Procházkové biltemy

Vyrážíme sami směrem na Krnov a potom na jih k Býkovu. V noci nasněžilo - ale jen mírný poprašek, hlavně ale svítí sluníčko a je modrá obloha. Jen proti včerejšku začalo více foukat. Parkujeme na výchozích souřadnicích a vyrážíme k první biltemě.

Už první kousek nám dá zabrat. Ač je psán jako obtížnost tři - a čekají nás i čtyři a půlky, musím vytáhnout naši zruba dvanáctimetrovou biltemu na maximum, přilepit se břichem na strom a postavit se na špičky. Takto na schránku tak - tak dosáhnu. Shodit ji dolů se mi daří, dát ji nahoru je už horší. A tak ji dávám o kousíček níže. Tady je jasné, že před námi tady byl Lumíruv spřízněnec. Heslo: "Dej to výše" asi vyznává více kačerů. 

Každopádně nám zatne. Pokud je toto opravdu trojka, tak na ostatní "těžší" kousky nám naše bidlo stačit nebude! Janka proto nalézá prodlužovač, který nám celou cestu bude sloužit jako berla, podpěra, Krakonošova hůl, odháněčka divočáků a hlavně jako nádstavec v případě krátkého dosahu.

Už teď můžu prozradit, že ji pro zamýšlený účel ani jednou nepoužijeme. I obávanou čtyři a půlku dáváme bez problému se základní biltemou. Takže jednička byl jen průbířský kámen, možná jen určený na odstrašení...

V některých chvílích nám vítr začíná dělat problémy. Když se dostaneme k vyšším hodnotám obtížnosti, vytáhneme biltemu na maximum a zafouká, nemáme šanci tyč udržet. Musím špičku zaháknout za zbytek větve a počkat, až se vítr uklidní. V rukách cítíme, jak tyč vibruje a hučí. Janka má srandu, že mi konečně něco hučí v rukách...

Gurmánská svačinka

Nakonec dáme celou trasu v rekordním čase, bez toho, aniž bychom potkali živou duši. Až před koncem cesty nás předjede cyklista, který nás totálně vyleká. Nikoho jsme tady už opravdu nečekali. Nepotkali jsme ani klíšťata a to nás obzvláště těší!

Cestou domů to Jance nedá a chce odlovit ještě nějaké mysterky. Ty nás zavedou až kousek od Krnova, na kopeček, ze kterého vidíme i Cvilín.

Vrchol kopce nad Krnovem.