Okolo Hradce cestička na Sněžku

Ubytování si zajišťujeme kousek od Pardubic - v Hradci Králové. Vyrážíme už ve čtvrtek odpoledne, abychom měli ráno čas se v klidu dostat do Pardubic na devátou. Ubytujeme se a jdeme na procházku Hradce a na odlov místních keší.
Druhý den jedeme společně do Pardubic. 

Jsme zklamaní z toho, že školení nesplnilo naše očekávání. A tak se rozhodujeme ještě kousek popojet - do Chrudimi. Ještě jsme tady nikdy nebyli. Zaparkujeme na Resselově náměstí, sedmeme si do Tlusté Kachny na večeři, pak si projdeme okolí, koupíme si ve vinotéce letošní první burčák a krásně uzavíráme den.

Projdeme se ke kostelu sv. Michala, pak kolem domů s muzeem loutek do ulice Štěpánkova s Tmavou fortnou, kudy projde pouze jeden člověk. Projdeme jí pod městské hradby až ke Koželužskému mlýnu, na kterém se stále točí mlýnské kolo. Popojdeme až k mostu nad náhonem, kde se hromadí mládež na taneční. Potřeštěná děvčata ve večerních šatech - mladé krásné dámy s pubertální nezkrotnou energií a do toho mladí muži v černých oblecích snažící se vypadat jako že nic... 
Já potkám i obchod, který už jsem neviděl spoustu let - modelářský. A samozřejmě zavřený.

Výšlap na Sněžku za nejvyšší keškou a návštěva věnných měst Českých královen

Ráno nasedáme do auta a přímou cestou míříme do Horní Malé Úpy, kde parkujeme a vycházíme k cíli naší cesty - ke Sněžce. Ze začátku je to pohodová cestička - vidíme i cíl naší cesty mezi červenými jeřabinami. Počasí přeje, není horko ani zima a my šlapeme s úsměvem na rtech. Ten nás přejde na Žluté cestě - tato prudká asfaltka má správné stoupání pro rčení - jednička řve a dvojka netáhne. Cesta koončí po 260 metrech převýšení u chaty Jelenka.

Musíme chvíli počkat, než ji otevřou - pak si koupíme nějaké tekuté osvěžení a pozorujeme partu lidí, která tahá ořezanou kleč. Jsou to dobrovolnící, kteří pod záštitou Stezky z lásky mnohokrát vystoupí směrem na Svorovou horu a pak tahají ořezanou kleč dolů k chatě. A znovu a znovu. Někteří i osm krát. Těžké na tom je to, že od chaty je chodník hodně prudký a na 550 metrech vystoupáte 150 m. Po vysockých kamenných schodech. Nádherná náročná cesta.

My vystoupáme na Svorovou horu a po červené pokračujeme směr Sněžka. Okolo je jen pár lidí a krásné sluníčko doplňuje vlahý větřík, který nás pěkně ochlazuje.

Za chvíli už vidíme před sebou poslední stoupání. Po připojení na Cestu česko - polského přátelství se zařazujeme do davu turistů - tedy hlavně Poláků - odhadujeme poměr 10 Poláků k 1 Čechovi. Za chvíli jsme na vrcholu - na skalisku plném lachtanů - jeden vedle druhého...

S kusem štěstí odlovíme nejvyšší kešku u nás, najdeme pár labek, projdeme Poštovnou, podíváme se do Kaple sv. Vavřince, okoukneme Polské UFO a raději zase setupujeme dolů:

Ještě naposled se ohlédneme na právě zdolaný nejvyšší bod v ČR a vnoříme se do kleče. Za chvíli už sestupujeme ze Svorové hory k Jelence. Cestou sesbíráme nějakou ořezanou kleč a sneseme jí dolů na hromadu. Kdyby to udělal každý turista, co jde dolů, mohli to mít už dobrovolníci všechno uklizené. Po asfaltu z kopce to jde rychle, jen se začínám přehřívat - sluníčko stále svítí a vítr tu už nefouká. Zastavujeme se až na Hepnarově boudě na nealko pivo na ochlazení.
Za chvíli jsme na parkovišti, nasedáme do vozítka a jedeme na zbytek naší cesty po věnných městech.

První zastávku si děláme v Trutnově, kde na náměstí a okolních ulicích probíhá festival. Dáme si zmrzlinu a pokračujeme do Dvora Králové nad Labem - tady jen uděláme fotku na prázdném, smutném náměstí a míříme do Jaroměře, kde si chceme dát večeři. Město právě prodělává mega rekonstrukci silnic a to tak důkladnou, že ani Waze nás nedokáže městem protáhnout. Zaparkujeme na úplně mrtvém náměstí Československé armády, uděláme si foto u kostela sv. Mikuláše a pak se snažíme najít nějakou restauraci. Marně. Nakonec si dáme pizzu v malém obchůdku. Ještě se chvíli motáme městem, než se nám podaří vyjet ven - navigace je v pytli a my musíme projet divný zákaz vjezdu, jinak bychom v Jaroměři jezdili dodnes...

Na ubytování přijíždíme skoro po tmě, dáme si sprchu a jdeme do hajan. Máme za sebou nejvyšší kešku ČR a tím jsme splnili české  GeoTrophies. Máme tedy nejvyšší kešku na Sněžce, nejnižší na hranicích s Německem za Hřenskem, byli jsme na nejzápadnějším, nejvýchodnějším, nejsevernějším a nejjižněším bodě v ČR a i nestarši keš ČR jsme již odlovili. Huráááá!!!

Další věnná města českých královen

Ráno se balíme a míříme domů. Ale ještě máme před sebou dva úkoly. První plníme hned - ač je na opačnou stranu, než je cesta domů:

Zastavíme se ve věnném městě Nový Bydžov - na náměstí s kruhovým objezdem a zmatenými parkovišti, kde si děláme fotku s krásnou radnicí a pak se vracíme na cestu domů. Další neplánovaná zastávka je v Hrádku u Nechanic. Je to jen malá zajížďka. Parkujeme na velkém poloprázdném parkingu před zámkem. Dnes jsou tady nějaké slavnosti - celé nadvoří zámku je plné stánků s rukodělkami, kytičkami a samozřejmě plné dobrot. Projdeme se kolem nich a zamíříme do parku odlovit zdejší kešky:

Bylo by pěkné jít na prohlídku, ale raději nasedáme do vozítka a míříme pryč z davu - za necelou hodinku odjíždíme z již přeplněného parkoviště. A co nás ještě čeká? Polička. Už jsme tady byli mnohokrát, ale jen jsme projížděli, nebo se tu zastavili na kebab u parkoviště. Tentokrát ale vstupujeme do starého města chráněného vysokými hradbami. A jsme unešeni. Polička je krásné město!

Projdeme centrum starého města křížem krážem, zajdeme si na oběd do restaurace Přístav u Synského rybníka a se smůlou o pět minut mineme výpravu mířící na hradby a na prohlídku věže kostela sv. Jakuba, kde se narodil náš slavný hudební skladatel Bohuslav Martinů. A tak je rozhodnuto - ještě se sem někdy vrátíme!

No a prodloužený víkend máme za sebou. A byl plný poznávání nových míst, plnění si přání a snů. Podařilo se nám zdolat nejvyšší horu ČR bez pomoci lanovky, navštívili jsme města, která jsme ještě nenavštívili. Zase je náš život o něco bohatší...