Loni při návštěve Strážovských vrchů pozorujeme dominantu tohoto pohoří, která mu dala jméno - vrchol Strážov. Slibujeme si, že ho zdoláme příště. A to je dnes!
Projíždíme Čičmany a parkujeme až u opuštěného statku vedle kapličky. Auto schováváme za původní vážnici a vydáváme se do kopečka. Počasí nám přeje - svítí sluníčko a je příjemná teplota - tak akorát, abychom se moc nepotili.
Brodíme se listím a funíme do kopce. Už podle mapy víme, že tady nás mimo stoupání nic jiného nečeká. A stoupáme čím dál prudčeji. Ke konci si už musím vzít pořádný klacek a podpírat se s ním, protože vrstva listí je vysoká a nohy v ní neuvěřitelně kloužou. Stoupání má určitě více než 45°. Celý propocený se doškrábu na Rozcestí pod Strážovem. Tady se situace razantně mění. Vstupujeme do mraků a do ledového vichru. Okamžitě na sebe navlékáme vše, co máme. Druhé, co se mění je povrch. Stále tu je hromada krásně barevného bukového istí, ale je mokré - stejně jako vrstva kamenů pod ním. Nohy kloužou, jako bychom šli po ledu. Musíme dávat pozor na každý krok.
Čeká nás další prudké stoupání až na Louku pod Strážovem. Doposud jsme stoupali vzhůru sami a nepotkali ani živáčka. To se také mění. Když vstupujeme na louku, vidíme jak na ni z druhé strany vstupují další turisté. Říkáme si, že chvíli počkáme, aby nás předešli. Fotíme zatím křehké podzimní ocůny.
Naše přání se ale splnit nemají. Nejen my máme dnes potřebu zdolat vrchol Strážova. Na louku přichází hromada lidí - to snad přijel autobus???
To se domluvili místní chataři a všichni společně vyrazili nad své chatičky. Jsou veselí a hned nám nalévají vrcholovku. Poprvé piju pálenku z řepy! Navzájem si upřesňujeme odkud jsme - mnozí z ních jsou až od Košic a na chalupy dojíždějí až sem - do Strážovských vrchů. Mají to sem přes 300 kilometrů! Jsou to ale velice milí a veselí lidé. Korunu tomu dává jejich kolega, který se rozběhne, aby byl na louce dříve než druzí a při výšvihu mu z úst vypadne zubní portéza. Hned potom dostane desinfekci a zase je vše v nejlepším pořádku - jen on neustále opakuje: "Taká hanba" :)
Na samotný vrchol je to už jen kousek. Těžké šedé mraky ale brání výhledu. Sedáme si pod kříž a čekáme, jestli se alespoň na chvíli otevřou výhledy - pro ně jsme tady jeli! Nakonec máme alespoň trochu štěstí... Vrchol je plný turistů se psy. Hodně lidí, hodně hluku...
Pak začne obávanější cesta - sestup dolů. Bereme si opět klacky, co by opory a opatrně sestupujeme po mokrém listí dolů stejnou cestou, jakou jsme šli nahoru. Na Rozcestí pod Strážovem meditujeme, kudy dolů. Prudce v listí, nebo snad méně prudkou, za to o kus delší cestou? Nakonec se vydáváme za Jankou přímo dolů. Tady je už naštěstí listí suché a kameny pod nohama nekloužou. Ani se nenadáme a jsme nazpět u auta. Dole je o poznání tepleji, chvílemi vykoukne i sluníčko. Popojedeme do Čičman, kde hned na začátku vesnice parkujeme.
Zase máme štěstí! Přichomýtáme se ke srazu majitelů vozů Saab, jejich naleštění miláčkové dělají podél cesty plot... Projdeme celou kolonu a kocháme se atypickými vozy. Pak sedáme do restaurace na pozdní oběd. Po jídle ještě s Jankou jdeme odlovit jednu kešku, kterou stejně nenalézáme, ale alespoň se kocháme krásně malovanými domečky.
Tak a je to za námi - další z velkých vrcholů Strážovských Vrchů je zdolán. Sice bez velkých výhledů, za to s pořádným zážitkem.
Již zdolané vrcholy:
- Kľak/(nepatří do Strážovských vrchů)
- Vapeč
- Sulov
CHKO Strážovské vrchy je chráněné území o rozloze 309 km2 založené v roce 1989 za účelem ochrany přírody Strážovských a Súľovských vrchů. Území je vzácné především z geologického hlediska. Subtatranské příkrovy ve Strážovských vrchách podmiňují výskyt skalních výchozů zejména vápence a dolomitu. V Súľovských skalách najdeme spíše bazálné slepence.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)