Podzim pomalu přemáhá paní zima - sníh už pokrývá vršky našich nevysokých hor a co nevidět zavítá i k nám do nížin. A tak nám zbývá pár dnů (a to doslova) , a my ukončíme naši turistickou sezónu. A tak využíváme volného dne a míříme do Beskyd, k našim oblíbeným vodopádům a Satině.
My ale dnes nebudeme pokoušet naše síly a scházíme do údolí Satiny. Po krátkém stoupání docházíme k zábradlí, které brání pádu do hluboké rokliny říčky Satiny. Za zábradlím odbočujeme doleva a mírným klesáním v lese scházíme k Satinským vodopádům. Nemá cenu popisovat, co bylo pak...
Janka před roklinou říčky Satiny
Nad námi ještě nádherně svítí slunce, ale v udolí je poněkud chladno... A tak vystoupáme na místo s poetickým názvem Korýtko. Zde chvíli odpočineme a pak sestupujeme nazpět k Rajské boudě, kde máme své autíčko...
Pamětní deska u Korýtka. Matterhorn a v srpnu.... To známe.
Kousek níže nacházíme informační ceduli s příběhem zbojníka Ondráše. Místní "Jurko Jánošík". Posuďte sami:
Povím vám příběh.
Zbojník Ondráš se narodil na podzim 1680 v nedaleké obci Janovice. Když se narodil, lidé viděli, jak před dům spadla veliká ohnivá koule a plameny z ní šlehaly až k sousedním chalupám.
Ondra byl synem janovického fojta, a tak se mu dostalo vzdělání v latinských školách. A jako prvorozený syn měl po svém otci převzít fojtství. Řečeno dnešními slovy „měl před sebou dobrou kariéru". V té době patřilo frýdecké panství hraběti Pražmovi, který své poddané velice utlačoval. Drobní majitelé usedlostí už nemohli dál snášet velké robotní povinnosti, raději zanechávali svá pole a utíkali do lesů.
Když Ondra viděl utrpení poddaného lidu, dal se na zbojnictví a stal se vůdcem nespokojených sedláků. Podle jiné pověsti utekl do hor, když vrchnost nespravedlivě uvěznila jeho otce a on jej z vězení vysvobodil. Říká se ale také, že se jen porval s jedním vojákem, myslel si, že ho zabil, a proto se v lesích ukrýval.
Ondráš zahynul v krčmě ve Sviadnově u Frýdku. Zabil jej jeho „kolega" Juráš. Snad proto, že chtěl zaujmout mezi loupežníky jeho velitelské místo. Možná pro odměnu 100 zlatých, kterou vrchnost na Ondrášovu hlavu vypsala. Nebo mu záviděl lásku krásné krčmářky. Ondráš neměl ještě ani 35 let.
Pověsti nám zbojníka Ondráše zanechaly jako ochránce a pomocníka chudých a bezbranných, který přepadával jen panské statky a bohaté kupce. Jak to tehdy bylo, dnes už asi nezjistíme. Je však dost možné, že se choval podobně, jako ostatní loupežníci v té době. Bohatým bral a chudým asi taky... Jak to platí dodnes...
Pak už nás čeká krátká cesta na Sausfórk k Pavlovi. Zde ho vidíte při opravě zapalovače. Z recese špičkujeme, že už to stejne nesloží... Za pár minut - už neopravitelný- letěl vzduchem...
Možná jste si za Pavlovou hlavou všimli povědomého loga. Ano, tady to je. Samochaldící sud, který získal Radek jako dárek při koupi NB. Dvojitá radost!!! Zavláště pro nás!
Zde vidíte majitele sudu a majitele chaty v zuřivém rozhovoru o postupu narážení sudu...
Pak došlo na věc. Narážení! Omladina je odvolána co nejdále od sudu - co kdyby...
No nakonec se to povedlo a Pavluš si mohl dát první zasloužené pivko
No a tady už je můj příděl. Za pivkem vidíte pekáč plný masa. Jak jinak ukončit sezónu, než pivem a grilováním!
Pak už přichází hostina a výborná zábava.
Jako zlatý hřeb večera přichází předvádění pilotních zkušeností letce Pavluše. Ty baterky hovňajz vydrží...
Pak nakládáme Honzu a míříme k domovu. Díky za krásné odpoledne!!!
Vytisknout stránku
Komentáře (1)
30. říjen 2010