Srpnové keškování

6. 8. 2025 - Stěna v parku Jožky Jabourkové

O zdolání této kešky mluví Janka už dlouho, jen neměla nikoho, kdo by jí schopen vybavit lanem a jistit. Nakonec se jí podařilo ukecat Tomka, který leze často a na Jožku taky občas zaskočí. A tak se tam scházíme po práci.

Vybereme si tu nejjednodušší stěnu s mírným úhlem stoupání. Tomek vyleze nahoru, vytvoří Jance jištěnou cestu a sezhora ji jistí. Janka vyšplhá nahoru jedna dvě. Jen odlov se jí nějak nedaří - nakonec musí pomoct Tomek.

Janka na vrcholu.

No a když už jsme tady všichni, navážou na konec provazu i mne. Za minutu jsem nahoře dole ještě rychleji - Janka mne ani nestačí vyfotit. Takže je to poprvé, co jsem lezl na stěně. Vše je jednou poprvé, že?

9. 8. 2025 - Houby se švagrovýma

Prý - co chceš dělat k narozeninám? Půjdeš na houby! No a je to. Vyrážíme z Ostravy až kousek pod Rýmařov - do Dobřečova. Tam už na nás čekají Peťka s Ráďou a já dostávám hromadu dárků. Bereme košíky a vyrážíme na vycházku. No a samozřejmě tady i chceme odlovit nějaké ty kešky. Ovšem pětky bez lana a jištění nedáme. Tak alespoň koukáme, kde by mohly být:

Tak na to nevylezeme!

Houbiček najdeme tak akorát a odlovíme i nějaké kešky. Pak děvčata zvu na dobrý oběd - doporučí mi se zastavit v Rýmařově v Muzeu turistických známek. Velké překvapení - ze starého lycea tady udělali restauraci, kavárničku a muzeum s možností si koupit libovolné známky. My jsme je sbírali před mnoha léty - ještě jich máme ve sklepě plnou krabici. Prvně si zajdeme na oběd:

A jako oslavenec si můžu dát pivko! Vaří tady výborně!

Královské křeslo mezi známkami.

Obr box se šikmými policemi - tolik koleček jsem pohromadě nikdy neviděl.

16. 8. 2025 Blockpárty GeoSlovácko v Uherském Hradišti

Po dvou letech opět vyrážíme na megáč do Hradišťa. Jen na otočku. Parkujeme u Vysoké školy a jdeme na Mariánské náměstí na event Mezinárodní den geocachingu. Odtud procházíme po Hardišti po nových keších, až dojdeme do Smetanových sadů na megáč. Odlovíme labky, zapíšeme se do logbooku a pokračujeme kolem stadionu do kopce, kde nás čekají tři nové kešky.

Logbook na míči s mapou - Mezinárodní den geocachingu.

Logbook na Blockpárty

U oběda ve stínu - na sluníčku je přes 33 stupňů

Pohled z vršku na Hradiště a na osvětlení stadiónu.

Po projití naplánovaných kešek se ještě cestou zastavíme pro pár open FTF a míříme do Paseky. Cestou nás za Olomoucí chytne takový slejvák, že Janka jede třicítkou a má strach, že se nevejde na cestu. Takovou průtrž jsme snad ještě nezažili. Než dojedeme do Paseky, je po dešti. Nasbíráme si pár hrušek a míříme domů.

30. 8. 2025 - S Františkem do Radvanic za vzpomínkami

Už nějakou dobu si slibujeme, že se zajedeme podívat do Radvanic do míst, kde bývala stará hornická kolonie. Bydleli tady mí prarodiče, moje maminka se tady narodila - právě v době, kdy američani bombardovali Ostravu - byl to první a nejtěžší nálet na město, kdy asi 400 bombardérů B-24 Liberator zasáhlo v pěti vlnách průmyslové cíle a obytné čtvrti. A do toho přišlo na svět další škvrně...

Narodil se tady i o dva roky později František, který se pro dnešní den stává našim průvodcem - já už bych si nebyl jistý, že jdu správně. Prvně se zastavíme u bývalého dolu Ludvík, kde můj dědeček a jeho příbuzní fárali. Důl už tady dávno není, stojí jen pár starých hal, které využívají místní firmy.

Odlovíme pár kešek a jedem do staré Radvanické kolonie.

Upozorňoval jsem Janku, ať z toho není vyplašená, že to místo se proměnilo skoro v gheto - tam, kde bydleli chlapi těžce pracující pod zemí při kutání uhlí se svými rodinami, tak teď tady bydlí ti, kteří asi nikdy nepracovali a tam, kde se nastěhují všechno končí. A měl jsem pravdu - jen to asi podstatně více zasáhlo mne, než Janku. Ze starých kolonijních domků už stojí jen pár a většina z nich je v dezolátním stavu - opuštěné, zavezené tunami odpadků, bez oken, s rozebranou střechou...

Já už jsem tady nebyl spousty let - minimálně čtvrt století. Teď stojíme v místech, kde stávaly domky, ve kterých jsem byl naposled - před vchodem se třemi schody seděla na lavičce teta Mařenka, byla to sestra mojí babičky, malá, kulatá s růžovými líčky a úsměvem na tváři. Hned vedle domu - kousek odskočená dozadu, stála přistavěná garáž, kde měl strejda schovanou starou Felícii. Když jsem byl malý, nechtěl mne dovnitř pustit, protože prý by mu utekly opice. "A co tam dělají strejdo?" - ptal jsem se zvědavě. "No píšou tam na psacím stroji!" Dodnes si to pamatuju, a to už je více než 55 let...

Babička Otylka se narodila 5. října 1912 - tato fotografie, kterou mi poslal František je někde před rokem 1920. Tedy je starší sta let...

Když nás František přivede na místo, kde stával jejich dům, jako zázrakem najdeme jen strejdovu garáž. Vše ostatní je už pryč. Tak, jako oni. Zůstaly nám jen vzpomínky.

Zajdeme až do míst, kde stál dům jeho babičky - tety Lídy. Vykoupili ho a zbourali při stavbě cesty, kterou ostraváci znají jako Rudná. Projdeme se ještě dále směrem k Františkovu rodnému domu - to místo je už přímo pod cestou - vypráví nám, co tady prožili, kde co bylo, kde kdo bydlel. Je to smutné vzpomínání. Nejdou tady lidé ani místa z jeho vyprávění. Všechno je pryč...

Abychom si spravili náladu, vezmeme Ferdu do Havířova do hospůdky U Balona. Já tady jako malý kluk chodil s dědečkem Toníkem - dostal jse sodovku, děda si dal pivo a s chlapama hráli kulečník. Já jsem měl možnost jim vždy křídou namazat tágo. Kde jsou ty časy... V nedaleké minulosti jsme tady s Ferdou občas po výletě zašli na borůvkové pivo. Dnes nám místo něj přinesou divnou oslazenou vodu, která vůbec nepřipomíná to dobré pivo, které tady vařili. Asi už se tady nevrátíme - abychom si nekazili vzpomínky. A protože se chceme ještě jednou pokusit napravit pachuť v ústech, míříme zase dál - objedme těrlickou přehradu a odboříme k Babí hoře - kousek pod jejím vrcholem je Sochařský park - místo s nádherným výhledem na Beskydy a spoustou soch:

Nebyli bychom to ani my, kdyby se nám nechtělo vyšplhat na vrcholek Babí hory (423 m n. m.) a odlovit cestou nějakou tu kešku. Pak už jedeme domů. Byl to hodně emotivní den.