Procházka nad Brušperkem

Marcelka je v okamžiku oblečená a společně vyrážíme do Brušperku, kde Janka objevila neulovené kešky. Parkujeme na konci cesty nad fotbalovým stadionem a vyrážíme pro Dalherovu knihovnu. Je po dešti a všude tečou potoky vody. Protijdoucí malá slečna vyhledává ty největší proudy vody a v plátěných teniských v nich plácá nohama. Taková radost! Vzpomínáme na naši malou Kačenku - kde byla voda, tam byla i ona - jako bychom jí tím jménem předurčili i její vlastnosti...

Pohled přes pole nádherně červeného jetele na vzdálené Beskydy

Než odlovíme kešku, předejde nás rodinka se dvěma kluky - tak osm a dvanáct let. Kluci jsou do vody vybaveni - oba mají gumáky. Zaujme je obrovská louže za Božími muky v poli. Samozřejmě se ji hrnou prozkoumat. Stojí ale kousek od místa, kde chceme hledat keš a tak zůstáváme stát u posezení a kocháme se krásným výhledem na okolí. 

Kluci zatím dojdou až doprostřed polního moře a začínají mít problémy. Starší neudrží rovnováhu a upadne naznak do bahnité vody. Mladší nemůže hnout nohama a zouvají se mu gumáky. Rodiče mezitím stojí na cestě a pozorují jejich snažení. Nakonec se musí starší pro mladšího vrátit a vyrvat jeho gumáky ze sevření bahna. Procházíme kolem rodičů a kvitujeme jejich klid. Odpoví: "No lepší, než by seděli u počítače!" Dobrý postoj...

Hledáme společně kešku sv. Marka, ale marně. Abychom si spravili náladu, pokračujeme po promočené cestičce dále až do lesa, kde jsme minule - při odlovu AntiCovidů - nechali "Světové strany". Prvně najdeme nápovědu, kterou se štěstím vyluštíme - a pak pokračuejem na cílovku. Tady už to je horší - v lese už je pološero a my v dolíku plném vody nemůžeme krabičku najít. Asi po dvaceti minutách Jana zavýská, že našla. Koukám do míst, kde ukazuje, ale nic nevidím. Musím nakonec popojít podstatně blíže, abych černou petku na černém pozadí vůbec viděl. Nebýt Jančina ostřížího zraku, odešli bychom bez bodíku. No a to je na středeční večer vše. Vracíme se k autu, a mažeme domů.