Praděd a vodopády Bílé Opavy

Autíčky vyjíždíme na Hvězdu, kde parkujeme a nasedáme na kyvadlovou dopravu směr Ovčárna. Čeká zde tolik lidí, že musí přistavit tři autobusy a ještě se tak tak vejdeme. Nahoře je mlha a není vidět na 50 metrů. A tak miříme na kafe s tím, že než ho vypijeme, bude krásně. No skoro! Po pár krocích směr Praděd se mlha začíná trhat.

Ještě chvilku a určitě bude nádherně!!!

Jo! Už je to tady!!!

Vystoupáme pod Praděd a jsme nad mraky. Kolem je bílé moře, nad námi čím dál tím větší modro. Jen vítr je relativně silný, ale je teplo.

Autoportrét

Tomík se učí fotit panoramata a já mu asistuji...

Cestou nahoru potkáváme na obloze netopýra.

Pán, který ho venčí na provázku vtipně poznamená: "No co, někdo chodí na procházku se psem, někdo s netopýrem!"

Pohled na Ovčárnu

Na Praděd proudí davy lidí. Můžou za to asi dvě věci - na listopad nádherné počasí a pak zvěřinové hody v restauraci. Z toho vyplývá, že v restauraci není k hnutí a k bufetu se vine dlouhá fronta... Proto bereme Třeboňáky a vyjíždíme výtahem na vyhlídku.

Pohled směrem na Jeseník. Polepy na oknech Vám krásně popisují okolí.

V dáli kouká Kralický Sněžník, vpravo Keprník...

Cestička k domovu známě se vine...

Poslední fotka a pak už hurá na oběd. Barborka to jistí.... Nejistí, je plná až na strop!!! A tak hladoví scházíme do kaňonu Bílé Opavy.

Mužíci a děvčátka :o))

V těchto místech přecházíme Opavu po novém dřevěném mostě. Minule jsme sestupovali až k řece a přecházeli ji po úzkých deskách.

Padlý velikán rostoucí do spirály...

Polomy po vichřici z roku 2004 byly ponechány svému osudu.

Dolní část je luxusní, bez stativu nedoporučuji fotografům vstup!!!

Naše cesta končí v Karlově Studánce v hotelu Džbán. Konečně dobré teplé jídlo! Pak už jen po tmě nahmatáme červenou značku a vydrápeme se na Hvězdu. Naše vozítka jsou tady úplně osamocená. A tak už jen dojedeme domů a libujeme si, jak nám ta sobota vyšla!

 Tak Třeboňáci, máte natrénováno, příště s námi zdoláte Lysou!!!