Prochajda pod Javorníkem

Ale jsme daleko, tak to necháváme na další den. A tím dnem je neděle. Probouzíme se jako do práce - takže brzy. A tak nasedáme do auta už před osmou hodinou a míříme do Rožnova a pak nahoru až na poslední autobusovou zastávku pod Kolibou na Pasekách. Nejsme zdaleka první, kdo se odtud vydává "do hory" - točna autobusů je dokola obšancovaná a nám na ní zbývá poslední místo.

Janka okamžitě vyráží k první kešce - aby hned zase vychladla. A to skoro doslova - keška je uložena uprostřed splavu pod ledovou tekoucí vodou. Tak to ne, tak teplo zase není! A tak pokračujeme k našemu prvnímu zastavení v řadě keší s názvem Pohodičková prochajda. Jsme zvědaví, kolikátí budeme zapsaní v logbooku - jsme pátí!

Janka loguje

Stoupáme po cestičkách vzhůru skoro sami. Jen občas kolem nás profuní pár cyklistů. Svatý klid - takové chvilky mám rád - a zvláště na přeplněných horách.
Cestička nás dovede až na rozcestí U pramene Jičínky. Odtud je to už jen pár kroků přímo k odpočívadlu u pramene.

Sedáme si na kládu kousek od pramene a poobědváme. Je tady klid - oproti dálnici, po které šplhají davy na vrchol Velkého Javorníku.

Vyšplháme se na cestu nad pramenem, kde je jedna stromovka. Stojíme pod ní a díváme se nahoru do koruny - no tak vysoko mě nikdo nedostane. I nástup je dost krkolomný. No nemusíme mít všechno, že...

Kráčíme dále na rozcestí Malý Javorník. Tady už jsou zase davy a tak jen rychle logujeme a míříme zase mimo lidi. Následuje zaseknutí se u hledání kešky v houští. Po půl hodině se rozhodujeme to vzdát, když v tom proti nám přichází další stejně postižený - Kami0211. A tak společně opět vplujeme do houští a hledáme a hledáme a hledáme...

Pak se ozve Jančin výkřik: "Máááááám!!!!!" No to byla radost! Všichni se společně shodujeme, že owner je pěkná podšívka, že uprostřed série udělal takovou zašitou kulišárnu. Loučíme se s Kamim a jdeme dále. Za chvíli se ale opět potkáváme a tak nakonec celou sérii dojdeme společně v družném hovoru.

Rozhledna na Velkém Javorníku

Nakonec se vracíme nazpět ke Kolibě, kde si dáváme zasloužené pivo a počítáme, kolik že jsme to ulovili kousků - celkem devatenáct. Prochajda to byla krásná, i když se slovem pohodičková bych asi byl opatrný. Ušli jsme asi něco kolem třinácti kilometrů a nastoupali a zase sešli asi 400 m. V celku to není nic moc, ale jsme pěkně uťapkaní.
Díky ownerovi za pěknou sérii v krásném prostředí Beskyd.