Dnes máme naplánovanou cestu do Havlíčkova brodu na event K.H. Borovského. Mi se tam moc nechce a tak netaktně zdržuju. Proto vyjíždíme pozdě a cestou se rozhodujeme změnit cíl naší cesty na něco bližšího. Do Havlbrodu bychom to už nestihli.
Zasatvujeme se v Pasece za rodinou a pak se vydáváme směrem k domovu keškovými cestičkami.
Prvně se pokocháme cestou lemovanou žlutými javory, po které se jezdí závody Ecce homo.
Pak se zastavíme v Ondrášově pro kyselku. Kdysi jsme tady jezdili pravidelně z návštěvy u rodičů domů, teď už je místo jen plné vzpomínek.
Cestou zastavujeme v místech, kde jsme ještě nikdy nezastavili, ale jen je prosvištěli. Dlouhá rovinka s výhledy okolo k tomu přímo vybízí. A přitom i tady se psala historie. Třeba zde vedla úzkorozchodná železnice a toto místo bylo jejím nejvyšším bodem. O kousek dál stojí pískovcový sloup se sochou sedícího spasitele s trnovou korunou na hlavě. Sloup stojí na hlavním evropském rozvodí, oddělujícího úmoří Baltského a Černého moře. Odtud též název sousedního kopce - Rozvodný vrch.
Díky tomu, že Kristus drží v ruce stylizovanou třtinu se dlouho myslelo, že místo něj sedí na sloupu římský bůh moří Neptun nebo také Poseidon, vládce moří. Díky Buffallo54 za krásný a zajímavý listing k místní kešce.
Po krátkém kufrování zastavujeme kousek nad přehradou Kružberk a vydáváme se na odlov zdejších sérií LAB keší. Přejdeme po přehradě na druhou stranu a vystoupáme k vyhlídce nad skalami, které hojně navštěvují horolezci.
Údolí řeky Moravice z Hráze Kružbeské přehrady
Měřící body s výhledem na přehradu. Pod námi sklaní věž Žabí kůň.
Hlavní skála
Skalní stěna vysoká až 50 metrů je tvořená horninou zvanou břidličnatá droba a je hodně vyhledávaná horolezci. Ve skále je uměle vysekaná jeskyně. Hrabě Carl Weisshuhn měl takový nápad, že by zde vybudoval rodinou hrobku, k uložení ostatků do skály však nikdy nedošlo. Po levé straně řeky Moravice sejdeme až do Kružberka ke kostelu sv. Petra a Pavla. Kostel je z první poloviny 14. století a patří k nejstarším ve Slezsku.
Těsně pod kostelem má domeček naše teta. Zajdeme k ní, ale místo ní tam potkávám bratránka slavícího s partou jeho padesátiny. Ten malý blonďatý klučina že už má padesát? Do pytle, toto letí!!! Popřejeme a pokračujeme přes řeku do Davidova mlýna, kde si dáváme pozdní oběd. Pak pokračujeme pozvolným stoupáním po opačné straně řeky nazpět k přehradní hrázi. Cestou ještě jednou potkáváme Radima - zatím co jsme seděli u oběda, předešel nás s celou partou a pejsky na procházku.
K autu se vracíme pěkně vyfoukaní. Vítr neustal ani v hlubokém údolí řeky. A tak sedáme do vozítka a míříme domů. Díky za krásný den!
Vytisknout stránku
Komentáře (0)