Venku zamrzlo a nasněžilo. První novoroční sníh. A tak necháváme v pátek práci prací a vyrážíme kousek za Čeladnou na Podolánky odlovit pár keší.
Jde vidět, že nejen my máme v pátek nápad vypadnou na hory...
Dál už musíme pěšky. Kdysi se dalo popojet až na Kociánku, ale jak vidíte - parkoviště je zrušeno. Ovšem některým je to stejně jedno a jedou až tam. Salám, co mi můžou, že???
Ač to ještě nevíme, budeme se touto cestou vracet nazpět. Tentokrát ji míjíme a pokračujeme k první keši. Tady zjišťujeme, že jsme totálně studení - tedy ne zimou - chůzí jsme se pěkně zahřáli - ale signálem. Ten je tady na nule. První kešku máme alespoň nějak načtenou, ovšem nápověda "v kořenech" není ve sněhu úplně ideální. Hledáme dobrou čtvrthodinu až se rozhodnu to vzdát. To prostě nemá cenu.
A tak se rozhodujeme jít prostě dál. Odbočujeme doleva do kopce směr Hotel Srdce Beskyd.
Hotel vypadá, že má to nejlepší za sebou. A covid mu určitě nepomůže. Snažíme se u dveří k recepci chytit alespoň wi-fi, abychom si načetli kešky, ale stále nic. A tak se rozhodujeme pokračovat dále do kopce po naučné stezce Wolfram. Na ni jsme již narazili při odlovu Smrk - lab - trailu. Tentokrát ji jdeme z druhé strany. Shodou okolností je na ní dnes kolega TobCZ.
Když už jsme skoro na vrcholu ozve se mi z kapsy píp - píp! Signál! Oba se vrháme po mobilech a za chvíli se nám načítají mapy. Hurááá! Za necelou minutku volá Tob, že se zaseknul a neví jak dál. S radostí mu hlásíme, že má štěstí, protože doteď jsme byli totálně bez signálu. Po poradě začínáme lovit kešky před námi - za sebou jsme jich nechali naštěstí minumum a tak pokračuejme podle plánu.
Toto je první tajemná ulovená keška...
Pokračujeme po zasněžené trase naučné stezky a meditujeme, jak to muselo být těžké v době války. Sníh je zrádná potvora, stopy tě prostě vždy prozradí...
Další z tajemných a krásných schránek.
Odlovená bonusovka. Na pana domácího s pivem v ruce si zasedl lesní hmyz a zneuctil mu pokoj. Tak mu trochu pomáháme...
Kdybychom popošli ještě kousek dál dojdeme na místo, kde by se k nám připojil Tob. Ten to má ale daleko, tak se obracíme na cestu nazpět k Srdci Beskyd.
Tam odlovíme kešku, kterou jsme absencí signálu a špatné přípravy minuli a kolem hájenky scházíme nazpět na Podolánky - rozcestí.
Na hájence mají krásné sluneční hodiny - v tuto chvíli funkční a jdoucí naprosto přesně - jen o hodinu později...
Záclonky...
Uzavíráme okruh a vracíme se nazpět k autu. Je pořád pod nulou a sníh pod nohama krásně vrže. Prožili jsme krásný den. Trochu jsme se mohli zlobit sami na sebe, že pořád počítáme s tím, že všude bude signál a nejistíme se dopředu. Co naplat. Naštěstí jsme to zvládli!
Vytisknout stránku
Komentáře (0)