Podzimní Satina

Samozřejmě s sebou bereme Františka. Nakládáme jej v Havířově a míříme směr Frýdek , Frýdlant.
Chceme zaparkovat u Rajské boudy, ale stane se to, co předpokládáme - všichni si chtějí užít krásné babí léto a (19. 10. 2014) a parkoviště je totálně plné. Nakonec zastavíme na příjezdové cetě a dále pokračujeme pěšky.

Ferda se chce podívat ke spodnímu vodopádku a tak scházíme přímo k Satině a jdeme podél ní do kopce. Celé údolíčko je už plné zlatých bukových listů. Je to romantika. Ovšem pěkně kluzká... Chvíli fotíme a pak jdeme k velkému vodopádu.

Tady je pěkně plno. Hromada turistů a samozřejmě fotografové se stativy. Je to jednoznačné - tak pěkný a zároveň přístupný vodopád v Beskydech asi nenajdete...

Zůstaneme zde asi půl hodiny a cvakáme fotku za fotkou. Musíme se střídat, na každý záběr je řada...
Nakonec se vyšplháme po prukém svahu a celí ufunění se zastavíme u Korýtka. No už cítím nohy, a to jsem ještě nic neušel...

Další náš cíl se jmenuje "U Veličků". Rozhodujeme se jít z leva, kolem chaty Poma, po sjezdovce. Ve spodní části sjezdovky si dáváme odpočinek a koukáme na nádherně rozfoukané mraky na obloze. Opodál se majestátně tyčí vrchol Lysé hory s vysílačem. Ferda vytahuje svou novou hračku - Nikona se 60ti násobným zoomem. No to je masakr. Přitáhne vrchol tak, že se mu nevejde do hledáčku a můžeme spočítat všechny antény co jich na věži je...

Vyjdeme do půli vleku, kde odbočujeme doprava k Veličkům. Ferda si dokumentuje Bezruče, já oba dva...

Je nádherně, dáse jít jen v tričku... Za chvíli jsme u Veličků:

Sedáme si do prázdné hospůdky, poručíme si pivo a guláš. Dopřáváme si klid a pohodu. Do té doby, než k vedlejšímu stolu nepřisednou bezohlední kuřáci, kteří během minuty malou místnost hospůdky nezaserou dýmem ze svých cigaret. To je jasný rozkaz pro nás - jdeme. Tady nebudeme...

Uděláme si alespoň památnou fotografii. Tolikrát jsme tu už byli a ještě mockrát bychom chtěli. Třeba na čarodějnice - na to vzpomíná Ferda, že tu už v tuto dobu dlouho nebyl...

Sestupujeme dolů, kolem Korýtka nazpět k autu. Ještě naposled se rozhlédnem a rozloučíme se s Lysou.

Vypadá tak strašně blízko. Jen kousíček. Nahoru to je ale ještě dost daleko. To necháme na jindy - na lepší rozpoložení. Dnes bychom jí nedali.
Cestou se ještě zastavíme u Domesů na chaloupce, podívat se na Pavlovo dílo - jeho novou pergolu. No a pak už domů.
Ušli jsme pár kilometrů a jsme z toho pěkně uťapkaní. Co to???