Šumavské zastavení

Jsme ve věku, kdy je většina našich kamarádů beznadějně vdaných a ženatých, část pak jich je již rozvedena a poučena a děti mají k tomuto aktu ještě daleko. A tak svatba je řídkým jevem... Proto jsme byli šťastni a polichoceni pozvánkou naší paní učitelky Mišky (Tryskomyšky) na svatbu. Navíc nám byla dána důvěra, co by fotografům, k zaznamenání svatby na čip fotoaparátu (a následně i dále...)

Svatba se konala v Třeboni, námi oblíbeném městě. A tak zase spojujeme nádhernou svatbu a výlet do končin našich srdcí blízkých.

Svatba byla úžasná, nevěsta v dobových šatech jen zářila a ženich s mečem u pasu budil respekt. Bratr nevěsty pak v oděvu kovovém, co by křižácký rytíř dal se svým dvou ručním mečem všemu korunu. Na závěr jsme pak všichni společně podnikli cestu kolem Světa. No nebylo to báječné? BYLO!!!

m-m027.jpg

m-m147.jpg

m-m199.jpg

m-m609.jpg

m-m745.jpg

m-m805.jpg

Býti tak daleko na jihu a nevyužít toho by byl hřích. A tak zase oživujeme každoroční tradici a v ustálené sestavě vyrážíme směr Šumava. Jituška letos zajistila ubytování v Hartmanicích - bráně Šumavy. V neděli ráno se v poklidu balíme (máme přeci dovolenou - kam spěchat) a vyrážíme. Naše první zastávka je ve Vimperku na oběd. U první restaurace, kterou potkáváme se zastavujeme a k našemu překvapení je převážně nekuřácká s příjemnou obsluhou a dobrou krmí.

Posíleni pokračujeme směr Javorník. Parkujeme u restaurace Na Podlesí, kde vzorně ve výčepu platíme parkovné a pak po modré stoupáme na vrchol kopce Javorník. Zde se nalézá Klostermannova rozhledna. Po zaplacení mírného vstupného se po 176 schodech vyšplháme na vrchol, který nám skýtá rozhled do celého širého okolí.

_dsc0762.jpg

Sem upad, a když už jsem ležel, tak jsem je vyfotil....

_dsc0752.jpg

Po sestupu dolů nalézáme za okýnkem pokladny krásného hříbka praváčka. Voláme Janku a ta září jako měsíček. Rostou! A tak se začíná dít něco, co jsme letos ještě nezažili a od loňska zapoměli :o))

Cestou dolů se s dětmi (tedy našimi dětmi - jinak to jsou už všichni skoro dospěláci) zastavujeme u kapličky svatého Antonína. Jana a Slávek ale nejsou k nalezení. Tak po krátké zastávce pokračujeme k autům. Až pod lesem naše drahé polovičky nalézáme. Kde byli? Hádejte!!!

_dsc0770.jpg

 Ubytování nalézáme ve Staré poště v Hartmanicích. První pocit nic zvláštního, ale příjemná paní domácí a pořádek a čistota uvnitř chvění u žaludku uklidňují. Bydlíme v prvním patře, kde máme dva pokoje po čtyřech lůžcích, kuchyňku a WC s koupelnou. Pěkné...

_dsc0915.jpg

Naše okna jsou v prvním patře - tři z prava a jedno za rohem v levo.

_dsc0917.jpg

Jedinou nevýhodou je hluk z křižovatky na náměstíčku...

Seznamujeme se s místními detaily v osvěžovně u skleničky piva. Naše krátká dovolená začíná...

Poučení z předešlých nezdarů (Kašperk před pár lety) se v pondělí nevydáváme na památky, ale vyrážíme do Srní, kde na hotelu Vydra bydlí Miluška a Milan. Vyzvedáváme je a společně popojíždíme kousek za Srní, kde na parkovišti Mechov necháváme auto a společně vyrážíme směr Oblík a Poledník. Stoupáme po zelené kolem plavebního kanálu. Pak odbočíme do prava na žlutou a vystoupáme na Zelenohorské chalupy. Toto je místo, kde kdysi žilo okolo dvou a půl tisíce osob. Dnes Vám to už připomene pouze pár kamenných valů. Co nedokončil člověk, pohltila příroda...

_dsc0781.jpg

Vrchol Oblíku - zataženo a vítr...

Po zelené vystoupáme na Vaňkovu cestu. Mineme kus vytěženého lesa - kůrovcová kalamita dává Šumavě zabrat...Zde opět měníme barvu turistické značky a po modré vystoupáme na Oblík (1 225 m n. m.) Vrcholová partie je tvořena skalami a volně loženými šutry v objetí modrých borůvek. Výhledy jsou nádherné - vidíme Poledník, Kašperk - hlavně díky tomu, že celý vrchol je holý. Neodoláme a trháme si borůvky. Modré pusy nasvědčují tomu, že rostou.

_dsc0783.jpg

Za Jituškou na obzoru vidíte Poledník

Pokračování na Poledník ale vzdáváme - jednak už není moc času, druhak se neustále více a více mračí. A tak sestupujeme stejnou cestou nazpět k autům. Jako obvykle všichni čekáme na Janku a Slávka. Hádejte, kde se zapomněli??? :o))
Po nalezení houbařů se vracíme k hotelu Vydra, kde si objednáváme pozdní oběd či brzkou večeři. Sedíme na verandě pod velkými slunečníky, které nám nyní slouží jako deštníky. Mraky nás dohnaly v pravou chvíli.

zapad-htc.jpgÚterý je ve znamení deště. Děti dospávají včerejší ponocování a dospělci se jdou projít Hartmanicemi. Jsme na cestě sotva 15 minut, když začíná opět pršet. No nebudu to prodlužovat. Během dne jsme se alespoň třikrát pokusili vyrazit. Než jsme se ale oblekli, znovu prší. A tak jsme celé úterý strávili doma s balíčkem karet. Bomba relax!

Až na večer se dospěláci vydávají na smělou cestu - vyjdeme kousek za Hartmanice na kopeček Hamižná. Jméno mu dali horníci, kteří zde těžili vzácné kovy. A jelikož hora nerada vydávala své bohatství, dostala toto zvláštní jméno. Jelikož se stmívá a já nevidím houby ve dne natož v takovémto šeru, opouštím spoluturisty a pozoruji na okraji lesa západ slunce. Nádherné divadlo.

Středa je naším posledním dnem krátké dovolené. Dnes chceme stihnout i to, co jsme nezvládli včera. Naší první zastávkou je hrad Klenová. Nádherné místo plné energie. Zaplatíme si prohlídku a příjemná průvodkyně nás provede jak starou částí hradu, tak novou zámeckou částí.

_dsc0811.jpg

_dsc0800.jpg

Kamenné koule pod schodištěm na věž

_dsc0804.jpg

_dsc0805.jpg

_dsc0832.jpg

Skulptura "Muž a drak" ? na horním nádvoří

_dsc0840.jpg

_dsc0843.jpg

_dsc0848.jpg

_dsc0849.jpg

_dsc0852.jpg

_dsc0856.jpg

expozice objektů v Klenové

_dsc0861.jpg

torooooooo!!!!

_dsc0862.jpg

_dsc0864.jpg 

 Pak dostane rodinka hlad a Slávek s Jitkou chtějí ochutnat stravu v restauraci U Štěpána v Petrovicích. Celé dopoledne se tam chtějí dovolat a zeptat se na rezervaci. Jelikož ale pořad „Ano, šéfe“ včera reprízoval díl s touto restaurací, stavím se k tomu skepticky. Ale většina rozhoduje. Míjíme odbočku na Velhartice, kde jsme se chtěli zastavit a pokračujeme do Petrovic. Stalo se ale to, co jsme předpokládali. U restaurace to vypadá jako by přijely kolotoče. Parkoviště narvané,  spousta lidí a u cesty nápis - jen pro reserve... Slávek se chce alespoň podívat dovnitř. Díky davům to vzdáváme a jdeme hledat jiný lokál. Paní z Garminu nás vede do restaurace pod Svatoborem. Tady není na parkovišti ani noha! A uvnitř také ne - mají totiž zavřeno.... Hlad a nervozita stoupají. Dobře, podíváme se po něčem v Sušici. Odtud jsme stejně chtěli vystoupat na Svatobor. Výsledek je tristní. V Sušici po cestě nalézáme pouze restaurace, které mají parkoviště plná až na strop. Proto jedeme dál a dál.... Zastavuje nás až popelářská vůz na uzoučké cestě vedoucí k rozhledně na Svatoboru. Potupně couváme jsa tlačení obrem před námi.
Stále doufám, že nalezneme nějaké rozumné parkoviště, které nám umožní odstavit vozítka a dojít na vrchol pěšky.  Ale ouha! Jako ti největší mastňáci  vyjíždíme až samotné rozhledně. Ta ostuda!!!

_dsc0871.jpg

_dsc0882.jpg 

Vrchol je obsazen partou nadšenců s americkými vozy z II. světové války.  My usedáme v chatě pod rozhlednou a dáváme si oběd. Nečekáme kulinářské hody, ale hlad je už takový, že jsme rádi, že máme co jíst. Po jídle provedeme frontální útok na vrchol rozhledny. Ještě že tam nejezdí výtah, to by už byl ten nejostudnější výstup....

_dsc0890.jpg

_dsc0893.jpg

Ty dvě stříšky v pravo jsou pivovaru (tedy bývalého)

_dsc0895.jpg

Padací most vedoucí na viadukt

_dsc0899.jpg

_dsc0900.jpg

_dsc0905.jpg

Za Velharticemi naleznete malý skanzen starých šumavských chalup

Další naše cesta míří na vysněné Velhartice. Byli jsme tu před deseti léty a byli jsme nadšení. Kupujeme si prohlídku hradní části - ta minule ještě nebyla otevřená. Krásná prohlídka. Radost mi kazí telefon od zákazníka, že od nás odchází. Po 10-ti letech spolupráce beze slova rozloučení. Má nálada padá pod bod mrazu. Spolucestující rozhodují o další naší cestě. Popojedeme na Popelnou! Znovu brázdíme jižní Čechy a míříme skrz Kašperské hory do Nicova, kde odbočujeme na uzoučkou cestu směr Popelná. Zde se ukazuje nevybavenost našich potomků. Tom i Katka si vzali na dnešní den žabky... A tak zůstávají v autě. Ostatní se vydávají směr Popelná hora. Není to daleko, ale do strmého kopce. Potřebuji si vybít svou špatnou náladu a tak hrabu do kopce, seč mi síly stačí. Jen Tonda odolá mému tempu... Na vrcholu Popelné hory je staré hradiště. Velké valy z kamení již pobořil čas a těžké podmínky šumavských zim. Dle vykopávek zde nikdo nikdy nežil, jde spíše o obřadiště. Energie zde ze země přímo tryská, tak si proto. Tonda lehá k odpočinku na placatý kámen. Po chvíli za postěžuje:“Co je, brní mi nohy i ruce...“

_dsc0914.jpg

Slunce se chystá na kutě a my také míříme k domovu. Dnešní den jsme toho stihli tolik, že ani včerejší dešťové lenošení nestihlo zhatit naše plány.

Čtvrtek je už jen ve znamení balení a odjezdu. Zastavujeme se na oběd ve Vimperku v naší ozkoušené restauraci, v Třeboni si dáváme kafe a pak již míříme k domovu.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku22. 8. 2010, 13:40, zobrazeno 4900x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení