Další soupis většinou krátkých, někdy i trochu delších výpadů za keškami na začátku roku 2022 - tedy v lednu.

8. 1. 2022 Ludgeřovický les

Sobotní studený den nechceme zůstat doma a tak vyrážíme na řadu keší kousek od nás - do lesa mezi Petřkovicemi a Bobrovníky. První přichází na řadu letterbox. Přiznávám, že se jim vyhýbám, neb nápovědy autorů jsou někdy tak zavádějící, že si připadám, jako chytrá horákyně. Běž tam, nevím kam a přines to, nevím co... No a tady se stalo přesně to samé - už při plnění prvního úkolu jsme se dostali do rozhodovací paralýzy a já do stresu. Tady vyšumělo na povrch to, co bych měl o sobě už dávno vědět a s čím bych ve svém věku měl umět pracovat...

img_3560.jpg

Po roztržce s Jankou tuto kešku opouštíme a jdeme na další kousky, které nebudou tak rozporuplné. Cesta probíhá v nepříjemném napětí a já musím pořád přemýšlet nad svou vlastní reakcí a nad tím, co s tím udělám. Vystoupáme od rybníků na Vrábloveckou ulici a dojdeme ke kapličce z 2. pololoviny 19. století:

img_3534.jpg

Tady jsme na kopečku a z otevřených plání začíná nepříjemně foukat. Za chvíli co jdeme po cestě mne ledový vítr profoukne naskrz. Zrychleným přesunem dojdeme na rozcestí a odbočíme doleva na polňačku lemovanou stromy. Tady už vítr tak nefouká, ale pro jistotu vytahuji z batohu lehkou péřovku a podvlíkám si ji pod zimní bundu. Stojíme na začátku trailu Naši oper(e)ní pěvci. A začínáme biltemou, kterou u sebe nemáme. Naštěstí jsme nebyli jediní nečtoucí - nepřipravení kačeři a tak pod inkriminovaným stromem nacházíme vícero nástrojů na odlov. Druhým problémem se ukazuje ukrytí schránky - je tak dobře maskovaná, že nějakou dobu pobíháme kolem a nemůžeme ji najít. Nakonec se Jančin ostříží zrak prokouše změtí větví a schránku uvidí. Pak už není problém ji odlovit.

img_3537.jpg

Navlékáme na šňůrku úlovků jednoho pěvce za druhým. Někdy po cestičkách, jindy přímo za nosem za cenu zvýšené obtížnosti. V lese nefouká a pod nohama nám křupe vrstva sněhu a spadaného listí. Obejdeme dokola celý les, až se vrátíme k rybníkům. Za celou cestu délky zhruba 6 km jsem si stačil v hlavě srovnat sám sebe, Janka mi snad můj výbuch odpustila a já přemýšlel, co měl autor letterboxu na mysli. Pak potkáme jednu z indícií - tedy hned druhou, která byla v popisu trasy. Odbočujeme z cesty a jdeme podle nápovědy. Musíme se obrnit trpělivostí, neb autor napovídá jen zlehka a než najdeme to, o čem hovoří, můžeme cestou několikrát odbočit dříve a tím pádem špatně. Nakonec projdeme celou popisovanou trasu a odlovíme finálku. Jen musíme přistoupit na tu hru, že ne vždy dojdeme do správného cíle a dobře vyhodnotíme situaci. Pak se musíme vrátit a jít po cestě znovu. No a to právě nesnáším. Udělat něco špatně a pak se vracet a opravovat...

img_3548.jpg

Takže přijměme životní moudro - není jen přímá a jednoduchá cesta. Život jde klikatými cestičkami a ne vždy se nám podaří snadno dojít k cíli. Někdy se nám to nemusí podařit vůbec. Ale je potřeba se poučit, vstát a jít zase dál. Vždyť i cesta může být cíl.

22. 1. 2022 - Geokočáry na Košatce

Sobotní dopoledne má být škaredě. Jako obvykle se rosničky pletou a nad Ostravou je modrá obloha. Oblékáme se do zimního a vyrážíme alespoň na krátký zasněžený odlov. Jedeme už po několikáte na Košatku, kde za rybníkem Bezruč nacházíme poslední volné místo na parkovišti. Nejsou tam kačeři, ale pejskaři, kteří zde venčí své miláčky. Začínají se stahovat mraky, ale my se nevzdáváme a vyrážíme za Jankou vyluštěným geokočárem reálného socialismu. Cestou nás předchází parta mířící do míst, kde je ukryt další Milhrův poklad. Tak to jsou kačeři. Do takových končin by žádný turista nelezl...

img_3667.jpg

Janka si užívá sníh, andílek...

img_3671.jpg

Nakonec souběžným kačerům utíkáme, neb oni se zastavují u každé schránky, které my už máme dávno odloveny.

img_3674.jpg

Rozhodujeme s nevracet stejnou cetou a jdeme po hrázi kolem Kukly na druhou stranu a obloukem nazpět ke Košatce. Cestou pozorujeme asi 14 volavek sedících na bílém rybníku. Svým zbarvením skoro splývají se sněhem, jen jejich tmavé zobáky je prozrazují. Sluníčko občas prokoukne mezi protrženými mraky. Už není tak čistá obloha jako ráno. Právě naopak.

img_3676.jpg

Po návratu k parkovišti už na něm stojíme sami. Všichni pejskaři už sedí u oběda.

 

23. 1. 2022 - Bunkr civilní obrany na Hladovém vrchu

Jdeme na rychlou, krátkou, ale výživnou procházku - směr Hošťálkovice. Chceme si odlovit kešku u zrekonstruovaného bunkru civilní obrany na Hladovém vrchu. Kolem jsme šli vícekrát, ale ani jednou se tam nezastavili - nebyla tam keška :)
Když stoupáme po zledovatělé cestě, stále se uhýbáme autům mířícím ke konci této cesty před mostem přes řeku Opavu. Musíme koukat pod nohy, protože to pekelně klouže, když si všímám mávajícího řidiče. Než se stačím rozkoukat, je pryč.

img_3691.jpg

Když vystoupáme k bunkru, zvoní mi telefon - Jaromír: "Ty nezdravíš, když ti mávám???" No ne, když ho nevidím a nepoznám! Odlovíme kešku a přečteme si základní info o civilních bunkrech:

popis-bunkru-co.jpg

Od bunkru sestoupáme na cestu a po ní vyjdeme na rouhlednu Hošťálkovice. Sluníčko se už kloní k západu a tak sestupujeme směrem k dálnici a obloukem se vracíme k mostu přes Opavu. Když vystoupáme schodiště u parku v Třebovicích, potkáváme Jaromíra s manželkou. Tak ho alespoň můžeme pozdravit.

img_3694.jpg

 

29. 1. 2022 - Halda Hrabůvka a Hrabová

Je zase sobota a my v podmračeném dni hledáme cestu, kam vyrazit. Nevypadá, že bude pěkně a tak volíme krátký výlet do Hrabové. Parkujeme kousek u okraje kolonie Šídlovec a pěšky se vydáváme za úlovky.

z-haldy-hrabova.jpg

Pohled z Haldy Harbůvka na "Novou huť".

Projdeme kolonií, která vypadá podobně jako Jubilejní kolonie o kousek dál. Je tady moc pěkné bydlení. Vyšlápneme si na haldu, která se nad Hrabovou tyčí: Halda Hrabůvka, nazývaná též Stará halda, je odval nacházející se v jižní části Ostravy. Odval sloužil Vítkovickým železárnám pro ukládání odpadů z hutní výroby, především strusky. V roce 2010 probíhala rekultivace odvalu a připravuje se jeho budoucí využití. Rozloha haldy je 97 hektarů. (Wikipedie)

img_3720.jpg

Dojdeme až k jezeru na "náhorní plošině" haldy. Řádí tam ale bagr, který udělal cesty neprůchodnými. Vracíme se nazpět do Hrabové za poslední keškou dnešního dne. Začíná pršet, a tak se rychlým krokem vracíme k autu a míříme domů.

img_3724.jpg

Nový park Hrabovjanka vznikl přeměnou zarostlého a zanedbaného lesa. Dnes je z něj příjemné místo k odpočinku i hraní - najdete tady jak lavičky, tak altán z vrbového proutí a mnoho dřevěných prvků a prolézaček.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku31. 1. 2022, 18:13, zobrazeno 384x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení