Únorové keškování

4. 2. 2022 - Noční keška u Frýdku - Místku

Tuto keš už chceme odlovit dlouho, jen máme problém si na ni najít čas. Nebo chuť vyrazit ven v noci? Nebo jsme prostě jen leniví vykročit z komfortní zóny...

Nakonec se rozhodujeme odlovit tuto bludičku společně s Tobem. Dáváme si sraz na výchozích souřadnicích kolem čtvrté odpoledne. Tob si samozřejmě načte špatné souřadnice a navzájem se pak čekáme asi 300 m od sebe. Naštěstí se nakonec sejdeme a ještě za světla vyrážíme za dobrodružstvím.

Díky zatažené obloze a silné baterce vidíme bludičky i za světla. Jak se prodíráme k cíli, smráká se. Janka natěšená je pořád vepředu. Tob se mě soucitně ptá: "To tě tak honí pořád???". Uklidňuji ho, že ne, za chvíli bude čekat, až jí dojdou plíce :)
Odlov není úplně snadný, cestičky bludiček nás vedou do údolí k potoku, který musíme několikrát překonat. Tob hned při prvním přeskakování utopí nohu a nabere si do boty. Pak se mu podaří fláknout s sebou do bláta v nové sváteční bundě a přestává mu svíti baterie... Jak on sám tvrdí, zážitek nemusí být příjemný, ale musí být intezivní...

Probloudíme Štandl s bludičkami horem dolem, pak jdeme naslepo, kudy nás vedou určené souřadnice a pak zase potkáváme bludičky. Výživné dobrodružství je korunováno úspěchem a my odlovujeme podzemní keš. I když metr od ní mne napadlo, že se dívám na nějaké ohniště a ne na kešku. V družném rozhovoru se pak vracíme k autům. Podařilo se a zážitek byl intenzivní!

 

10. 2. 2022 - Klimkovický ponor

Je čtvrtek odpoledne a venku svítí sluníčko. A tak po práci vyrážíme do Klimkovic, kde má Janka vyluštěnou kešku, se kterou se dlouho prala. A není ledajaká! Cesta nás vede srázem, lesem, přes potoky, až nalézáme místo, kde máme najít indície k umístění kešky. Jelikož Janka četla dobře pokyny, jsme plně vybaveni vším potřebným. První indície je totiž tady:

Daří se nám schránku vylovit a pak po povinném úkonu i zjistit další informace pro vyluštění místa umístění schránky. Souřadnice nás posílají dál a dál a dál.... Až máme strach, že jsme špatně počítali.

Schránka s indícií

Nakonec se podaří vše najít a otevře se nám i výhled na Lysou Horu.

Dál ani krok!

Nakonec skončíme v parku u lázní, kde je spousta nových dřevěných laviček a soch:

         

   

Všechny sochy dělal sochař Arian Firouzi. Až návštěvou stránek zjišťujeme, že s mladým mužem sochá i jeho maminka Jana. Jsou moc šikovní a mají krásné nápady.

16. 2. 2022 - Za geokočárem do Jistebníku

Další pracovní odpoledne si krátíme asi o hodinku a míříme do Jistebníku na procházku. Chceme odlovit Milhrův Geokočár, který jsme původně chtěli vzít jako FTF. Janka ho tentokrát vyluštila na první pokus a tak jsme se ho ve slotě, sněhové vánici a po tmě vyrazili odlovit ihned po zveřejnění. Říkali jsme si, že by v takovém nečase nemusel vylízat nikdo ven. Ale to jsme škaredě podcenily kačery... Když jsme přijížděli do Jistebníku, pípl první log hlásící se jako druhé místo. Vtipkuji, že tady byl určite první Yoki5. No a mám pravdu. A tak ani nevystupujeme z auta, obracíme se a v bíle tmě jedeme opatrně domů.

Takže dnes máme druhý, už poklidný pokus. Sluníčko svítí, jen ten vítr je v nárazech dost silný a ledový. Cestou nad sebou vidíme přelétat hejna hus. Další velké hejno vidíme odpočívat na loukách mezi tratí a rybníky. Pak stačí průlet nízko letícího vrtulníku a husy jsou pryč.

My procházkou dojdeme až k rybníku Kukla, kde se zapisujeme do logbooku a měníme cwg. Nejsme sice na bedně, ale užili jsme si krásnou procházku.

Vypuštěný rybník Kukla

19. 2. 2022 - Za keškami na Opavsko

Studené a větrné sobotní odpoledne vyrážíme za Labkami do Opavy. Cestou se zastavujeme u zámku v Kravařích.

Projdeme parkem kolem golfového hřiště pro kešku a pozdravíme místního vodníka:

Místní z něj mají respekt a pro jistotu upozorňují lidi, aby mu nepadali do stoky, jinak skončí v hrníčku...

Potkáme i osmnáctý poledník

Pak už míříme do Opavy na labky umístěné v centru a jeho blízkém okolí.

26. 2. 2022 - Rezávka

Je sobota ráno a při cenách benzínu se nám nechce vytahovat auto. Potřebuji ale zajít do Hornbachu koupit vypínač a tak Janka navrhuje, abychom tam zašli pěšky a pak došli na Rezavku odlovit nové kešky. Prvně se bráním, že to je alespoň 15 km, ale dostanu vyhubováno, že přeháním, ža to je podstatně blíže. Druhé vyhubování dostanu ve chvíli, kdy se začnu shánět po svačině. Prý budeme ve dvě doma, to snad bez jídla vydržím! Vše dopadlo přesně podle plánu, i když trochu jinak...

Po nákupu v Hornbachu pokračujeme kolem nádraží směrem na Rezávku. Vyzkoumáme, že podél nové cesty kolem kolejí na Přerov je i chodníček. Dojdeme až k přejezdu a pod dálnicí dojdeme až na Rezávku. Je zataženo a vypadá to, že zmokneme. Nakonec potkáme jen pár přeháněk a místo vody z nebe padají jen malé sněhové krupky.

Chvíli bloudíme, než se nám podaří najít cestička - vstoupíme do Bermudského trojúhelníku. Přesněji do prostoru uprostřed Polanecké spojky. Je to místo, kde koleje tvoří uzavřený trojúhelník. Takto to vypadá uvnitř - trochu mi to připomíná film "Cesta do pravěku"... Opatrně projdeme mezi kolejemi a vstoupíme do přírodní rezervace Polanský les:

Starý lužní les, ve kterém roste převážně dub letní a jasan ztepilý, a dále jilm vaz a lípa malolistá. Bylinné patro je bohaté, na jaře je zem pokryta hustým porostem sněženky podsněžníku a poté česneku medvědího. Rostou zde i vzácní zástupci orchidejí - kruštík polabský a kruštík modrofialový.
Porosty hostí řadu ptáků, například bekasinu otavní, moudivláčka lužního, pisíka obecného. Vlhké prostředí vyhledávají obojživelníci a vážky.
Vyhlášená rozloha: 59,83 ha

     

Les už zdobí koberce sněženek. Jde vidět spousta dalších květů, které se teprve chystají - plný květ přijde až za pár dnů a to bude krása!

Po nedávných vichrech je v lese spousta popadaných a roztříštěných stromů. V tom větru bych tu být nechtěl!

Když stojíme vedle můstku - skoro v potoce - objeví se vedle nás lesák s puškou přes rameno. "Co tady děláte?" ptá se. Přiznáváme se, že lovíme kešky. Toto vysvětlení ho uspokojí, jen poznamená, že se zde někteří lidé chovají nepřístojně.

Zatopený podchod

V místech zatopeného podchodu se otáčíme k domovu. Cestou ještě odlovíme kešku u hřbitova a celí uťapkaní se vracíme domů. Dorážíme v 16:00 a v nohách máme 15 kilometrů. Jak já to dělám???