Je ráno, 15. května 2012. Vrcholky okolních kopců se schovávají v mracích, což nám potvrzuje správnost našeho rozhodnutí. Jdeme prozkoumat Juráňovu dolinu. Představa, že bychom se šplhali na vršky a viděli jen mléko, nás neoslovuje.
Zde vidíte mapu naší cesty. Musím upozornit, že tato mapa je oproti všem tištěným mapám aktuální! V tištěných mapách totiž naleznete z místa zvané Umrlá další dvě turistické značky vedoucí na Bobrovec, které jsou zrušené. To se ale dozvíme až během naší cesty. Začínáme po červené na Umrlou, pak sejdeme na modrou a Bobroveckým údolím vystoupáme na Bobrovecké sedlo. Nazpět se vracíme stejnou cestou po modré na Vaničku a nazpět do Oravice.
Nasedáme do vozítek a míříme do Oravice. Asi po deseti minutách cesty zastavujeme na liduprázdném parkovišti. Ihned nás zkasíruje mladá výběrčí daní. Platíme na celý den a vyrážíme na naši tůru. Po červené značce - a po asfaltu mírně stoupáme k Juráňově dolině. Okolo nás se pasou koně, krávy a ovce.
Bačové mají kdispozici salaše, někteří jsou ale modernější - tahají s sebou karavany. Mobilní je přece lepší, že.. Marcelka nám vypráví, jak tady minule potkali baču s harmonikou, pějícího přes celé údolí. Dnes máme smůlu - má buď moc práce, nebo ochraptěl...
Na dobře značeném rozcestí opouštíme asfaltku a vcházíme do lesa a následně na nádherně kvetoucí louky. Celou dobu na nás shůry shlíží nejvyšší hora okolí - Osobitá (1 687 m n. m.)
Naše partička.
Po překonání luk vstoupíme do lesa ve kterém po pár metrech narazíme na informační ceduli s odpočívadlem. Na ceduli Janka uvidí svůj sen - střevíčník. Pro jistou se s cedulí nechá vyfotit - co kdyby to byl jediný střevíčník pantoflíček, který na této výpravě potká...
Poprvé potkáváme upozornění na uzavřené stezky. Dnes je patnáctého a stezka je uzavřena do patnáctého. Včetně? Trochu v nás začne hloubat červ nejistoty, ale přece se nenecháme zviklat!! Jdeme dál a kdybychom potkali nepřejícího ochranáře, zmůžeme ho přesilou!!!
Hrdě vstupujeme do soutěsky. Narážíme na první dřevěné lávky. Bohužel jsou i poslední...
Na druhé straně lávky...
Na tomto místě přemýšlíme, k čemu slouží klády položené napříč soutěsky. Z informační cedule se dovídáme toto:
Dolina bola v roku 1974 vyhlášená za Štátnu prírodnú rezerváciu o výmere 439 ha. Zaujímavý kaňonovitý útvar "Tiesňavy" bol v roku 1885-8 premostený v dlžke 983 m. Vybudoval ho Oravský komposesorát nákladom 9000 zlatých. Premostenie slúžilo pre zvoz dřeva až do I. světověj vojny. Dnes tu vidno niekoťko povodných náznakových nosníkov.
Pokračujeme dále a pak přichází vrchol dnešního dne. I kdybychom zdolali nejvyšší místo Roháčů, vrchol se nalézá tady. Janka juchá a píská, až se to v soutěskách ozývá. Našla něco, kvůli čehož celou tuto štrapáci podstupujeme:
U cesty nalézáme dva exempláře této atraktivní orchideje.
střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus, črievičník papučkový)
vstavačovité / Orchidaceae
Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 20-45 cm vysoká bylina. Lodyha pýřitá. Listy vejčité až podlouhle široce kopinaté. Květy velké, okvětní lístky hnědavé. Pysk žlutý, vydutý, uvnitř červeně tečkovaný. Plody tobolky.
Místa výskytu:
Vyskytuje se v listnatých lesích, na pasekách a křovinatých stráních.
Doba květu:
červen, červenec
Význam a zajímavosti:
Střevíčník pantoflíček je jednou z našich nejbizardnějších orchidejí především upoutá pozornost velkými žlutými květy. Proto také dochází k častému ničení rostlin "milovníky" přírody, kteří si chtějí střevičník zasadit do zahrádek a nevnímají to, že porušují zákon, evropské normy, ale především svým chováním poškozují přírodní bohatství naší země.
Střevičník pantoflíček je zajímavý způsobem opylování květů. K opýlení musí dojít pylem z jiného jedince a proto jsou důležití při tomto procesu někteří zástupci hmyzu. Jsou to především pískorypky, které přilákány na květ sklouznou po pysku dovnitř. Při cestě nazpět je hmyz velmi sofistikovaně donucen odnést pyl na svém těle.
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=347
Je jasné, že tyto krasavice musíme zdokumentovat. Ale jak, když rostou na hraně cesty, směrem k potoku hučícímu těsně pod námi... Jako záchranu používám suchý jehličnatý stromek, pojištěný Jankou, držící mne za poutko od kalhot. Jestli praskne stromek, praskne i poutko následně s sebou prásknu i já a bude vymalováno...
Naštěstí se nic takového nestalo. Přišlo ale jiné přerušení - uhýbáme se skupině mladíků, jdoucích v řadě proti našemu směru. Ti jdou, jdou a jdou...
Stojíme v protisvahu na jedné noze a čekáme, až procesí projde kolem nás. Každý třetí je slušně vychovaný a pozraví - my jim samozřejmě odpovídáme. Za chvíli máme sucho v ústech, nohy nám dřevění, ale řada pokračuje a pokračuje. Netrpělivá Janka se ptá: "Kolik Vás je?" Odpověď je jasná : "Sto, a za námi idů majstri...". No poteš. To je banda! Naštěstí vše má svůj konec a my se vracíme k focení roztomilých orchidejích dvojčátek:
Po pár metrech narážíme ještě na jednoho jedince - tentokrát roste ve svahu a je o dobrou třetinu větší, než dva střevíčníky nad potokem.
Po "vykochání se" krásou vzácných orchidejí pokračujeme v cestě. František riskuje a slézá k potoku, aby udělal pár fotek. Jelikož ale nikdo s sebou nemáme stativ, jsou to jen momentky...
Po chvíli vystoupáme na sedlo Umrla. Zde zjišťujeme, že dvě turistické značky, které máme vyznačené v mapách jsou zrušené. A jelikož je vstup "surově zakázaný", nemíníme ho porušit. Sedáme si na odpočívadlo a svačíme. Společnost nám dělá skupinka malých slovenských školáků. To je čurbes...
Po svačině nám nezbývá nic jiného, než sestoupit na modrou značku do Bobroveckého údolí.
Tady začne dilema - máme pokračovat dál na Bobrovecké sedlo a potom se vracet stejnou cestou dolů, nebo jít rovnou nazpět do Oravice?
Vrátit se nazpět tak brzo? To by bylo proti turistické nátuře. Jediný, kdo to vzdává je Ferda. Vrací se nazpět k autům a bude cestou fotit. My dále pokračujeme sami.
Zastávka na půli cesty.
Od této zastávky už nemáme žádné fotky. Stoupáme zprudka serpentýnkami v lese. Půda je mokrá a klouže pod nohama. Snažím se držet dlohonohého Toma, ale marné mé snažení. Ač zatínám zuby a jdu co můžu, on na mne stejně neustále čeká. No mládí...
Z ničeho nic se les rozestoupí a my vycházíme na Bobrovecké sedlo. Tam na mne zaútočí hladový motýl. Asi mu chutnám, neboť odehnat se nedá a sosá a sosá...
Odpočinek na sedle. Za námi vrchol Bobrovec (1 658 m n.m.)
Vstup je opět zakázán - tady končila původně červená - zrušená značka...
Odpočinek na sluníčku nemá dlouhého trvání. Marcelka znalá pravidla "nikdy nechoď po horách sám" zavelí k ústupu a dohnání Františka. A tak vyrážíme po stejné cestě nazpět do Oravice.
Pro zpříjemnění cesty si s Jankou broukáme písničku o svatbě trpaslíků:
"Malou má ženu, malinkatou, s malým věnem, malou chatou, už jim choděj telegrámky, už jim hrajou Mendlzonka na varhánky..."
No a je to tady!
Po chvíli přicházíme na rozcestí pod Umrlou a po asfaltu pokračujeme kolem dvou hájoven na Oravici. Z ničeho nic potkáme poválkový chodníček vedoucí někam mezi stromy. Nedá nám to jdeme ho prozkoumat. Chodníček prochází nádhernou loukou plnou květin. Kdo ale vymyslel ten chodníček, potřeboval by nakopat do zadních partií. Příčné laťky jsou nabity shora a vy o ně pravidelně zakopáváte. Navíc jsou desky položeny podélně, což neumožňuje jízdu kolem (to asi není problém - alespoň tam nikdo nepojede), ale hlavně na invalidním vozíčku. Přitom asfaltová cesta po které jsme šli byla postavena jako bezbariérová pro postižené....
Louka je poseta rdesny (hadí kořen) a vstavači (vstavač májový). Problém je v tom, že chybí jakékoli informační cedule, objasňující, co vidíme a skrz co jdemem. Že by to nebylo dodělané???
Vstavače rostou přímo mezi deskami chodníčku:
Děvčata ve vítězné póze. Jen Lumča to bojkotuje...
Zasněná...
Tak toto je jediná cedule, kterou nacházíme. Nevím jak Vám, ale mi to připadá jako tunel - dotace se utopily v pár deskách bez významu a bez konce. Jak vyschly dotace, vyschlo i dokončení...
Pak už zbývá jen pár stovek metrů do Oravice. Franta už sedí s Tomem u bufetu a dávají si pivo. Připojujeme se k nim a osvěžujeme se. Po tolika kilometrech potřebují osvěžení i naše nohy. A tak nalézáme krásné místo u řeky a jdeme knajpovat. Lumír na nás zprvu nevěřícně hledí, ale nakonec se také přidává. Je to balzám pro naše unavená chodidla...
Po ochlazení nohou se vracíme k autům. Termální koupaliště si pro tentokrát odpouštíme. Je vedro a lézt do horké vody můžou jen sebevrazi...
Malé termální koupaliště je otevřeno v létě od 10 - 21 hod, v zimě od 11 - 20 hod. Cena vstupného je 2 EUR pro děti a 5 pro dospělé. Za malým termálkem vyrostlo i velké koupaliště, ovšem za úplně jiné ceny...
Vedle našich zaparkovaných aut stojí stánek s medovinou. Holkám to nedá a jdou na průzkumy. Prodavačka vítá každého potenciálního kupce a jako dobrá profesionálka okamžitě nabízí ochutnávku.
Lumír, jako gentleman dá čichnou řidičce Marcelce a...
... rozumně vše vypije sám!!!
Abychom neurazili příjemnou obchodnici, nakupujeme dvě láhve - medovinu a včelovinu. Pak už vyrážíme směr ubytování. Po krátké očistě se rozhodujeme zajít na večeři do restaurace.
Dáme si Bažanta a objednáme si jídlo.
Dáme si pizzu a...
... další dobroty. Ferda sebe (a navíc i mne) polije pivem. Jako každou dovolenou. Začíná se z toho stávat tradice...
Takže shrnutí - dnešní den jsme dané úkoly splnili na 100%. Něco jsme ušli, a hlavně - našli jsme střevíčník pantoflíček. Co víc si ještě můžem od života přát!!!
Nakonec vkládám graf převýšení dnešní trasy. Zdoláme převýšení 624 m a ujdeme trasu dlouhou zhruba 17 km.
Druhý den - Zverovka, Volovec a zpět.
Přidat komentář
Komentáře (2)
25. září 2012
info (at) jakubchrudina.eu
8. leden 2014
rybkah (at) seznam.cz