Šafrány v Lačnově

Jelikož naše děti využívají svých velikonočních prázdnin se školou mimo domov, máme nebývalou volnost ...
V sobotu 3. dubna nakládáme na nádraží ve Svinově Ferdu a bohužel bez Marcelky a Lumči vyrážíme směr Vsetín - Lidečko - Lačnov. Už začátkem týdne na stránkách Lačnovského obecního úřadu vyvěsili noticku - KVETOU! Co že to kvete? No šafrány na Sucháčkových pasekách!!!

Ještě včera jsme měli strach, jestli budeme mít štěstí. Počasí v tomto týdnu je typicky jarní - v úterý (které jsme strávili focením koniklecí ve Strýčkově lomu) bylo nádherně, ve středu pršelo, ve čtvrtek bylo opět slunečno a bez mráčků. Pátek byl zase opakem čtvrtku - déšť a místy dokonce sněhová kalamita. Nejely vlaky, auta bouraly a sníh lámal stromy. Zatracená zima - ne a ne to vzdát! Proto jsme měli obavy, aby šafrány nezmizely pod sněhem a my přišli o tu nádheru. Sobotní ráno ale potvrzuje pravidelnost tohoto týdne - je modro a na oblohu se šplhá sluníčko.

Do Lačnova dorážíme kolem desáté hodiny. Pomocí mapy, GPS a místního nepřehlédnutelného kostela po chvíli nacházíme pověstné Sucháčkovy paseky. Musíme přiznat, že jsme překvapení. Každý si asi toto místo představoval trochu jinak - možná romantičtěji. Sucháčkovy paseky jsou louka v mírném svahu, ohraničená rodinými domky a sadem. Už z dálky má louka jinou barvu než okolí - mírně do fialova...

suchackovy-paseky-safran_09.jpg

Pod loukou u rodiného domku oslovujeme párek mužů, kteří se chystají na sobotní grilování - krb už je rozpálený a načepované pivo s bílou pěnou dává tušit co bude následovat... Dostáváme informaci, že nejkrásnější to bylo v úterý 30.3., kdy byl prý celý kopec fialový. Doporučují nám obejít louku zprava či zleva - středem je moc mokro. Na louce nás vítá černobílý pes - paní majitelka na nás z poza plotu volá, ať se nebojíme, že nekouše a na lidi co jich tu tolik chodí je zvyklý. Ano, nejsme samotní - je tu více návštěvníků - ale jen my se tu zastavujeme na delší čas a připravujeme si fotonádobíčko.

suchackovy-paseky-safran_06.jpg

Půda je po včerejším dešti a sněhu nacucaná vodou. Kleknout si znamená mít promočené koleno - o to více se skláníme nad Ferdou, který neváhá pro dobrý záběr obětovat celé břicho Laughing. Příště si do výbavy musíme zabalit něco pod sebe. Přeci jen fotky z podhledu mají své kouzlo.
Překvapuje nás, jak jsou šafránky malé. Jsme zhýčkaní zahradními, které jsou o dobrou polovinu větší.

suchackovy-paseky-safran_01.jpg

suchackovy-paseky-safran_02.jpg

suchackovy-paseky-safran_03.jpg

suchackovy-paseky-safran_05.jpg

Celá louka - kromě toho, že je nádherně barevná - nás upoutává svým zvukem - je to zvláštní hučení pilně pracujících včel - monotónní syté hučení...

suchackovy-paseky-safran-vcela.jpg

suchackovy-paseky-safran_07.jpg

Tak toto je další naše kytičkové mlsání. Letos už po třetí!

suchackovy-paseky-safran_08.jpg

Po svačině opouštíme Lačnov a popojedeme do Lidečka, kde parkujeme u benzínové pumpy a motorestu. Parkoviště na louce naproti je totálně plné. Horolezci mají absťák, stejně jako fotografové. Za parkovištěm se totiž tyčí Čertovy skály. Čtrnácté zastavení z naučné stezky Vařákovy paseky nás informuje, že se jedná o příčnými puklinami rozčleněnou pískovcovou lavici, která je součástí paleogenních luhačovických vrstev.... No prostě je to kus pořádné skály ozdobené lany a visícími a lezoucími horolezci....Cool

certovy-skaly_01.jpg

certovy-skaly_06.jpg

A opravdu není skálolezců málo. Procházíme pod nimi pomalu a opatrně, broukajíc si pod nosem písničku s textem: "Padej trochu doprava, pod námi jde výprava..."

certovy-skaly_08.jpg

Horolezci, horolezkyně, horolezčata.... Zase ten Mládek a horolezecký potěr.

certovy-skaly_07.jpg

certovy-skaly_04.jpg

Někteří dosahují vrcholu....

certovy-skaly_03.jpg

... a někteří ten mumraj kolem vůbec nevnímají.

certovy-skaly_02.jpg

My si chvíli odfoukneme na odpočívadle nad skalami a pak se vracíme k autu, které nás popoveze k dalšímu cíli naší cesty.

certovy-skaly_05.jpg

Tím cílem je Pulčín a Pulčínské skály. Zastavujeme u hospody u Willíka a pokračujeme ke skalám. Byli jsme tu předloni s Marcelou a Lumírem, a tak jsou naše kroky jisté. Tedy až do chvíle, kdy po překonání potoka máme začít stoupat do prudkého chodníčku ve skalách. Tady se projevuje naše jarní nezvyklost chůze a kilogramy nabyté v zimě o sobě dají vědět. Proto nejdeme delší trasu, ale po zdolání vršku skal scházíme po červené a po loukách se vracíme do Pulčína na pivo a kafe.

pulcin-_01.jpg

pulcin-_02.jpg

pulcin-_03.jpg

Vidíte kapra v pravo nahoře?

pulcin-_04.jpg

Nakonec přikládám fotku Ferdova nového Canonu, který po nazazení na podvozek mění své jméno na Kanón. Je pravda, že ta jeho nová mašinka je tak těžká, že kolečka skoro opravdu potřebuje.

pferduv-kanon-2.jpg

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku4. 4. 2010, 23:36, zobrazeno 5230x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení