Hradišťský vrch, Červené blato a Kraví Hora

Vše začíná hned ráno vyšplháním se do kopce k rozhledně na Hradišťském vrchu nad vesničkou Hradiště patřící pod město Kaplici. Už z rána se začíná teplota šplhat ke třicítce, ale poslední dny to je takové pořád. Proto je lepší se do kopce a narozhlednu šplhat co nejdříve, ať je co nejnižsí teplota.

Trochu bojujeme s parkováním. Oficiální parking zde není a místní se nájezdu aut turistů brání páskami kolem domů, nebo velmými kameny, aby se nedalo parkovat, kde nechtějí. Chvíli hledáme, až se zeptáme místního, zda nám poradí. Ten nás posílá na loučku za sousoším Nejsvětější trojice. Parkujeme mimo cestu, která po louce vede k dalším domům ve svahu. Snad nám tady nikdo nevynadá.

Stoupání je prudší, ale není dlouhé. Za chvíli už mezi stromy uvidíme rozhlednu.

Rozhledna je celá ze dřeva a je skoro třicet metrů vysoká.

Odtud by za dobrého počasí měly být vidět Alpy s vrcholem Dachsteinu. Už po kolikáté nevidíme nic. Ideální podmínky jsou tady jindy, ne dnes.

Ale i tak je odsud nádherný kruhový výhled.

Cestou dolů k autu se snažíme odlovit kešku, kterou jsme na rozhledně vyluštili. Marně. Nakonec - po konzultaci s ownerem - nalézáme chybu v našich výpočtech, která nás poslala o 100 m dále dolů pod rozhlednu. Noc což, i to se stává. Nasedáme do vozítka a jedeme na další naplánovanou atrakci - na Červené blato:

Rozsáhlé rašeliniště v Třeboňské pánvi o mocnosti vrstvy až 8 m. Rašelina zde byla těžena do r. 1910. Od r. 1953 je zde zřízena rezervace o současné rozloze 331 ha s porostem borovice blatky, rojovníku bahenního, suchopýru pochvatého a dalších typických rostlin. Rašeliniště je od r. 1983 přístupné po 5 km dlouhé naučné stezce, vycházející z bývalé sklářské osady Jiříkovo Údolí. Stezka vede z velké části po dřevěných chodnících.

Bereme si na vstupu na stezku do rukou průvodce, uloženého ve schránce na první infotabuli, že si budeme po cestě číst informace, ale podstatně více jich nalézáme na jednotlivých infotabulích cestou. Ukazujeme Stáňatům rojovník a čicháme k němu - podle legendy je vůně rojovníku tak omamná, že z ní zabloudíte a utopíte se v rašeliništích. Nám se nic takového nestalo, ale někteří vedoucí se naňufali pořádně, protože vedou celou svou mnohohlavou skupinu dětí proti směru cesty. No i to stává...

Chceme si někde zajít na oběd a tak popojíždíme k restauraci se stejnám jménem. Máme smůlu. Zavřeno. A tak si alespoň sedáme do stínu stromů na parkovišti a z batohů vytahujeme svačiny. Než stačíme usednout, volá Janka, která se šla podívat po okolí: "Rostou!"

Oltář Kostela Panny Marie Těšitelky je úchvatný. Tomuto místu se také říká "Jihočeské Lurdy" a je poutním místem, kde se scházejí poutníci jak z Čech tak ze sousedního Rakouska.

Přímo pod kostelem si můžete nabrat vodu, za mřížovím se nalézá socha, ze které se voda brala asi v minulosti. Z mého pocitu je to trochu perverzní, ale to je jen můj názor...

Otvor s trubkou, ze které tekla voda má Ježíš přímo pod žebry.

Z Dobré Vody popojíždíme do Žumberka na chatičku k Hudíkům. Chvíli si povídáme a pak chlapi pěšky a děvčata vozem popojíždíme k tvrzi Žumberk, kde máme v restauraci zamluvený stůl na večeři. Ještě pře večeří se jdeme projít kolem - pokochat se krásou a samozřejmě odlovit nějakou tu kešku, že...

Marcelka a její znamení.

Tvrz Žumberk

V restauraci se pak setkáme s Miškou a Tomem a společně povečeříme. Tak a máme za sebou poslední celý den dovolené. Zítra už nás čeká cesta domů. Co naplat, všechno jednou končí. Ale užili jsme si to!

Titulka: Dovolená v Jedovarech
Den první: Makové pole a Jaroměřice nad Rokytnou
Den druhý: Za LABkami do Českých Budějovic
Den třetí: Kešky u Českého Krumlova
Den čtvrtý a pátý: K Budějicím na koření a letadla + Maso a Ptačí nájemníci 
Den šestý: Rozhledna Hradišťský vrch, Červené blato a Kraví Hora
Den sedmý: PETky, Pátý element a hrad Kámen