a na zádech si nese čtyři žluté štětečky. Nedá mi to a doma hledám, co že jsme to potkali za potfůrku. A hle, ona to je housenka můry štětconoše trnkového. Jak příznačné! Nalézám krásnou stránku s popisem této můry a jejího životního cyklu. A nestačím se kochat. Nemám hmyz příliš v oblibě ale stránky Jiřího Švábíka mne pohltily natolik, že tuto averzi přinejmenším poníží. Nádherné makro fotky s úžasným popisem se čtou jako detektivka, kdy se už těšíte na konec, abyste se dozvěděli, kdo že za to vše může. Tak tyto stránky si ukládám mezi oblíbené a bude se k nim určitě vracet!

img_0806.jpg

Po hmyzu ale přijde něco jiného. Na fotografii výše jsem zachytil tzv. bod zlomu. To je chvíle, kdy se mění něco v něco zásadně jiného. V našem případě se změnilo status quo našeho výletu. Z poznávacího na mykologický. Janka s Ferdou o pár metrů přechází za hranici k našim severním sousedům. Tam Ferda pokleká - nebojte, nic společného s rasismem či fotbalem to nemá - a zvedá... houbu!!!! A tím to začne. Letos první úlovky nikoho nenechají chladným a tak pročešeme malý kousek lesa podél hranice. A máme na smaženici i na dobrou bramboračku s hříbkama!

img_0810.jpg

Houbiček za tu chvíli a na tom mini plácku nenalezneme moc, ale radost z toho máme všichni náramnou!

img_0811.jpg

Aby ten den nebyl jen tak krásný, ale byl ještě krásnější, navrhujeme popojet do Lomné do cukrárny, kterou má František tak rááád!

img_0818.jpg

A tak náš výlet vrcholí na zahrádce cukrárny s kávičkou a jablečným štrůdlem z listového těsta. Je po poledni a my se vracíme přes Havířov domů. Venku je 32° C a my si jdeme užít zbytek už tak nádherné neděle.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku15. 8. 2021, 18:54, zobrazeno 121x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení