Šípská Fatra

Cesta začíná už v pátek odpoledne, kdy nasedáme do svého vozítka s tím, že se se zbytkem výpravy sejdeme až na Vaškově chatě na Slovensku. Odtud to bude do cíle naší cesty blíže a budeme mít na výšlap větší klid...

Vše je ale jinak. Pár metrů po rozjezdu nám autíčko zahlásí chybu vstřikování. Polije mne horko. To už tady bylo a oprava stála majland... Autíčko odstavujeme a voláme o pomoc Marc a Lum. Tady se projeví kamarádi - beze slova si zajíždějí spoustu kilometrů, aby nás vyzvedli. Pak už nám nic nebrání dojet na Slovensko a strávit krásný večer u ohně ve společnosti kamarádů.

Ráno vyrážíme směr Šíp. Aby bylo jasno kam jedeme, přikládám mapku:

Naším cílem je vesnička s názvem Stankovany. Chvíli máme pocit, že jsme zabloudili, až potom zjišťujeme, že pokud chceme do Stankovan, musíme je minout, zajet až do Lubochně, tam přejet most nad Váhem a vrátit se do Stankovan. Parkujeme kousek před kostelem a vydáváme se hledat žlutou. Je to trochu problém, ale nakonec ji za kolejema nacházíme. Začínáme stoupat směrem na Žaškovské sedlo.

Horko posledních dní nepolevuje ani dnes. Už po pár metrech si odkládáme oděv a odepínáme nohavice. No to zas bude pařák. Naštěstí je Škútova dolina ve stínu stromů.

První zastávky děláme u focení orchidejí. Tedy zastávku dělám já, ostatní musí čekat...

Kruštík

První oficiální zastávku děláme na Žaškovském sedle. Sedíme pod rozcestníkem, koukáme na louku pod námi a přemýšlíme, jestli tu někde není medvěd. Tedy mišo. Slovenský Mišo.

Stoupání pokračuje listnatým lesem neustále dál. Po chvíli jsme totálně promočení. Je opět nad 30°C.

Voda teče proudem - jak po nás, tak do nás...

Pak se nám ztratí Vašek. Najdeme ho až na vrcholku.

Nezbývá nám, než na něj počkat. Nebo ještě lépe - jít se za ním podívat.

Už víme, proč se sem Venca šplhal - je odtud nádherný výhled na Váh, Stankovany a hory okolo. Škoda, že obloha je ocelová a okolo spousta oparu.

Když už si myslíme, že stoupání nikdy neskončí, je tu vrchol. Zrovna jsme vystoupali na vrchol Šíp do výšky 1 170 m n.m. a překonali zhruba 700 m převýšení. Je zde nádherný výhled, spousta kytek a motýlů...

Po chvilce kochání a odpočinku pokračujeme směr Zadný Šíp (1 143 m n.m.)

Cestou se nám otvírají výhledy na druhou stranu - Velký Rozsutec, Stoh.

Pak potkáváme uzoučkou soutěsku - jen štíhlí projdou!

Pak už je před námi poslední vrchol (alespoň ten výškový) - Zadný Šíp. Narážíme i na obrázek El Gaucha - bohužel už je rozbitý. Horní část rámečku je pořád přibitá na kříži, zbytek leží na zemi vedle něj. Stejně jako vrcholová kniha - či spíše vrcholový list s prupiskou.

Začínáme sestupovat dolů k místu s názvem Podšíp. Prvně narážíme na cedulku, určující směr a na ní stojí: "Nebezpečný zostup". Koumáme nad mapou a nevíme kde jsme. To jsme už na Podšípu? Pokud ano, musíme sejít dolů a nepokračovat po žluté značce - ta vede do Kralovan a tam my nechceme!

Tak tedy jo, je zvoleno - jdeme po šipce. Slova "nebezpečný zostup" mají své oprávnění. Svah je šíleně prudký, nohy se boří a kloužou v hromadách loňského listí. Taková malá sebevražda. Za chvíli mám pocit, že mám nohy zaražené až v pr..... Naštěstí se vše obejde bez následků a my setupujeme k civilizaci...

Tedy k civilizaci - spíše do bohem zapomenutých kulis minulého či předminulého století. A víte jak se to místo jmenuje: Podšíp!!! No do háje, to jsme tomu dali. Málem se zabijeme a přitom jsme mohli jít po značce!

Alespoň si u pramene opláchneme zaprášené ruce a obličej a dosyta se napijeme. V okolních salších to už žije. Místní si zde dělají pikniky - opékají buřty, nebo obědvají v roubenkách...

Pak už mimo značku sestupujeme do Stankovan . Nezdá se to, ale je to ještě kus z pěkného kopce. Když dorazíme mezi první domky, dostaneme pár facek od vedra sálajícího z asfaltu. Pařák je mimo les o poznání větší.

Naposled se otáčíme ke zdolanému vršku. Tam že jsme to byli? No paráda!!!

Před odjezdem se zastavujeme dočerpat tekutiny v místní osvěžovně. Je to sice strašidelné místo, ale pivo mají dobré.

Díky kamarádi za odvoz a společnost, byla to nádherná cesta! Příště zase!!!

Rozloučím se "poetickou" fotkou. Toto je pocta mým novým (a prvně testovaným) botkám. Sedly perfektně, jsou jako papučky. Už se těším, že v nich ještě prochodím kus světa :o)

P.S.
Doma stojící autíčko to v servise také rozchodilo. Závada byla způsobena kunou, která nám přehryzala kabely. Že se to stane mezi paneláky by mne v žádném případě nenapadlo...