Starý Jičín

Parkujeme dole pod hradem a vyrážíme do kopečka. Já s telefonem na uchu, protože volá Ivík a ptá se na objektivy, které chce vyměnit za něco lepšího. Za chvíli funím jak lokomotiva a Janka bez mé pomoci loví schránky jedna radost.

Vystoupáme asfaltovou cestou až k hradu. Míjíme spoustu dalších výletníků, kteří zde tráví nedělní dopoledne. Kousek před vstupem do hradu - u informační tabule - odbočujeme doprava do svahu pod opevnění hradu. Je tady ještě skrytá druhá část opevnění s nádvořím. A keška...

Autoportrét - pohled na hlavní část hradu

Scházíme mezi stěny opevnění a obcházíme z prava pod hlavní hradní stěnou až k průrvě, kde vidíme hlavní budovu hradu - tedy jedinou opravenou:

Janka odloví kešku a pak spolu vystupujeme do leva k polorozbořeným stěnám.

Dole sedí dva páry turistů a jsou tak hluční, že zahluší celé okolí. Jako by tam byla celá banda dětí páté třídy...

Prozkoumáme zbytky hradu včetně podzemních místností, opouštíme hrad a sestupujeme podél jeho stěn po lesní cestičce přímo dolů. Po pár metrech potkáváme v lese ztracený kříž:

Janka odloví další kešky a pak už míříme nazpět k autu. Domů se ale nejede! Kousek odsud jsme zapomněli jeden úlovek. No nezapomněli, jen jsme si špatně zapsali souřadnice, které končily někde v moři. Po opravě se objevily kousek pod hradem. Popojedeme na parkoviště, kde jsme stáli o Vánocích a pak už to máme na místo určení jen pár metrů. Hledání na místě se ale protahuje. Podle logů předešlýách nálezců máme štěstí, že není sníh. A tak hledáme při zemi. Po 20ti minutách bere Janka do ruky klacek, do kterého jsem už několikrát kopl...

V jeho ohybu je umístěna schránka. No pěkná kulišárna!!!

Cestu domů bereme po okreskách. Když projdeme Bernarticemi na Odrou, hlásí Janka kešku u kapličky. Zastavujeme, Janka odloví a po pár metrech mě opět směřuje na odbočku do kopečka. Zastavujeme nad Bannerovou studánkou. Dole u ní je mudla nabírající velké kanystry vody. Sedáme nazpět do auta dáme si svačinu. Po chvíli mudla odchází a my sestupujeme ke studánce. Jak na potvoru za námi sestupuje párek turistů. Sedají pod přístřešek, čerpají vodu do lahví a svačí. My si zatím čteme o původu jména studánky.

Turisti ale ani po patnácti minutách nechtějí odejít. Vystoupáme k autu a dalších 15 minut čekáme. Pak opět setupujeme ke studánce, ale oni tam neustále stojí a stojí. Přiznám se, že už lehce znervózním. My tu kešku snad kvůli nim nedáme! Nakonec se milostivě sbalí a snad po 45 minutách odchází. Už je asi naše postávání vedle nich přestalo bavit :) Kešku po chvilce nachází Janka pěkně schovanou. Má dnes svůj den.
Rozloučíme se krásným výhledem do kraje a míříme domů.