Toto pořekadlo - pokud tedy platí - předznamenává to, co nás v tomto roce čeká. Příroda, výlety, kamarádi a hromada štěstí. Tak vypadal náš první den nového roku 2021.

Je první den v roce ráno a nám je jasné, co s tímto dnem uděláme. Nasedáme do autíček a popojíždíme jen kousek přes kopec - do Kopřivnice. Parkujeme na prázdném parkovišti u krytého bazénu a pak se po žluté značce ponoříme do Přírodního parku Pobeskydí. U obrovské Husovy lípy odbočujeme doleva a prudkým stoupáním se dereme nahoru. Mlha, která nás doposud obklopovala se rozpouští a na vrcholu Brdy (467 m .n m.) je jasno. Před námi stojí Bezručova vyhlídka - dřevěná rozhledna, ze které je výhled na celou Kopřivnici a okolí.

bezrucova-vyhlidka.jpg

Tedy mělo by být vidět - pod námi se ale rozprostírá bílé naustále se vlnící moře. Moře mraků. Občas z něj vykoukne červeně proužkovaný kousek komína, v dálce vrchol kopce. Netrvá ale dlouho a mraky se začínají trhat i pod námi.

koprivnice-z-bezrucovy-vyhlidky.jpg

janka-ny-vyhlidce.jpg

Před námi Bílá hora s rozhlednou

komin-v-mori.jpg

mapa-2.jpg

Ač Kopřivnici a přilehlý Štramberk známe dobře, tady jsme ještě nikdy nebyli. Jsem rád, že poznáváme další nádherné místo. Z Bezručovy vyhlídky pokračujeme až na vrchol Pískovna (584 m n. m.), kde kdysi býval lyžařský vlek - nyní už zarostlý mladými stromy, odkud sestupujeme do Janíkova sedla, kde si uděláme obědovou přestávku.

img_20210101_125154.jpg

Sluníčko s mlhou kouzlí nádherné obrazce

raskova-vyhlidka.jpg

Z Janíkova sedla pokračujeme po naučné stezce na Raškovu vyhlídku na malých skalách po Pískovnou. Je zde výhled na Kopřivnici, v dálce vidíme i Kotouč - kopec z půlky "vyžraný" lomem, ve kterém se těží vápenec a býval i významnou archeologickou lokalitou. Bývala zde i jedna další zvláštnost - vlastně je - vyskytoval se zde dnes již vyhynulý poddruh motýla Jasoně červenookého. Ale nakonec se ho podařilo v roce 1994 odchytit na Slovensku a opět ho zde přivézt. Žije tak pouze na této lokalitě.

pilotky-na-startu.jpg

Od vyhlídky pokračujeme na zříceninu hradu Šostýn. Z cesty to vypadá jako malý kopeček, na kterém už nic není. Stačí ale jen popojít kousek dál a uvidíte spoustu starých hradeb, místností i bran. Krásné místo.

hradni-pani.jpg

Historie Šostýna - jako funkčního hradu není dlouhá, ale je určitě zajímavá.

botky.jpg

Z hradu pak už jen scházíme nazpět do Kopřivnice k autům a náš výlet končí. Protože jsme z časových důvodů nestihli zdolat vrchol Červeného kamene (690 m n. m.), slibujeme, že se zde ještě jednou vrátíme. Dobýt vrchol a ulovit jeho kešku.
První den nového roku je za námi. Kež by i další dny byly stejně nádherné, jako tento. Děkujeme kamarádi za společnost!

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku1. 1. 2021, 19:14, zobrazeno 195x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení