Ani v srpnu jsme nezaháleli a vyráželi do přírody a samozřejmě za keškami. Ty nás opět přivedly na místa, kde bychom nikdy sami nezašli - protože bychom nevěděli proč...
14. srpna 2022 - kešky za Třebovickou elektrárnou
Pokažené rosničky hlásily na celé dopoledne déšť a my trpělivě vyčkávali doma, ale když se ani v 11 nic nedělo, zabalili jsme batůžek s deštníkem (co kdyby přece jen) a vyrazili na malou prochajdu pro jeden novější bodík.
Po včerejší spršce zůstalo na polňačkách trochu bláta, ale kdo se bojí, nesmí do lesa ;o)
Cesta k pokladu rychle ubíhala a za chvíli jsme byli v dohledu takového krásného, mohutného geoobjektu. Šipka sice ukazuje pár metrů vedle, ale ona si někdy dělá co chce, tak se vydávám obhlédnout enta a Tom to míří přesně za šipkou. A když pak kouknu jeho směrem, už to taky vidím... Tak copak to na nás dnes Hanička připravila? Nastavili jsme naši trpělivost na 10 a pustili se do hry, nenechali se napálit a za chvíli mohli logovat. Trpělivost zvítězila a vše uvedla do původního stavu.
Ostropestřec mariánský před elektrárnou
Taková hravá trpělivost nám jde, horší je to s čekáním na zlepšení u našeho nemocného kamaráda. Moc mu přejeme hodně síly a trpělivosti s uzdravováním, aby s námi zase mohl vyrazit do terénu.
Z malé procházky ke kešuli vzdušnou čarou 2,3 km z domu se nakonec vyklubalo v tom dusném vlhku putování 10,7 km, protože zpět jsme se vraceli naokolo a trošku jsme cestu protáhli. Alespoň jsme si ten hodně pozdní oběd zasloužili ;o)
Soutěž tichých bláznů - i když my na tom s těmi leškami nejsme o moc lépe...
Soutok Ostravice (zleva) a Opavy
20. 8. 2022 - Kešky ve Vřesině
Když je dnes ten kačerský svátek a ještě k tomu pokus o překonání světového rekordu, rozhodli jsme se přispět svou troškou do mlýna a vyrazili za Ostravu pro pár ještě nepřebarvených puntíků.
První byla multinka "Kdo si hraje nezlobí 1". Trošku jsme zaváhali na druhé stagi se získáním čísla pro stage třetí. Možná, protože je zataženo, jsme nepobrali úkol a tak jsme si pro jistotu poznačili oba výsledky, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad.
Šiškovou stage jsme nejdříve museli vysvobodit ze spousty pavučin, čímž jsme určitě neudělali moc radosti osminohým domácím, ale nedalo se nic dělat. Úkol zněl jasně: zjistit indicie! ;))
Všechny ostatní stage jsme zvládli na pohodu a tak jsme zanedlouho mohli spočítat i finále, překonat brod, opět uklidit skrýš, omést pavučiny a mohlo se logovat.
Po úspěšném odlovu multinky jsme se ještě vydali pro "Květinový test", který Janka složila na výbornou už kdysi dávno a kešulka čekala hodnou chvíli na svou příležitost předvést se nám ve své kráse. Procházka vlhkým lesem, osvěženém nočním vydatným deštěm, byla moc příjemná a my jsme si užívali ten klid a pohodičku.
27. 8. 2022 - Kešky u dálnice a Paskova
Dnes opět hlásí rosničky celý den déšť. A jak je poslední dobou pravidlem - opět se spletly. Z recese tvrdíme, že rosničky už vychcípaly a nahradily je ropuchy, které ovšem neumí předpovídat počasí. A tak jsme se vydali do okolí Oprechtic na krátkou sobotní prochajdu spojenou s několika veselými smajlíky, které přibudou na naší geomapě.
Kousek od zaparkovaného auta se nalézá první naše zastávka - už kdysi dááávno vylouskaná mysterka M jako METAL spojená s metalovým testem. Ne, že bychom byli znalci, ale občas, když je chuť a nálada, zazní u nás z reproduktorů i tato hudba.. Minule jsme ji bojkotovali z důvodu vysokého stavu vody Lesního potoka. Dnes jsme se připravili a využili dobrého obutí. Jo a ještě se nastříkali jedem proti komárům, těch je v takových místech vždy více, než je zdrávo a příjemno. Vody je málo a tak po párk krocích nalézáme to, co jsme hledali. Vynesu poklad na světlo a logujeme.
Pak pokračujeme dále do hloubi lesa za dalšími schránkami. Čekají nás Challenge - tedy výzvy "Deset stupňů ke zlaté". Zadání zní takto:
Podmínkou pro zalogování FI zlaté medajle je splnění následujícího: nalezení alespoň deseti keší v kterémkoliv kalendářním dni, kumulativně za celou dobu vašeho hledání, a to po dobu třiceti po sobě jdoucích kalendářních dnů. Takže není podmínkou mít odloveno deset keší za jeden konkrétní den, ale v jeden určitý datum musíte mít ve statistice Nálezy v jednotlivých dnech roku číslo deset nebo víc, a to po dobu třiceti po sobě jdoucích kalendářních dnů.
Na tyto kešky jsme se připravovali už dlouho, neb získat do tabulky nálezů řadu, kdy budou v každém okénku čísla větší než deset, třicet dnů po sobě není tak úplně snadné. Janka to ale vykoumala a ve správné dny nás vytáhla ven za doplněním bodíků. A tak se zadařilo a my mohli logovat!
Naše cesta pokračuje do hlubin lesa za Pohádkami. Janka je vyluštila, a tak jí dám slovo:
Janka na první Pohádce
Druhá pohádka, do jejíhož návštěvního listu se zapíšeme, nám dala docela zabrat.
Nejprve luštění - to jsem prosím před takovými 30 lety zdárně dokončila pomaturitní studium na SPŠE v Havířově a ani obraz ani zvuk, jak se tak říká... Musel mě postrčit kolega, který zase tápal jinde.... To, že odpory mají barvy a ty značí jejich hodnoty jsme už dávno pustila z hlavy. A ještě je v obrázku najít!
A dnešní odlov také nebyl žádná hitparáda. Šipka v mapě zaměřovala za potok, kolem pořádně propláchnutého bramborového pole, ale když jsme se doštrachali k vodě, zjistili jsme, že jsme na špatném břehu a museli jsme překonat rozbahněné břehy a propátrávat protější stranu.
Nikde nebylo nic vhodného pro umístění schránky, až nás upoutal jeden strom těsně u potůčku. Zkontrolovala jsem všechny dutinky a nakonec našla tu pravou těsně nad zemí. Ale pro nános bláta a naplavenin nebyla schránka vůbec vidět. Ale něco mi říkalo, že to je to správné místo. Takže klacík a dloubat ?
A byla tam! Za chvíli vykouklo zelené víčko a celá schránka už byla jen dílem okamžiku.
Rozvodněný potůček zabetonoval schránku v dutině tak, že nebyla vůbec vidět...
Logbook byl kupodivu úplně v pohodě a suchý, protože předchozí lovec víčko pěkně zavřel a voda se nedostala dovnitř. Tam nás zapsal Tom, abych papír neumazala zablácenýma rukama a schránku jsme vrátila na místo.
A teď ještě opláchnout to bláto z rukou v potůčku. Hmmm. Krok a ČVÁCH! Jejda! Hop a ČVÁCH podruhé! ??? Když se daří, tak se daří! Naštěstí v potůčku nebylo moc vody a já měla dobré boty, takže jsem si jen s sebou odnesla hromadu bláta, ale ruce jsem si nakonec přece jen opláchla ?
Ač jsme si plánovali popojít ještě k dalším keškám, míříme raději rovnou domů. To dusno a vzdušná vlhkost společně s dotírajícími kloši jsou dnes vážně otravné. Tak hurá na pozdní oběd.
Komentáře (0)