Paprsek a Dalimilova rozhledna

To "někdy" nastává na konci října. Jedeme do Paseky na hřbitov a když už jsme na půli cesty, dotáhmeme to až do cíle. Spolucestujícího nám dělá Tomík (Bára se učí na zkoušky) a cestou z Paseky naložíme v Litovli i Radušku.

Celou cestu je pod mrakem a my jen doufáme, že výše se inverze rozpustí a my uvidíme sluníčko. Naše přání bylo vyslyšeno a když přijíždíme na konec cesty do Velkého Vrbna, vyhoupneme se nad hranici mraků. Z parkoviště stačí ujít pár metrů a jsme v plném slunci!

Pod námi Velké Vrbno a lanovka na Paprsek. Vyšplháme se pár metrů nahoru lesem a uvidíme před námi rozhlednu:

Pomalu, ale jistě se začíná halit do další vlny bílých mraků.

Než dojdeme pod rozhlednu je okolo mlíko. Sedáme si na lavičky a dáme si svačinu. Ne že bychom už měli takový výdej energie, ale cesta byla dlouhá přes 200 km a máme za sebou více než tři hodiny za volantem. Chvílemi se zdá, že se mraky trhají a tak kupujeme vlezněnky a šplháme na rozhlednu. V půlce cesty ještě vidíme modré nebe, ale než se vyšplháme na ochoz v nejvyšším patře, je už kolem zase jen pořádné mléko. Smůla.

Co vše bychom mohli vidět...

Jana, Radka, Tomík, máma, teta, sestra, švagrová, manželka, syn a synovec - všichni na ochozu Dalimilovy rozhledny.

Když se rozhodneme sestoupit, mraky se zase pomalu rozcházejí. No podruhé už nahoru nejdu - ne že bych to nevylez, ale platit znovu to vstupné se mi opravdu už nechce... No co, i to mlíko shora byl fajn zážitek.

Scházíme z rozhledny směrem na Paprsek a mraky pomalu odcházejí. A sluníčko začíná kouzlit:

Po chvíli dorážíme s Tomíkem až na Paprsek. Před chatou je neuvěřitelné srocení lidu. Takové davy jsme my - kačeři - už dlouho nezažili. To proto, že se většinou turistickým stezkám vyhýbáme a jsme v lese skoro sami. Co naplat, musíme to nějak vydržet. Sedáme si pod chatu na louku a koukáme, co že nám to příroda připravila za nádherný výhled:

V moři mraků se objevují ostrovy a na nich maják, navádějící vracející se námořníky domů ke svým drahým.
Náááádehera!

Kocháme se výhledem a užíváme si horské sluníčko.

Po krásné siestě obcházíme chatu narvanou výletníky a míříme do lesa, kde je ukrytá keška. Pak se kousek vracíme a začneme sestupovat dolů kolem lanovky do Vrbna. Stačí jen pár kroků a jsme opět v kouzlící mlze.

Ani se nenadějeme a jsme dole u auta. Už nám zbývá jen cesta domů. Zavezeme Radušku do Litovle, Tomíka k Dr. Malému a celí uježdění se vracíme až potmě domů. V kolech máme více než 400 km a krásný zážitek z výletu. Děkujeme spolucestujícím za společnost a těšíme se zase někdy příště Ahoj!