Prvovýstup (můj) na Babí Horu

Lysá Hora je opravdu nejvyšší hora – ale Moravskoslezských Beskyd! Beskydy jako celek jsou o kus větší a zasahují až na Slovensko a do Polska. Svým okrajem se blíží až k Západním Tatrám a jsou součástí Vnějších Západních Karpat. No a úplně nejvyšší horou „celých" Beskyd je Babí Hora. Ještě pro upřesnění – leží v Oravských Beskydech. Zmatek,co?

Levá šipka ukazuje naše bydliště, prostřední start naší cesty - Rakovou a pravá pak samotnou Babí Horu v nejsevernější části Slovenska. Oproti Lysé Hoře (1 323 m n.m.) je Babí Hora o 398 m vyšší a dosahuje výšky 1 725 m n. m.

Samotná cesta k ní (z Ostravy) je na minimálně tři hodiny cesty autem. Když přičtete cestu zpět a zůstane Vám ještě mimo to zvládnout 1075 m převýšení na zhruba 9ti kilometrech, je to časově opravdu napnuté.
Již několikrát jsem tuto cestu odmítnul – chci si výlet užít a ne se štvát, protože je málo času. Takže nakonec jsme cestu rozdělili. Ve čtvrtek 1. května jsme vyrazili na Sulovské skály, pak popojeli k Ivce a Vaškovi na chatičku v Rakové na přespání a zkrátili jsme si cestu k Babí Hoře o hodinu.

Plán cesty - od chaty Na Slanej Vodě po žluté k Hviezdoslavově horárni a pak přímo do kopce směr Babí Hora. Dolů dle počasí a času - buďto nazpět po žluté, nebo po červené přes Malou Babí Horu nazpět.

Vyrážíme kolem sedmé a za dvě hodinky parkujeme u chaty Slaná Voda nad vesničkou Oravská Polhora. Když se na vrchol Babí Hory díváme z parkoviště, připadá nám neuvěřitelně daleko... Až tam jdeme? No to bude maso...

Čunící v pampeliškách

Počasí nám přeje – svítí sluníčko a modrá obloha slibuje krásný den. My ale víme, že tady se počasí může změnit velmi rychle a proto jsme připravení i na jiné alternativy, než je sluníčko.
U chaty se dozvídáme, že dnes zde mají soutěž záchranáři Slovenska. Jejich svítící oblečení je viditelné do daleka. Takže máme i ideální jištění, kdybychom náročnou cestu nezvládli :o)

Od chaty stoupáme pomaličku alejí k Hvězdoslavové horárni. Odtud začíná prudší stoupání. Chvíli stoupáme lesem, který se pak mění v kosodřevinu.
Najednou se ozve zvuk, který nám nahání husí kůži. Za vrcholem Babí Hory se objevuje černý mrak a nebeský vozka začíná válet sudy. To není dobré. Pokud by nás bouřka chytla na vrcholu, nebylo by se kam schovat. Vrchol je praktický jen kamenná mohyla bez jakéhokoli přístřešku.

Protože víme, jak vesmír rychle a přesně plní přání, přejeme si následující – aby nás bouřka obešla a abychom na vrcholu nezmokli.
Naše skupina se rozděluje na rychlonožky, turisty a opozdilce. Ve třetí skupině se držím já a Janka. Nějak nám nestíhají plíce a tak čekáme, až nás dojdou. Těsně pod vrcholem se bouřka stáčí mimo nás a bouří kus dál. První přání splněno!

Vrchol zdoláme a zařazujeme se do davu turistů zaplňujících vrcholovou partii. Vyfotíme se u pomníku věnovanému papeži Janu Pavlovi I., který tady za mladých let často vystoupal.

Jsem na vrcholu!

I Janku došly plíce a zdolává vrchol.

Ale pobýt tu déle se nám nepoštěstí. Naše druhé přání – abychom nezmokli se nám také plní. Ovšem přijde něco, na co jsme nemysleli – kroupy! Jak důležité je si přání přesně specifikovat!!!

A tak zbývá jen rychlý ústup a přesun do nižších poloh, kde jsme viděli malý přístřešek. Jak jsme byli na vrcholu poslední, dolů se ženeme jako první. Janka si nasadí kapuci a mi půjčí svou čepici – kroupy bijící do uší nejsou nic moc...
Záchranu nalézáme až v druhém úkrytu – první je plný sněhových tyčí a my se už tam nevejdeme. Druhá útulna je už z půlky plná mezinárodní skupinou turistů – Poláky, Slováky a námi. Kroupy se mění v déšť a my asi 40 minut odpočíváme a čekáme, až největší sprcha ustoupí.
Pak už jen sestoupíme k chatě Slaná voda. To už je zase modrá obloha a po dešti ani památky. A to doslova – tady vůbec nepršelo!!!
Nasedáme do vozítek a jedeme na náměstí do Námestova (pěkná přesmyčka), kde se zatavujeme na pozdní oběd a následně míříme nazpět k chatě na Rakové.
Nejvyšší hora Beskyd byla dobyta a splnily se nám všechny naše přání. Jen s těmi kroupami jsme nepočítali, pane řediteli...