Slavíč a Kozubová z Lomné

Musím uznat, že pokud by byl sníh, tak bych si na takovou cestu netroufnul. Ale není, tak jdeme!

Janka se domlouvá s Lucinkou, kterou nakládáme kolem deváté ráno v Havířově a už bez nemocného Ferdy s rymečkou pokračujeme do Lomné. Celé okolí je utopené v husté mlze. Málem nevíme kam jet. I vrány pro jistotu chodí pěšky... Až v Hnojníku se začne rozjasňovat a za chvíli vidíme kolem sluníčko a modrou oblohu. "Hurááááá..." ozývá se řev naší posádky v malé kabině auta. Počasí nám přeje. Až k Jablunkovu je kolem nádherně. Před námi ale zase visí stěna mraků opírající se o kopce. No uvidíme, jak bude.

Parkujeme v Dolní Lomné u cukrárny. Autobus nám jede až za 25 minut a tak máme čas si dát teplý čaj a kousek dobré buchty. Je tak dobrá, že ji celou rosypu po stole a po zemi. Dobrý začátek! Kousek od cukrárny vidíme zjev na leden nevídaný - kvetou keře! V tomto případě je to kalina.

V 10:20 nasedáme na autobusek, který nás zaveze až na Horní Lomnou k hotelu Salajka. Odtud začneme po žluté značce zprudka stoupat na Lačnov a pak na chatu Slavíč. Převýšení je asi 350 m, ale po tom, co jsem se 3 týdny povaloval s vyhozenými zády to je první větší pohyb, který mi dává zabrat. Ještě že není sníh, to bych asi vypustil duši.

Pro zajímavost přikládám výškový profil, aby jsem se měl na co vymluvit. No prostě fyzička v pytli!

Na Slavíči si dáváme fazolovou polévku a malé pivo. Vždyť je také poledne! No musíme máknout, za chvíli se stmívá!
A tak šlápnem do pedálů a střídáme barvy jak na semaforu. Už jsme šli po žluté, teď po červené, pak znovu na žlutou, zelenou, modrou.... jo, ta na semaforu není - vlastně je - na drážním! Posun zakázán!

Počasí kolem se neustále mění. Chvíli je mlha a fouká studený vítr, pak se mlha rozplyne a vykoukne sluníčko. Nám to ale náladu nekazí.

Na chvíli si sedáme na lavičku nad Kamenitým a kocháme se výhledem do okolí a kouzlením slunečních paprsků. Kolemjdoucí pánové nám s výčitkou v hlase sdělují, že přijeli z dálky, aby tady viděli sníh... Tak jim Janka dává něco sladkého na zub, aby jim to nebylo líto.

Kousek za Kamenitým naši "svižnou" chůzi zastaví prudké - jak s Jankou konstatujeme "výživné" stoupání. Mladice Lucinka konstatuje, že jít rychleji je lepší a zmizí nám z dohledu. No na třikrát to dáme i my. Přece se nenecháme takovou omladinou honit! No ne?

Poslední foto naší cesty. Za děvčaty se schovává v mlze rozhledna na Kozubové. Kolem chaty pak sestupujeme dolů. Ve chvíli, kdy litujeme majitele prázného vleku na sjezdovce bez sněhu, míjíme odbočku značky a v družném hovoru pokračujeme po cestě. Po pár kilometrech Jana začne sýčkovat a i my musíme po chvíli uznat, že jdeme blbě. No blbě je asi špatné slovo - sestupujeme po pohodlné cestě dolů, ovšem mimo značky. A tak si cestu prodlužujeme asi o 3 kilometry a nakomec musíme kus po hlavní cestě spojující Horní a Dolní Lomnou. Nám to ale náladu nekazí. Vždyť to byl krásný výlet! V nohách máme 18 km, propotili jsme trička, a pěkně vyvětrali plíce.

Jen s tou fyzičkou musím něco udělat.
Tady je odkaz na naši prodlouženou trasu: http://mapy.cz/s/96Sq