V sobotu máme v plánu navštívit vesničku Lučice, kde si Bára s Tomem našli parcelu k zakoupení. A když už je tam povezeme, spojíme si to s výletem za keškami. Když už jedeme tak daleko, tak ať to stojí za to!

Ráno naložíme děťátka do vozítka a míříme po dálnici na Bělotín. Navigace nás vede na výpadovku na Jičín, odkud máme sjet do Lučice. Ale ouha! Rychlostní silnice je v rekonstrukci a tak míjíme nefunkční sjezd a jedeme dál. Stejně tak nemůžeme odbočit na druhém a ani na třetím sjezdu. Až u vesničky Dub se nám podaří sjet z cesty, podjet ji a vrátit se kus nazpět, kde už - konečně - můžeme odbočit na správnou odbočku.

mostove-zastaveni.jpg

Těsně před Lučicema zastavujeme u první kešky dnešního dne. Je zde zastavení a posezení vedle ovocných sadů a v příhodnou dobu si zde i můžete nalít skleničku moštu.

mostova-sovezovna.jpg

kosicek-ve-studni.jpg

My máme ovšem smůlu - začátek července není období, kdy by se moštovalo - proto je košíček pověšený ve studni prázdný. A tak logujeme a popojíždíme na místo, kde chtějí děti zakoupit pozemek. Místo je krásné, s pěkným výhledem, v zimě tady ale asi bude pěkně foukat...

padli-za-nasi-svobodu.jpg

Po prohlídce popojíždíme druhou stranou směrem na Bělotín a zastavujeme se u malého památníčku.

sturmovik.jpg

V pruběhu dne 5. 5. 1945 startují skupiny 4 až 10 bitevníku Il-2 a Il-10 224. bitevní letecké divize z polního letište v Gieraltowicích u Gliwic v tehdy již osvobozeném Polsku. Obtežkáni 2,5 kg bombami AO-2,5 sc v pumovnicích a 8 neřízenými raketami RS-82 pod křídly letí s úkolem ničit vojsko a techniku ustupujícího nepřítele na trasách:
Větřkovice – Moravský Beroun – Šternberk, Šternberk – Olomouc, Potštát – Olomouc, Velká Bystřice – Penčice – Velký Týnec, Velká Střelná – Velká Bystřice.

Bojových operací se účastní také stroje 565. bitevního leteckého pluku "Stanislavského". Jedním z nich je i Il-2 Šturmovik č. 18879125 velitele roje nadporučíka N. J. Motorina a zadního střelce staršího seržanta V. A. Gukosjana. Společne už absolvovali několik desítek bojových misí a v 565. bitevním leteckém pluku patří mezi nejzkušenejší posádky.

Pilot ví, že se na svého střelce muže plně spolehnout. Gukosjan už několikrát dokázal ochránit jejich letoun před útoky nepřátelských stíhačů a svou přesnou mušku uplatnil také při ničení pozemních cílů. Sám Motorin má za sebou více než 130 úspešných bojových letů, za což byl několikrát vyznamenán. Kromě toho je od března 1945 navržen na udělení Zlaté hvězdy hrdiny SSSR, kterou je v červnu stejného roku posmrtně dekorován.

Teď je ale před nimi další bojový let a na ten se plně soustředí. Hlavním nebezpečím pro posádky už nejsou stíhači Luftwaffe, ale flak. Je všude a pořád nepříjemně přesný. Zvlášt dobře chráněný bateriemi rychlopalných děl ráže 20 a 37 mm byl duležitý železnicní uzel Suchdol n. O. s nedalekým letištem.
Pri pruletu tímto prostorem je Šturmovik nadp. Motorina težce zasažen flakem. Přes pilotovu snahu doletět k vlastním liniím se zasažený stroj po překonání vzdálenosti 10 km zřítil na pole mezi Bělotínem a Lučicemi. Motorinovi se ješte před dopadem podaří opustit hořící stroj na padáku, ale od této chvíle je jeho osud neznámý.
V neřízeném letounu tak zůstává v té době už mrtvý nebo težce zraněný st. seržant Gukosjan. Po dopadu se oheň rychle šíří a nedává sebemenší šanci na jeho záchranu. Žár presahující až 800°C a vybuchující munice trhající trup na kusy, drží přítomné svědky v uctivé vzdálenosti...

img_0146.jpg

Zavzpomínáme na padlé hrdiny, odlovíme místní kešku a pokocháme se pohledem na dokvétající makové pole. Pak už nasedáme do auta a jedeme na dálnici a po ní až do obce Penčice, kde kousek za ní začíná série keší s názvem Milujeme pohádky. Janka je už všechny vyluštila z jara, kdy byly zavřené okresy a ona toužila vypadnout někam dál, než jen v rámci Ostravy.

trava-az-pod-nos.jpg

Já - poučen z nepříjemností, které jsem si přivodil trávou na naší dovolené v Jižních Čechách, jsem se na přírodní podmínky dobře připravil. Ráno jsem se nadopoval Zodacem, oblékl si dlouhé nohavice, zásobil se kapesníky a na hlavu si narazil brýle a klobouk chránící mou plešatějící lebku. Dobře jsem udělal. Trávy bylo místy až pod nos, kopřivy se nenechaly zahambit a šahaly nám na ramena a pod nohami se tiše plížily ostružiny, aby nás pěkně poškrábaly. Prostě parádní léto!

ruce-nahoru.jpg

Bára to komentuje slovy, že chodíme jako giboni...

Pouze na půl je připraven Tom. Roušku díky covidu má a nasazuje si ji, zodacem ho zásobuji já - kýchání a smrkání se ale nevyhne. Každopádně ho neopouští dobrá nálada a neustále škádlí Báru. Tady ji dělá přijímač, aby lépe chytala to 5G, když už má první očkování za sebou...

bara-s-vysilacem.jpg

bara-a-tom.jpg

pivni-zaklad.jpg

Že by příprava na žitný pivní speciál? Obilí a chmel.

Cesta nám krásně ubíhá a jako bonus si můžeme nasbírat lesní jahody, maliny, ale i krásné třešně srdcovky! Janka, co by správná ochranitelka silnějšího z páru se obětuje a loví kešky i ve značně komplikovaných podmínkách:

jana-v-trni.jpg

Na konci naší cesty se nám na mapě vytvoří krásný obrázek. Podobný už máme v Bordovicích, teď jej máme tuplovaný!!!

srdicko.jpg

Po zdolání všech dvaceti keší opět nasedáme do vozítka a jedeme domů. Cestou ještě Janka navrhuje jednu zastávku - kousek od Bílovce je rozhledna na vysílači, kterou jsme ještě nikdy nenavštívili. A tak odbočujeme z dálnice a jedeme ji prozkoumat:

vysilac-u-bilovce.jpg

Rozhledna má krásný název Kanihůra a stojí na kopečku nad obcí Bílov. Dojedeme až skoro k ní a parkujeme na malém parkovišti. Pak už stačí je pár kroků a jsme pod patou rozhledny. Ouha - vstup je zpoplatněný a my jsme si z auta nevzali batohy s peněženkou! Zachraňuje nás Tom a platí. Pak stoupáme čtyřmi spirálami po 137 schodech na vyhlídkovou plošinu. Výška celého stožáru činí 62,3 metru, přičemž vyhlídka je ve 26 metrech. Dnes je krásné počasí a výhled je do daleka - vidíme panorama Beskyd, v dálce dokonce Havířov.

na-beskydy.jpg

botky.jpg

Pohled mezi rošty dolů neni nic pro slabé nátury, my se ale nebojíme a vyhlídku si parádně užijeme. A slibuji, že se tady ještě zastavíme, protože je tu nádherně!
Nakonec se ještě cestou zastavíme U kočiček na jedno točené (Janka lavinu a já Birell) a tím uzavřeme parádní poznávací keškovací den. Díky za společnost Báře a Tomovi!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku10. 7. 2021, 10:59, zobrazeno 143x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení